Peter May se ve svém nejnovějším románu Umrlčí cesta vrací na Vnější Hebridy. A čtenáře znovu přesvědčuje o svých vypravěčských schopnostech.
Moře vyplavilo na pláž ostrova Harris muže v záchranné vestě ale bez vzpomínek. Neví, jak se jmenuje, ani kým je. Natož co dělá na hebridském ostrově. Jediným svědkem událostí je všudypřítomný studený vítr a náladové moře.
Shodou náhod se promrzlý a vyčerpaný muž dostane do chaty, kterou si pronajímal pod jménem Neal. V bolavé prázdnotě je mu jediným vodítkem mapa tzv. Umrlčí cesty. Věří, že své vzpomínky najde na jejím konci.
Situace se zkomplikuje, když je v kapli u majáku nalezen muž, kterého někdo ubil k smrti. Neal se velmi rychle dostává do hledáčku policie jako hlavní podezřelý. Nepamatuje si nic. Ale v nitru je přesvědčen, že vrahem je právě on.
Historka o ztrátě paměti mu v očích detektivů rozhodně nepřidává a pokusy o nalezení vzpomínek budí jen kruté bolesti hlavy a další beznaděj.
Nejde o tradiční detektivku, kde by hlavní roli sehrál detektiv. Nerozplétáme detektivní zápletku spolu s přibývajícími důkazy a výsledky vyšetřování. Sledujeme útržky vzpomínek, které Neal loví pomocí vodítek, které mu chata na ostrově skýtá. Chvílemi se zdá, že se jeho vzpomínky musí každým okamžikem vrátit. Jsou to ale jen marné naděje.
Jedna ze stop ho zavede do Edinburghu. Snad má dceru. Možná byl ženatý. Vrací se bez úspěchu. Nenalezl nic, ze svého života. Jen pocit z povědomě známých míst.
Stejně tak Karen, jeho dcera, má ve svém životě prázdno. Jsou to již dva roky, co její otec spáchal sebevraždu. Nyní dostává indicii, že možná vše bylo jinak. Jediný člověk, který jí mohl pomoci, záhy umírá při autonehodě. Karen utíká z domu a sama se vydává po stopách svého otce. Zjišťuje víc o výzkumu, kterým se zabýval, a sílí v ní neblahé tušení z blízkosti zločinu.
Spolu s Nealem skládá i čtenář útržky jeho vzpomínek. Pasáže tykající se hlavního hrdiny jsou psány v první osobě. Můžeme tak spolu s ním cítit hmatatelnou prázdnotu a nejistotu, touhu po vzpomínkách a zároveň i strach z jejich návratu. Neví, jaký byl a co udělal. Proč se skrývá na Hebridách. Snad má rodinu. Snad zabil muže v kapli….
Peter May předkládá mistrně vystavěný příběh, v němž ponechává detektiva stranou a přenechává vše na hlavním hrdinovi a podezřelém zároveň. Spolu s postupným návratem vzpomínek graduje v příběhu napětí. Čtenář je díky Karen o krok napřed. Roušku tajemství poodhalí čtenáři jen na okamžik, aby vytušil blížící se nebezpečí. Nijak neodhaluje identitu pachatele. A udržuje v něm mrazivou nejistotu až do poslední kapitoly.
Autor dává svým fanouškům přesně to, na co jsou od něho zvyklí. Potěší i ty, kteří ještě žádnou „mayovku“ nečetli. Snadno si je získá skutečně precizně odvedeným výkonem se stabilní úrovní. Svůj stín nijak nepřekračuje, laťku neposouvá. Netřeba litovat. Stvořil svůj mikrožánr, jehož definici každou svou knihou zcela naplňuje, aniž by sám sebe vykrádal.
HostProtentokrát mu odpustím i poněkud rozvláčný začátek. Nealovo bloudění amnézií místy stagnuje a potřebovalo by živou vodu. V půlce vyprávění jsme svědky zlomu. Ten spustí zběsilé tempo, které vám nedovolí zastavit a knihu odložit. Snad až po poslední stránce ve čtyři hodiny ráno, kdy vaše rozjitřené vědomí bude ještě dlouho plašit spokojený spánek.
Umrlčí cesta, Peter May, Host, 2016
Knihu můžete zakoupit ZDE.
Kristina Doubravová
