Hodnotím po sedmé směně (z desetidílné seriálové sezóny). Seriál zvolnil. Už nepřináší hlavně ty extrémní a šokující případy, neumírá tu zatím rychlou a krvavou smrtí tolik dospělých i dětí. Zabývá se řekněme tou obyčejnou urgentní medicínou, snaží se jít víc do hloubky a přináší více sociálního kontextu. Ano, jsou tu červy, výkaly a ztopořený penis a jiné bizardnosti. Jako je přejezení v soutěži v pojídání hotdogů. Ale seriál těží především z dobře načrtlých postav doktorů a mediků z první sezóny.
Samozřejmě charismatický šéf Roby, srdcařka staniční sestra, vyzrálejší postavy minulý rok nezkušených mediček. U těch všech druhá řada nabízí hlubší ponor do jejich práce a lidských strastí a radostí. A obyčejné příběhy obyčejných pacientů. Jako pána, který mnoho let žil na ulici a chlastal. Pána, který nemá na drahé zdravotní pojištění, ač maká jako šroub. Empatie a sociální cítění, tak by se dal zkrátit důraz druhé řady.
Ano, každý seriál a film musí obsahovat konflikt. Tady je zosobněný v problematickém vztahu Robyho s novou kolegyní, která si potrpí na práci s moderními technologiemi, které by měly lékařům šetřit čas. A taky ve vztahu Robyho se znovu-příchozím kolegou…
Ovšem jak vyřešit doslova extrémní finále první řady? Počtem úmrtí a urgentních případů se druhá sezóna té první těžko může vyrovnat. To se nedá už ničím přece přebít! No…jak to udělat, aby nešlo jen o jednu nudnou směnu v jedné díře v Pittsburgu? Nebojte se, přijde to, tvůrci dostali skvělý nápad a je to hodně aktuální téma. Takže o adrenalin na závěr nepřijdeme!
Kubin
