Válka je nejhorší věc, kterou lidstvo vymyslelo. Ale my mladí jsme jí nezažili. Odkud máme brát informace? Dokumenty, knihy, dráha profesionálního vojáka AČR? Ne, radši se mrknu na Železná srdce! I průměrně inteligentní opici dojde, že to není zrovna nejlepší nápad. Válka je natolik složité téma, že se ho snaží filmový průmysl co nejvíce zjednodušit a podat ho bezduchým masám. Proto je většina „autentických“ filmů s autenticitou na úrovni nejnovějších videí mého nového oblíbeného sportovního motivátora Jiřího Paroubka. Proto přináším pět věcí, na které při koukání na válečné filmy narazíte. Zkuste se nad tím příště zamyslet.
Tanky byly nepřemožitelné bestie
Tank si vysloužil díky svému tlustému pancéři, velkému dělu a schopnosti převalit se přes lebky nepřátel s větší ochotou než pěšák pevné místo v akčních filmech z prostředí války. Ačkoliv tank je vyobrazován jako moderní kavalerie, většina z nich přinesla během bitvy více problémů než užitku. Hlavně v první světové válce, ve které se téměř každý tank, který vyjel do bitevní vřavy rozpadl, utopil, nebo se zasekl v terénu. A vetšinou v sobě uvěznil svojí posádku. Během meziválečného období se kladl na tanky větší důraz. Staly se proto v druhé světové válce jednou z hlavních zbraní a tvořily páteř neměcké strategie Blitzkrieg. Mezitím americké tanky Sherman, ty z železného srdce, připomínali malé bossy z videoher. Když jste je trefili do toho jednoho místa na podvozku, výbuch usmažil každého uvnitř.
Vojáci počítají své zabití
Ve filmech z Blízkého východu se počet „zářezů“ počítá, jako by šlo o nejvyšší skóre v síťové hře. Nejvíce takovou myšlenku proslavil bestseller a navazující film „Americký sniper“, který nám hned v úvodu vysvětluje, že SEAL odstřelovač Chris Kyle je opravdu tvrďák, protože má 150 potvrzených zabití. Americká armáda se nechala slyšet, že ačkoliv má velice důkladné záznamy toho, co se na poli událo, nemá žádné oficiální ani neoficiální statistiky toho, který voják poslal nejvíce lidí klepat na nebeskou bránu. Vlastně o tom dokonce velice neradi mluví. Jediný záznam je dlouhé lejstro důkladně popisující každý výstřel odstřelovače. Neobsahuje ale to, jak dopadl cíl. Navíc, nikdo nechce být plácán po zádech kvůli tomu, kolik lidí poslal na věčnost.
Střílí se po všem, co se hne na nepřátelském území
Každý voják absolvuje rozsáhlé školení a zkoušení z knihy, která by se dala přeložit asi jako „Podmínky útoku“. Kniha, o které mluvím, se za posledních pár desetiletí dost změnila. Z původního systému, který určoval že pod kytičky má jít každý, kdo má nacistickou uniformu a nevzdává se, na dvě stě stran obsáhlou básničku, kterou voják musí znát do poslední tečky. Nedivím se, že to scénáristé nechtějí číst. Války v Íránu a Afgánistánu proměnily obsah příručky nejvíce. Teroristé se začali schovávat mezi lidmi, proto ulice nikdy nevypadaly jako mise v Call of Duty. Dokonce se nesmí střílet ani po ozbrojených zakuklencích. Pouze po těch, co se chovají agresivně. Každý voják je psycholog, který dokáže přesně odhadnout, zda má člověk nepřátelské úmysly.
Zákopy byly špinavé díry plné lidských těl
Když chce nějaký osvícený režisér přijít s opravdovou novinkou na ukázání hrůz války, rád si volí zákopy té první světové. Zákopy ale nebyly na všech místech ani z daleka tak hrozné. Často tvořily rozsáhlé město, plné primární, sekundárních a terciálních zákopů. Ty primární, bojové, navíc tvořily na sebe kolmé hroty, aby při překonání ostnatého drátu nemohl někdo jedním zásobníkem zlikvidovat nepřátele od Severního moře po Alpy. A kolik času vojáci trávili v takovém zákopu? 15%. Zbytek si rozdělily zásobovací zákopy a zákopy podpory. Nesmíme také zapomenout na Francouzské nevěstince.
Spolubojovníci sdílí přátelství na život a na smrt
Některé filmy se snaží válku zromantizovat. Jako třeba Zachraňte vojína Rayena nebo Bratrstvo neohrožených. Ukazují, jak válka stmelí národ a jak najednou mezi sebou nevidí rozdíly. Ne. I vojáci jsou jenom lidi. Podezíraví, s hroznou náladou a neustále ve stresu. Třeba při bitvě v Ardenách si spojenci mysleli, že se Němci převlékají, aby vmetli do jejich předních linií chaos. A Němci byli opravdu úspěšní. Vojáci se navzájem zastavovali a ptali se otázky spojené s Amerikou. Obvykle se týkaly sportu. A chudáci co neznali odpověď? Zavřeni nebo zastřeleni. A takových bitev byly stovky. O různých rvačkách mezi spolubojovníky nemusím snad ani vyprávět.
Makovský
