Sára má děti, manžela, dům a taky všeho dost. Pohár trpělivosti přetekl, dalo by se říct. Nádoba, která byla vždycky prázdná se najednou překotila, aby odhalila svou bezednou prázdnotu. Poslední z řady excesů jejího muže Karla donutil Sáru za vším prásknout dveřmi. Ne, vlastně je za sebou tiše zavřít.
Celou dobu byla na všechno sama, ale nikdy ne tak, jako nyní. V plné nahotě se kolem ní odhalují vztahy, ve kterých ženy zůstávají navzdory neuspokojení, volíce menší zlo před samotou. Navenek šťastné páry, které kupčí s nevěrou a přetvářkou v zájmu zachování zdání funkční rodiny. Ale co Sára?
Ne, ona jíž takhle nechce pokračovat dál. Všechno co měla není nic, proti tomu, co chce získat. Postupnou sebereflexí odhazuje jednotlivá závaží, ale propadá se hloub do své samoty a zjištění, že vlastně nic z toho, po čem touží, nezískala. V nicotě vyplněné náhodným sexem zvažuje, zda by se nakonec neměla vrátit k manželovi a pro dobro rodiny se obětovat cele a naposledy.
Nakonec odjíždí na týdenní pobyt na úpatí sopky Stromboli, kde by měl účastníky guru Jens naučit bojovat se svými strachy a milovat se.
Během dní pod Stromboli vyplouvá na povrch Sářino hluboké trauma ze znásilnění, které ji brání se naučit mít ráda a prožívat sex i lásku uspokojivě. Pocit strachu a hanby nemluví jen o Sáře, ale o autorčině autentické zkušenosti a hluboce zakořeněnému pohledu na oběti sexuálního násilí ve společnosti. Slovo za slovem objevuje čtenář spolu se Sárou drtivou pravdu o tom, jak se pomalu ale jistě učíme za naše trauma stydět a omlouvat se všem, jen ne sobě. A čekáme na sebelásku stejně jako na odpuštění, aniž bychom se provinili.
V Jensově kurzu se sejde poměrně různorodá skupinka postav. Jejich poněkud teatrální jednání po pár dnech rozklíží skupinku i Jensovu sektu. Vlastně jsou jeho výstupy až komické a není mi jasné, proč volila autorka právě takové kulisy pro Sářinu cestu do hloubi vlastní duše.
Jednotlivý účastníci sabotují kurz natolik, že není moc jasné, nakolik se účastní dobrovolně. Nebo zajetí svých traumat neumí přijmout nápomocnou ruku, byť se tváří jako náboženský fanatik, a raději pokračují v sebedestrukci? Mám za to, že okolnosti, za kterých Sára najde odpovědi na své otázky, mohly mít civilnější charakter a zbytečně neshazovat celý záměr despotickým vůdcem vykřikujícím fanatická hesla pod hřmícím vulkánem. Nesympatičtí jsou všichni aktéři kurzu a ten připomíná spíš hodně vyhrocenou reality show než skupinovou terapii.
Navzdory výše řečenému jsem knihu přečetla za jediný den. Na každém řádku je znát, že autorka mluví za sebe, za ženy, že píše ze života. Její myšlenky byly autentické, mrazily a nutily odbíhat od Sáry k vlastnímu životu. I kdyby nevyprávěla stejný příběh, každá čtenářka v něm najde kousek, kterým se jí dotkla. Kterým j alespoň na chvíli umožnila, nebýt v tom sama.
Kniha je především sebe uzdravujícím autorčiným krokem. Otevírá mnohá tabu a nabízí nový pohled na vnímání obětí sexuálního násilí. Jakkoliv jsou její slova přesná, natolik zůstává otázkou, zda nezvolit jiný příběh.
Kristina Doubravová
