Recenze: Provazochodkyně balancuje na hraně čtenářských očekávání

Provazochodkyně je další britskou laskominou Simona Mawera, kterou do Česka přináší Kniha Zlín. Marian Sutro už známe. Její dramatické působení ve válkou rozhárané Evropě vypráví román Dívka, která spadla z nebe. Jde však o pokračování, nebo nás Mawer láká do pasti žánrové frustrace?
U Dívky, která spadla z nebe šlo o dovedně napsaný příběh, který šikovně pracoval s napětím. Mnozí neváhali, a označili ho za thriller. Provazochodkyně na děj navazuje a částečně prorůstá i do období, které pokrývá první román. Nedá se však hovořit o pokračování v pravém smyslu, byť se to může zdát zvláštní. Provazochodkyně je úplně jiný román s naprosto rozdílnou hlavní hrdinkou.

720_provazochodkyne_obalkaMarian Sutro potkáváme v rámcovém příběhu jako osmdesátnici. Díváme se na ni očima Sama, o dvanáct let mladšího vypravěče. Máme možnost porovnat, jak bolestně se může člověk vzdálit od svých minulých já. Marian si přes všechny projevy přirozeného chátrání těla zachovala tajemnost a neuchopitelnost, stejně tak jako mnohé návyky z dob, kdy vstoupila na dráhu špionky.

V retrospektivě sledujeme příběh od jejího zatčení ve Francii. Máme možnost nahlížet do světa nekonečného čekání a nejistoty, okrádání lidí o poslední zbytky jejich jedinečnosti a lámání těla i ducha nacistickou mašinérií prostřednictvím výslechů či internací v pracovních táborech. Ten svět tvoří hradby otázek a odpovědi, které byly pro tyto účely vytvořeny, je nedokážou probořit. V prostřizích do poválečného mezidobí před námi stojí Marian občanka, žena a dcera, která si ani trochu neví rady s tím, co ty role obnášejí a jak je má sakra zvládnout. Z Ravensbrücku a snad i z předchozího působení špionky si odnesla nesmazatelné stopy. Izolaci, jež není budovaná zvenku, ale číhá zaseknutá uvnitř, jako talisman, a zároveň střípek zla. „Její nesmělé pokusy o komunikaci s ostatními vyznívaly přinejlepším rozpačitě. […] Připadala si osamocená a izolovaná, jako když člověk neovládá jazyk, kterým mluví všichni kolem něj.“ Tato křehkost a nejistota kontrastuje s obrazem agentky, která přežila mučení, divokou honičku ulicemi, přestřelky a nátlak vyslýchajících.

KOUKNI SE  Recenze: Arila a její Stříbrné město vás uchvátí
Kniha Zlín

Postupnými kroky se má dostat co nejblíže stavu zvaný normální. Jenže Marian podle svých vzpomínek nebyla normální nikdy. Jaká je tedy šance, že taková bude nyní, po tom všem? Poválečné převlékání kabátů nemine ani tajné služby, což znamená bezpočet nejrůznějších institucí, jejichž názvy zůstávaly tajné, podobně jako jejich zaměstnanci. Marian dostane nabídku. Tentokrát není zapotřebí padák ani bezchybné zvládnutí německého jazyka. Bojištěm je Londýn, Británie, potažmo celý svět rozdělený na dvě poloviny. Studená válka. Hrozba jaderné katastrofy vytváří doslova hmatatelné napětí. Noviny oznamují testování bomb jako výsledky kriketu a spekulují o výsledcích v mezinárodním kontextu. Marian se musí rozhodnout, co je vyšší cíl: věrnost zemi, nebo přežití celého lidstva? Je pro ni přednější vlast, nebo rodina?

Podle takového nástinu děje čtenář (snad oprávněně) čeká, že znovu půjde o napínavý příběh protkaný akcí. Thriller mírně říznutý psychologickým románem. Jenže Provazochodkyně balancuje na mnohem spletitější hranici. Nerovnoměrně zasahuje do žánru psychologického románu, dramatu, špionážního thrilleru, lovestory i fiktivní biografie. K tomu všemu je zastoupen i prvek dospívání, a to prostřednictvím vypravěče rámcového příběhu, Sama, který Marian poznává právě na kraji puberty.

„Chvíli váhala a pozorovala ho. A pak se odhodlala ke svému protitahu. Připadala si jako provazochodkyně, cítila nejistou rovnováhu a věděla, že sebemenší uklouznutí na kteroukoli stranu by mohlo být osudové. Nakročila nohou dopředu, pomalu na ni přenášela váhu a cítila, jak se pod ní chvěje napjaté lano. Žádná záchranná síť nikde nebyla.“

Provazochodkyně mi v kontextu Mawerovy tvorby připomíná Pád. Mawerův kultivovaný styl psaní není nijak výrazně rozpoznatelný, přesto však tyto dva romány vyvolávají podobný čtenářský pocit. Dějiště a zčásti i námět vzbuzují dojem, že půjde o vcelku jasně definovatelný žánr, ale ve výsledku máte před sebou zcela jinou knihu. V případě Pádu to není dobrodružný román o horolezectví, stejně tak jako Provazochodkyně není špionážní thriller o špionce. Námět je zpracován všeobjímajícím, syntetizujícím způsobem současné světové prózy, který však nijak neumenšuje čtivost.

KOUKNI SE  Orákulum bohyní od Colette Baron-Reid je plné příběhů

A právě proto u mě Provazochodkyně zabodovala. Dílčí části naleznou smysl až tehdy, když je z nich sestaven pointilistický portrét ženy, na které se podepsalo každé její rozhodnutí. Při pohledu na ten portrét zapomenete na černobílý svět. Otázky ohledně hrdinství, odvahy, strachu nebo zrady najednou nezvládáte zformulovat, a vlastně už ani nechcete znát odpovědi. Protože ani za použití thiopentalu si nemůžete být jisti, jestli slyšíte pravdu nebo jen dobře naučený příběh.

 

Sandra Procházková
Úvodní foto: Pixabay

Knihu můžete zakoupit zde.

Provazochodkyně, Simon Mawer, Kniha Zlín, 2016

ZÁVĚR
Hodnocení
8
Předchozí článekRecenze: Neslyšno aneb kniha s originálním tématem
Následující článekWarcraft – Dva světy, jeden osud
Námět je zpracován všeobjímajícím, syntetizujícím způsobem současné světové prózy, který však nijak neumenšuje čtivost.recenzeprovazochodkyne

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

nine + seven =