Daniela Mičanová si libuje v detektivních příbězích s hororovým nádechem a receptech prověřených generacemi. Vše, co dělá, dělá s vášní a láskou. Žena s dranžírákem vám naservíruje kompletní menu. O několika chodech. A vonět bude humorem.
Kniha je souborem třiceti povídkových příběhů. Každý je provoněn jedním konkrétním pokrmem. Ten se stává místy ústředním motivem, jindy zas jen chutnou okolností. Každopádně v samém závěru povídky najdete recept s podrobným popisem přípravy a kratičkou glosou autorky.
Při zběžném listování kuchařkami v knihkupectví u Ženy s dranžírákem trochu odrazuje absence barevných fotografií. V dnešní době, kdy se foodstyling stal samostatným uměleckým oborem, je těch několik málo černobílých fotografií handicapem. Seznam receptů při zběžném pohledu prozradí, že nejde o žádné nové receptury. Nejde tu ani o nevšední suroviny nebo nápadité kombinace. Recepty nejsou nijak tematicky zaměřené a dalo by se říct, že jde o nesourodou směsku receptur z domácí kuchařky autorky.
Čtenář, kterého neodradí prvotní dojem a začte se, rozhodně nebude litovat.
Recepty jsou sestaveny do pestrého a chutného menu. Od snídaně přejde k opulentnímu několikabodovému obědu. Nechybí ani chuťovka na závěr. U receptů nejde o originalitu nebo inovace. Na to jsou na našem trhu jiní. Všechny představené pokrmy jsou prověřeny několika generacemi nebo množstvím strávníků, pro které byly uvařeny, a kteří si je okamžitě oblíbili. A především jsou vymazlené k dokonalosti. Autorka se neváhá podělit s tipy na přípravu a zkušenostmi. Čtenáře pozve i do zákulisí a odhalí vztah, který k tomu či onomu pokrmu chová. Koření jídlo milými vzpomínkami a glosami. Čtenáře tak s pohostinností sobě vlastní, zve přímo do své kuchyně a ke svému stolu.
Zcela netradičně se jednotlivé recepty snoubí s povídkami, které se k jednotlivým receptům vztahují. Obavy z násilné stavby příběhu ohýbané potřebám receptu nejsou na místě. Žádné násilností a kostrbatosti nečekejte. Naopak. Povídky nejrůznějšího kalibru se zmiňovaných pokrmů jen letmo dotýkají, jindy se do něj se vší chutí zakusují. Nikdy však neberou křehkost a šťávu samotnému příběhu. V něm autorka naplno pouští uzdu své fantazii, vášni pro detektivní příběhy a především humoru. Bravurně využívá slang a vyznává se z moravského patriotismu. Mění se styl vyprávění, prostředí i hlavní hrdinové. Pointy jsou nečekané a nápadité. Styl vyprávění není nikterak složitý. Povídky nepřesahují více než několik málo stran a udržují tak nenáročné tempo.
Výsledek je svěží, chutný a zábavný. A především je inspirativní. Některý z receptů vyzkouší čtenář poprvé, jiným jen ozvláštní dobře známý obsah hrnců a pánví před rodinným obědem. Každopádně mu Žena s dranžírákem vykouzlí úsměv na rtu vždy, když bude válet těsto na domácí croissanty nebo jen míchat dušenou mrkev s divokým kořením.
Nevím, jestli kniha patří do poličky mezi kuchařky nebo k povídkám a detektivkám do ložnice. Připomíná brunch s přáteli. Není jednoznačné, zda sytíte žaludek nebo duši. V tu chvíli jde obojí ruku v ruce. A vy víte, že je to takhle fajn a nemáte potřebu to měnit.
Daniela Mičanová: Žena s dranžírákem, Epocha, 2015
Kristina Doubravová
Úvodní foto: Pixabay.com
