V pátek 11.7. proběhl v Brně v divadle Husa na provázku v rámci Měsíce autorského čtení večer s přednesem skotské poezie básnířky Liz Lochheadové. Po jejím vystoupení následovalo čtení všestranného českého umělce Petra Váši zakončené dramatickou vsuvkou o lochnesské příšeře. Jeho „Agada lageda hödö!“ mi znělo v uších ještě dlouho poté, co jsem vyšla z divadla, protože venku ono podivné heslo skandovali nadšení posluchači, pro které večer ještě zdaleka neskončil.
Měsíc autorského čtení každoročně zve české a slovenské spisovatele a čestnými hosty jsou také literáti z jiných předem vybraných zemí. Letos se MAČe zúčastní skotští autoři. Loni byli hosty Lucembursko, Německo, Rakousko a Švýcarsko.
Já jsem měla v pátek 11. 7. možnost poslechnout si Liz Lochheadovou s jejím hrdým skotským přízvukem. Český překlad zajistili překladatelé, a také zobrazení českých veršů na plátně za zády spisovatelky, jako již tradičně. Petr Váša, český spisovatel, mě také mile překvapil. Neudělal z čtení divadelní kousek, jak jsme po zhlédnutí jeho upoutávky k MAČi mohli očekávat. Naopak se na chvíli převtělil do jediné role – role spisovatele, a velmi poutavě, i když bez kašpárků, četl ze své knihy Tomatom.
Liz Lochheadová se narodila roce 1947 a celý svůj produktivní věk zasvětila poezii a divadlu, v roce 2011 se stala Národní skotskou básnířkou, což je úplně nové označení související se skotským nacionalismem a separatismem. Liz četla své nejstarší básně a připojila jednu svou nejnovější, zatím nepřeloženou do češtiny, psanou hornickým slangem. Její prvotní básně jsou velmi osobní, někdy až intimní. Klade v nich důraz na skotský dialekt, protože v něm vyrůstala, a ten se taky stává v jejích verších nesmrtelným.
Byl to podmanivý poslech. Každá její báseň má svůj osobitý příběh, emotivní náboj a kolorit. Napsala např. báseň pro svou mladší sestru, kde se svět malé holčičky setkává se světem mladé dospělé ženy. Obě vidí realitu jinak, jedna je ještě nepoznamenaná zkušenostmi, druhá už ano. Tato báseň se řadí k jejím, jak říká, „feminním básním“, které vyprávějí ženy nebo jejich metaforické obrazy, jako je např. báseň, kterou vypráví tůň, a je velmi dvojsmyslná.
Liz ovšem také psala maskulinní básně, které promlouvají hlasem muže, např. v básni Pekař, ve které si čtenář povšimne kulturních rozdílů mezi Českem a Skotskem v pohřebních rituálech. Ve Skotsku po pohřbu drží lidé smutek tak, že jedí sladké pečivo a zapíjejí ho čajem. Tyto sladké věci jim nosí celý týden domů známí v rámci kondolence. Pekař je zde tedy symbolem následné útěchy od tohoto zvyku a konce truchlivého období, kdy se vše vrací do normálu, včetně jídelníčku.
Velmi působivou básní a důležitou pro pochopení světa autorky je báseň The Choosing (překládáno jako Rozhodnutí), ve které vypráví Liz o své dávné spolužačce, která oplývala stejným nadáním pro studium jako Liz, ale otec spolužačky si nepřál, aby jeho dcera studovala, jejich cesty se proto rozešly. Liz ji pak po letech potkala zavěšenou do svého manžela, naprosto odevzdanou a bez myšlenky na studium, zatímco Liz tou dobou už byla studetnkou vysoké školy. Cestou z knihovny se Liz zamýšlela nad tím, co ovlivnilo jejich ne tak docela svobodná rozhodnutí jít dvěma různými cestami. Báseň je důležitá proto, že v ní spatříte náznak jejího feministického přesvědčení. Liz se sama nechává slyšet, že je feministka a stala se slavnou básnířkou právě proto, že v době jejího mládí už Skotsko dychtilo po ženském hlase v poezii.
„Hra neexistuje tím, že ji napíšete. Začne existovat, teprve když se začne hrát. Zato báseň něčím je, i když není ještě úplně hotová. Když dopíšete báseň, i kdyby skončila pod postelí, je tam, existuje.“ Liz Lochheadová (Zdroj: autorskecteni.cz)
Skotská čtení pobaví i poučí o životě v rozdílné kultuře, i proto se vyplatí zajít si na ně osobně. Vstupné je navíc každoročně dobrovolné. Pokud nemůžete přijít do divadla, můžete poslouchat čtení přímo z domova. Patří k tradici MAČe, že čtení je v reálném čase vysíláno na stránkách autorskecteni.cz. Videozáznamy ze starších čtení nebo i čtení z minulých let si také můžete přehrát.
Petr Váša se narodil v Brně r. 1965, vystudoval zde dějiny umění a zakládal rockové hudební skupiny. Na pátečním čtení některé posluchače šokoval tím, že nešokoval. Až na samotný závěr čtení prostě klasicky seděl a četl, což je konvenční způsob, který moc často, jak přiznal, dosud nepraktikoval. Je to mnohostranně zaměřený umělec – básník, hudebník, výtvarník a performer, který ve své tvorbě propaguje „fyzické básnictví“. Jsou to verše spojené s divadelním představením, básně odříkávané v pohybu, básně promlouvající z duše, a to nejen ústy, ale celým tělem autora. Právě toto je na Vášovi unikátní, a proto se nedivím divadlu praskajícímu ve švech. Toto čtení ale bylo hlavně o próze, proto nebylo doprovázeno divadelním představením, jak se mnozí těšili.
Kniha povídek Tomatom je jakýmsi experimentem, zda autor dokáže převtělit divadelní momenty do prózy. Když z knihy četl, mohu jen za sebe říct, že se mu to povedlo. Bylo také příjemné ho poslouchat, svůj dramatický talent neskryje, ani když prostě a jednoduše předčítá. O to zajímavější to byl zážitek. Klidně bych mu odpustila, kdyby v závěru čtení nezpodobnil fyzicky báseň Loch Ness questions. Lochnesska je tematický příspěvek věnovaný Skotsku, které je letošním hostem MAČe. Každý český autor si vymyslel vlastní. Vášův kousek je zatím jedním z nejzajímavějších. Projevuje se v něm jeho fascinace latinským jazykem a dinosauřími jmény v latině.
„Pradávná umělecká tradice usilování o něco totálního, zahrnujícího všechny umělecké druhy. Ta mne pochopitelně přitahuje a plyne z mé přirozenosti…“ Petr Váša (Zdroj: autorskecteni.cz)
Velkou výhodou, když se stanete součástí obecenstva v divadle, je, že se po konci čtení můžete autora na cokoliv zeptat a zapojit se do zajímavé diskuze, případně požádat o autogram nebo si ve foyer koupit knihu od autora, který vás zaujal, za nižší festivalovou cenu. Je to ale každopádně zážitek, o který nemůžete přijít. Do konce července ještě zbývá mnoho dní a nepřečtených úryvků, tak hurá na čtení!
PAVLA KAMEŠOVÁ
Foto: archiv MAČ
