Dříve zakázané filmy, nyní mistrovská díla

Pokud vám název film Život Briana nic moc neříká, tak Monty Python už určitě ano. Jeho parodické a komediální filmy, skeče a další filmová tvorba je známá snad po celém světě. Univerzum Montyho Pythona nikdy nevzbudilo tolik kontroverze jako právě zmíněný Život Briana. Film totiž funguje jako taková parodie významných biblických událostí včetně života Ježíše Krista. Je pochopitelné, že nábožensky přímější země si takovou „urážku“ nenechaly líbit. Děj se točí okolo Briana z Nazaretu, chlapce, který se narodil na Vánoce, a stal se tak sousedem Ježíše Krista. Celý jeho život si Briana obyvatelé pletli s pravým Mesiášem. Brian je pravý opak. Není příliš moudrý, ale velice zlobivý nezbedník.

Mnoho diváků nezkouslo rouhavý a komediální styl filmu. Veškeré zákazy spojené s filmem byly zrušené teprve v roce 2008. To je hodně dlouhá doba, vezmu-li v potaz, že film se poprvé objevil v kinech v roce 1979. U nás se do kin nedostal. Šel rovnou na DVD a Blu-ray. Dnes je Život Briana považovaný za jeden z nejlepších komediálních filmů všech dob. Těžko se věří tomu, že film, který musel kvůli svému tehdy nevhodnému obsahu zůstat skoro třicet let v trezoru, je dnešními diváky opěvovaný jako super komedie.

Filmů s tím názvem existuje nepřeberné množství. Jediný film, který byl mnohem více tabuizovaný, pochází z roku 1925. Jde o vůbec první filmovou verzi. Pochopitelně ještě v černobílém provedení a s daleko hororovějším kabátkem. Film byl na svou dobu natolik děsivý, že to mnoho diváků nerozdýchalo. A snímek si tím zkomplikoval počáteční promítání. Impresivní a tichý film se vymyká i dnešním standardním měřítkům hrůzy. Tvůrci Fantoma opery vytvořili v pravdě neuvěřitelně strašidelné charaktery. Přesto, že snímek vychází z mírnější románové předlohy.

Příběh je o fantomovi pařížského operního domu, který rozsévá zkázu a smrt ve snaze učinit ženu, kterou miluje, slavnou. Verze příběhu, kterou představili tvůrci v roce 1925, byla po čtyři roky zakázaná. Důvodem bylo natolik děsivé pojetí, že firmy měli strach film dále distribuovat. O pár let později bylo hororové drama zařazené do Amerického národního filmového archívu jako cenná filmová a kulturní perla.

Mezi zakázané filmy se také dostalo válečné drama Francise Forda Coppoly podle stejnojmenné knižní předlohy Josepha Conrada. Není divu, že barvité pojednání o hrůzách války neprošlo ve všech koutech světa. Daleko zajímavější byl důvod neuvedení filmu do kin ve vybraných zemích. Člověk by čekal, že důvodem zákazu promítání snímku je všudypřítomné násilí. Nikoliv. Některé země zakázaly promítat film kvůli jeho protiválečnému poselství. To je to nejdivnější, co jsem kdy slyšel. Ale je to tak.

Film byl zakázaný například v Jižní Korei. Američtí kritici byly z válečného dramatu nadšení. Film v roce 1979 získal dvojnásobné ocenění na filmovém festivalu v Cannes. A to byl teprve začátek. Následující rok si snímek odnesl domů 2 Oscary, 3 Zlaté Glóby a 2 ceny BAFTA. Příběh důstojníka speciálních jednotek s tváří Michaela Sheena, který musí zlikvidovat šíleného plukovníka, kterého ztvárňuje Marlon Brando, je dnes považovaný za kulturní, historický a esteticky významný kousek celosvětové kinematografické tvorby.

Původní Lesní duch v režii Sama Raimiho je dnes považovaný za kultovní hororový kousek. Nebylo to tak vždy. Začátky filmu byly více než obtížné. Hlavně díky nechutným scénám byl film zakázaný v nejednom státě. Dnes je z Lesního ducha a souvisejících filmů popkulturní filmová klasika. (Pozor! V českých luzích a hájích má film ještě druhý festivalový název Smrtelné zlo.) Druhý dech toto hororové univerzum popadlo se vznikem seriálu Ash vs Evil Dead. Rok 2015 tak znamenal návrat Necronomiconu – knihy mrtvých – ve velkém, úspěšném stylu.

