Film Bod varu soutěžil o Křišťálový glóbus na Karlovarském festivalu, kde způsobil patřičný rozruch. Snímek z prostředí luxusní britské restaurace je dokonalým podobenstvím o rozpadu lidské duše. Vyhlášenému šéfkuchaři Andymu se rozpadá osobní život, otupuje se v alkoholovém a drogovém rauši, ale přesto se snaží pro svůj podnik získat pět hvězd a ztracené uznání. Film natočený na jeden záběr vypráví o jedné tragické noci ve vyhlášené britské restauraci.
Film na pomezí dramatu, kuchyňského thrilleru a komedie nás zavádí do luxusní restaurace, která ztratila pětihvězdičkové hodnocení. Šéfkuchař Andy trpí vlastními démony, nemá čas na syna, manželství má v troskách a jeho restaurace přichází o prestiž a přízeň kritiků. Kuchaři vedou bitvu s číšníky, jejichž šéfkou je dcera majitele restaurace. Ta neustále hází špínu kolem sebe, ale všem je jasné, že hlavním problémem je ona.
Jeden záběr, jedna noc a tolik neštěstí
Jediným ostrovem klidu a naděje je Andyho zástupkyně z kuchyně, která se snaží v chaotickém restauračním zařízení, udržet trochu klidu a životaschopnosti. Bod varu má pouhých 92 minut a uteče, jak se tak říká „jako voda“. Je zábavný, napínavý a postavy skýtají mnoho překvapení a tajemství. Celý snímek je hereckým koncertem Stephena Grahama: předvádí svůj životní výkon a skoro nesleze z obrazovky. Z úznávaného mistra kulinářského umění se mění v tragikomickou postavu alkoholika, drogově závislého a zadluženého muže, kterému se rozpadá rodina, ztrácí manželku, syna i své nejbližší kamarády. Vypadá to, že je na světě úplně sám a ztracený. Přesto, že je ve své vyhlášené restauraci obklopen přátelsky vypadajícími spolupracovníky, tak pravda je někde jinde.
Složení obsluhy restaurace a kuchyně je přehlídkou roztodivných charakterů, tolik typických jak pro restauraci, tak pro reálný svět. Ukrajinská myčka nádobí, černošský přistěhovalec jako výpomoc v kuchyni, arab starající se o maso, francouzka v zaučení nebo servírka, která před šichtou chodí na herecké castingy, homosexuální šéf číšníků a mladá černošská číšnice, která to má u některých zákazníků opravdu těžké. I složení kolem zákaznických stolů funguje jako průřez moderním světem: dvojice těsně před zásnubami, konzervativní rodina s odporem k menšinám, vyhlášený televizní kuchař s foodkritičkou, influenceři a internetové hvězdy nebo partička žen ve středním věku, které si vyrazily za zábavou.
Kakafonie předražených pochoutek a obyčejnosti
Mezi tím vším se Andy a jeho tým snaží dostát vyhlášenému jménu, které jejich podnik nese. Mezi párou z hrnců a kouřem z pečeného masa se střídají chody a lidské emoce. Humři, pečené husy, lanýžové omáčky a citrónové laskonky se mihotají mezi odtrženými dětmi, odcházejícími partnery, rozpadajícími se vztahy s rodiči nebo starými dluhy. Je to kakafonie honosných a luxusních jídel, drahých vín a výběrových pochoutek, které kontrastně reflektují lidskou pomíjivost a ukazují zákulisí a obyčejné lidi, kteří stojí za předraženými pokrmy. Jsou to obyčejní a zaměnitelní lidé, kteří se snaží odvést co nejlepší práci jenom kvůli tomu, aby si zbohatlíci mohli pochutnat a říct, že byli v onom „vyhlášeném“ podniku. Je to žaloba na pozlátko dnešní společnosti, která se více zajímá o to, jak vypadá, než-li o to, jaká je ve skutečnosti.
Dojde k otrávení z jídla, pokusu o odkup restaurace a nakonec i k devastaci jak podniku a renomé restaurace, tak Andyho dobrého jména. Kuchař čelí naštvaným servírkám, překvapeným hostům, nespokojenému personálu, ale především: vlastnímu pochybení. Kterého si navíc je vědom, ale není schopen se mu postavit.
Debutující režisér Philip Barantini se uvedl nezvykle suverénním dramatem, který reflektuje moderní pomíjivou společnost velmi drsně a poměrně realisticky zároveň. Bod varu je osobité a nadčasové téma o rozpolcenosti člověka a společnosti, originální kulinářské prostředí a umně skloubená jednozáběrovka, jedna noc a jeden hlavní hrdina tvoří jeden z nejlepších filmů roku 2021.
