Čtyři sta šedesát osm stran a třicet šest milimetrů široký hřbet. To jsou knižní míry prozaické prvotiny literárního historika AV ČR Michala Přibáně. Koho výše uvedené rozměry vyděsí, může se pokochat alespoň originálně zpracovanou knižní obálkou. Nakladatelství Host umí potěšit čtenářovu duši. Při spolupráci s Martinem T. Pecinou se raduje i čtenářovo oko.
Pecina ve svém portfoliu na webu book-design.eu o obálce Všechno je jenom dvakrát říká: „Když se ta knížka správně natočí ke světlu, začne se deska lesknout dočista jako opravdický vinyl. Má dokonce z parciálního laku jemné drážky, a tak si pomocí nehtů můžete zkusit něco přehrát. V gramofonu to samozřejmě nefunguje, to by uměl každý.“ Takže už kvůli tomu vinylu, který mimochodem není jenom na obálce, stojí za to si tuhle publikaci obstarat. Jak zjistíte během četby, zpívat bude Václav Neckář.
Pavel Klimeš, nazvěme ho školácky hlavním hrdinou příběhu, se potýká s krizí středního věku a bilancuje. Jelikož právě prožívá poměrně nepříjemné životní období, vrací se raději do minulosti. Dětská léta strávená na chatě v Krkonoších jsou zásadním pilířem jeho dětství. Pavel po revoluci zjistí, že jeden z rekreantů, kteří na chatě Karlovky tvořili soudržnou komunitu, pracoval pro Státní bezpečnost. Veřejně ho zostudí v tisku, a jak už to tak bývá, záhy zjistí, že nic není zcela černobílé.
HostDěj románu může znít ohraně, ale autorův styl psaní nám ho dokáže opepřit. Michal Přibáň má na svém literárním kontě odborné publikace (Prvních dvacet let, Česká literární nakladatelství 1949 – 1989) a profesní zkušenosti jsou znát i v románu. Výborně dokáže popsat danou dobu. Kromě literárního talentu na tom mají zásluhy i historické znalosti a osobní zkušenosti z dané doby.
Rádoby nekonečné kapitoly, jejichž děj by se dal s troškou fantazie shrnout do dvou vět, nejsou nudné. Střídání různých časových období autor zvládne dobře zkoordinovat a k závěru knihy se čtenář prolouská poměrně snadno a se zájmem. Konec je divoký. Na někoho možná až moc. Neprozrazujme. Ale rozhodně budou někteří žádat vysvětlení.
Nezbytnou součástí této recenze je citace. Je potřeba ochutnávky. Ale pozor, je to návykové!
„Začínalo to každé ráno obvykle deset minut před osmou, kdy se chata rozezněla pozdravy dobré jitro (Pražáci), dobré ráno (Brňáci) či dobrý den (ostatní). Barva, poloha a výška hlasu byly různé, lišil se i způsob přednesu (od halasného s echem přes slabikované staccato až po sotva slyšitelné pianko), ale byla to půvabná vokální skladba s proměnlivým rytmem, nevyzpytatelnými pomlkami, se zřetelným crescendem v čase od 7.58 do 8.03 až po zásadní proměnu v instrumentálku lžic, talířků, hrnků, cukřenek a solniček.“
Všechno je jenom dvakrát, Michal Přibáň, Host, 2016
Knihu můžete zakoupit ZDE
Leona Šťávová