Film je ve svém základu jednoduchý. Partička teenagerů přijíždí na skutečně opuštěnou chatu uprostřed ničeho. Všechno se roztočí na plné obrátky poté, co jeden z nich najde, otevře a začne číst z podivné knihy nesoucí název Necronomicon. V ten moment začíná boj skupinky s démonickou bytostí, která na sebe dokáže vzít podobu čehokoliv a ublížit obětem na tisíc různých a mnohdy dosti brutálním způsobem. Právě některé nechutné scény za hranicí nechutností mohou za to, že v některých zemích odmítli film vysílat. Remake z roku 2013 dopadl kriticky o poznání hůř, ale to tvůrcům nezabránilo pokořit laťku gore scén z původního snímku.

Nejkontroverznější film v tomto článku a jeden z nejkontroverznějších filmů vůbec. Už samotný název Kanibalové (v originále Cannibal Holocaust) nevěstí nic dobrého. Italské hororové drama Ruggera Deodata z roku 1980 má na svém kontě spoustu nelichotivých zajímavostí. Pseudokument se tváří co nejvíce realisticky a popisuje fungování jednoho amazonského kmene lidojedů.

Film byl zakázaný v rekordním počtu zemí. Je jich celkem padesát v četně režisérovy rodné Itálie. Naopak v Japonsku se stal film nejvýdělečnějším v historii. Co vedlo úřady k zákazu promítání filmu? Především brutalita scén, nahota spojená s brutalitou, detailní nechutnosti, skutečné mrtvoly zvířat i lidí, násilí a spousta dalších důvodů. Pro potřeby filmu bylo zabito přímo během natáčení několik zvířat. Kupříkladu opice a želva. Když se scéna nepovedla, musel štáb sehnat další živé zvíře. Jedno ze zvířat dokonce zabil sám režisér. Také za toto jednání proti fauně dostal Deodato trest na 4 měsíce nepodmíněně a musel zaplatit pokutu 400 000 lir (zhruba 1,9 milionů korun).

Nechutnosti se neděly pouze se zvířaty. K natáčení posloužilo také několik skutečných lidských mrtvol. Například v „kastrační scéně“. Aby se zachovalo zdání, že je jedna z postav skutečně kastrována, postupovalo se následovně. Od pasu nahoru šlo o figurínu a od pasu do o mrtvolu člověka, kterou si Deodato obstaral z jedné márnice. A dalo by se pokračovat. Některé dívky ve filmu byly najaté s místního nočního klubu. Zvlášť pro scény s nahotou. Robert Kerman doufal, že tímto snímkem prorazí jako herec. Předtím totiž hrál pouze v porno filmech. Po dotočení Kanibalů to vzdal a vrátil se zpět k pornu. A to nemluvím o smlouvě, kterou uzavřel štáb s herci. Aby režisér udržel zdání, že herci ve filmu skutečně zemřeli, tak si to pojistil podivnou smlouvou. Herci se nesměli rok po premiéře ukázat na veřejnosti.

Myslím, že v mnoha ohledech Deodato mílovými kroky překročil hranice toho, co si může režisér dovolit. Film je dnes volně dostupný na nosičích v nejrůzněji upravených podobách.

Horor inspirovaný skutečnými událostmi, který v roce 1974 svým rozsahem redefinoval filmovou hrůzu a posunul hranice hororových snímků na novou úroveň. A to za pomoci obyčejné motorové pily. Škoda, že totéž se nedá říct o desítkách směšných pokračování, spin offů a restartů, které následně vznikly. Texaský masakr motorovou pilou z roku 1974 byl, je a bude to jediné pravé ořechové této slasherové hororové série.

Je docela zřejmé, proč je film v několika státech do dnešních dní jedno velké tabu. Ne každý chápe film, ve kterém řádí psychopat s motorovou pilou, s maskou vytvořenou z lidské kůže a brutálně ukončuje životy těch, kteří byť omylem vstoupí na jeho pozemek/území. A to všechno v doprovodu horkého texaského Slunce. Někde je film zakázaný kvůli vraždám teenagerů těmi nejkrutějšími a maximálně tvůrčími způsoby. Jinde jsou důvodu přeci jen vážnější. Například použití skutečné krve a zvířecích mrtvol při natáčení. To může být pro někoho skutečně příliš.

