Knihy Tima Weavera jsou prudce návykovým čtením. Pokud jste přičichli k jeho příběhům, nemůžete dlouho být bez další dávky. Závislost vzniká během prvních stránek, působí devastaci soukromého i profesního života a velmi těžko se léčí. Nejlepší je sáhnout po nové knize a nechat se jí zcela pohltit.
Údolí mrtvých se za tímto účelem hodí více než dobře. Není třeba si zvykat na novou neprobádanou látku. Bývalý novinář David Raker pátrá po pohřešovaných lidech. Zpravidla se ukáže, že jejich život byla více či méně lež, jejíž rozpletení umožní nalezení těch, kteří jednoho dne beze stopy zmizeli. Nejinak je tomu i v nejnovější knize Tima Weavera Údolí mrtvých, kterou vydalo nakladatelství Mystery press.
David Raker tentokrát pátrá po šestnáctileté dívce. Krásná, chytrá, oblíbená…i přesto jednoho dne zmizela. Policie neví, jak dál a měsíce ubíhají. David Raker je poslední nadějí rodičů a špatným svědomím policie. Té také co nevidět zkříží cestu a bude to pěkně jiskřit. Za zmizením jedné dívky je totiž daleko víc.
Tentokrát se autor skutečně nedržel nijak zkrátka. V Údolí mrtvých dostane prostor duch viktoriánského psychopata, masový vrah i organizovaný zločin. Takhle prostě řečeno to vypadá, že autorovi došla inspirace a ze zoufalství peče dort jako pejsek s kočičkou. Naopak.
S každou další knihou přesvědčuje čtenáře, že svou fantazii ještě zdaleka nevyčerpal. Naopak cizeluje svou vypravěčskou virtuozitu. Nezahrává si s ničím, co by se mu později vymklo z rukou. Ví přesně, co dělá a na čtenářovi je, aby pečlivě sledoval stopy a důkazy, které důsledně a nekompromisně vedou kroky Davida Rakera k rozuzlení spletitého příběhu.
Každá kniha je něčím stejná a přitom jiná. S každým dalším příběhem Tom Weaver předkládá svou jinou tvář. Zlomené srdce vonělo nostalgií jako černobílý film, Němé oběti tančily ve své bolesti a nechávaly na ní nahlédnout čtenáře očima svého vraha. Hon na mrtvého byl neřízeným volným pádem. Pro čtenáře i Davida Rakera. Co prožil, ho zocelilo, překročil svůj vlastní stín. Jen smrt své ženy stále nepřekonal. Je jen otázkou, zda jí přejde Údolím smrti. Vydává se po stopách zmizelé dívky. Může ztratit vše. Honí ducha, stín sadistického zločince nebo vlastní bolest?
Kniha je napínavá, akční a s každou kapitolou je jasné, že se hlavní hrdina vydal na cestu, ze které není návratu. Je jiný, jakoby v něm něco zemřelo. Přitom je maximálně profesionální. Jeho schopnosti se vytříbily. Ví přesně, co dělá a nechybuje. Ani jeho slabiny ho nezavedou na scestí, těžko říct, zda bude touto proměnou čtenáři sympatičtější. Pro mě to byla příjemná změna. I když nešlo o žádný razantní obrat, spíš intuitivní vnímání Davidovy postavy.
V Údolí smrti autor na několika místech odkazuje na předchozí díl Hon na mrtvého. Občasné poznámky jsou vodítkem pro čtenáře, který tuto knihu zná, nijak však neruší celkový dojem pro ostatní. Naopak vzbuzuje jeho zvědavost. Knihy s Davidem Rakerem na sebe volně navazují. Jde vždy o uzavřený případ. Jediné, co kontinuálně prostupuje všemi příběhy je vývoj Davidova zármutku nad smrtí manželky. Tato okolnost je však pouze stínem, který stojí věrně po boku svého hrdiny, nijak do něj však nevstupuje a neurčuje jeho směřování. Objasňuje motivaci jeho jednání a sama o sobě se vyvíjí jen velmi pozvolna v rámci knihy.
Kniha je napínavá od první do poslední stránky. Smršť zločinců, zvrhlosti, zvrácenosti a organizovaného zločinu nepůsobí nijak přeplácaně. Autor tuto knihu pojal akčně a nenechá vás ani na okamžik vydechnout. Svým čtenářům dává hrdinu, jakého milují. Aby se nezačali nudit, spojí ho pro tentokrát s policistou pátrajícím po ztracené dceři. Bolest ze ztráty z něho dělá neřízenou střelu, která působí jako tekutý písek pod nohama Davida Rakera. Vlastně všichni sedí na pořádné náloži, jejíž síla se ukazuje s postupem vyšetřování.
Jestli jste se ještě nestali závislými na příbězích Tima Weavera, tak procházka Údolím mrtvých to zcela jistě změní.
Kristina Doubravová
Údolí mrtvých, Tim Weaver, Mystery press, 2018
Knihu můžete zakoupit ZDE