Přesto, že film přišel do kin v roce 2006 (podle roku vzniku nejmladší film na tomto seznamu) dostal hned v několika zemích okamžitou stopku a nesměl být vůbec uveřejněný. A důvod byl vcelku jednoduchý. Film se točí okolo jednoho choulostivého téma. Téma, které je v jistých zemích naprostým tabu. A tím je sexuální orientace. Přesněji homosexuální orientace. Není tedy divu, že v některých konkrétních státech o filmu Zkrocená hora doteď neslyšeli.

Příběh se odvíjí ve chvíli, kdy se dva sobě naprosto cizí chlápci nechají najmout od rančerů na hlídání stáda ovcí. Počáteční vidina lehce vydělaných peněz časem oba kovboje sblíží dál za hranici obyčejného přátelství dvou mužů. Kromě zemí, kde je snímek dodnes zakázaný, si v ostatních státech dokázal vydobýt respekt a uznání. Dojemný, srdcervoucí příběh o lásce, kterou zavrhuje okolí hlavních protagonistů. Film s jasným motivem, poselstvím a perfektním hereckým výkonem Heathe Ledgera a Jakea Gyllenhaala.

Co do stopáže jsou Gauneři nejkratším filmem Quentina Tarantina a zároveň jeho celovečerním debutem. Gauneři neotevřeli Tarantinovi bránu do světa Hollywoodu, ale rozhodně se tímto počinem přinejmenším zviditelnil. Ale i zviditelnění chvíli trvalo, protože film nesměl být promítaný v několika zemích. První země, která nedovolila legálně film promítat, byla Velká Británie. Přesto, že film je natočený v typickém tarantinovském stylu. Nejspíš na tento styl režie nebyli diváci ani kritici v roce 1992 připravení.

Příběh o partičce lupičů diamantů a jejich plánu na bezstarostné stáří. Loupež se podaří, ale něco se velice rychle pokazí. Partička se snaží přijít na to, proč se tak stalo. Celé jejich snažení přijít na to, co se stalo a kdo za to může je zabalené do vulgarit a všeobecného násilí páchaného na lidech všeho druhu. To byly hlavní důvody, které vedly filmové instituce ke stáhnutí filmu nejen z kin, ale také z tehdejších DVD nosičů na několik let. Dnes je situace naprosto odlišná. Kritici i diváci Tarantinův debut vychvalují. Jenom na stránkách csfd.cz má film hodnocení 86%.

Hororový snímek, který překypuje krajně nevhodnými tématy tehdejší doby, velmi grafickým násilím, démonickou tématikou a dalšími neskutečně kontroverzními momenty. „Malý“ snímek, který úspěšně vypráví příběh posedlé dívky a zároveň nabádá k opatrnosti. Velmi temným způsobem varuje diváky, aby si nezahrávali s věcmi, kterým nerozumí. Když se tvůrci rozhodli vyprávět příběh o dívce posedlé démonem Pazazu, ještě netušili, co tím ve světě vyvolají. Ani se nedivím.

Film vstoupil do kin v roce 1973. V té době nebylo obvyklé vidět v kinech dívku, která vydává děsivé zvuky, pohybuje se naprosto neobvyklým a děsivým způsobem a vykonává s krucifixem věci, které by nenapadly ani dnešní diváky. Snímek byl v mnoha zemích zakázaný především kvůli několika krajně nechutným scénám. Po úpravě několika zákonů ohledně násilí a sexu ve filmech se Exorcista vrátil na světlo kinematografického světa. Trvalo to 11 let. Od konce 90. let je film volně dostupný a považovaný za nesmírně důležitý kousek světové kinematografické scény.

Jeden z definujících filmů Kubrickovy režisérské kariéry. V roce 1971, kdy by film uvedený do kin, se střetl s naprostým nepochopením. A není se čemu divit. Snímek plný násilí, sexu a velmi volnomyšlenkářských pohledů na svět. Děj filmu sleduje Alexe a jeho gang jménem Droogs páchající nejrůznější, mnohdy znepokojující zločiny. Vrcholem je zavinění smrti ženy. Tento akt dovedl Alexe do vězení. Po návratu se Alex stává obětí zločinů, kterých se účastnil.

Film nabízí složitý pohled na násilí a společnost v obecnějším měřítku. Řada diváků neporozuměla Kubrickovu poselství skrytému za vraždami, násilím a znásilněním. To vše za zvuků melodie „Singin´ In The Rain“. Stanley Kubrick byl donucený film stáhnout z oběhu až do roku 2000. Až po tomto roce bylo opět povolené film promítat na veřejnosti ve Velké Británii. Následně kritická obec uznala snímek jako umělecké dílo vysoké kvality.

Ondřej Blahut

www.whatculture.com, www.imdb.com