Recenze: Skyfall

SKYFALL

 „Tenhle Bond je úplně jinej než všechny předchozí díly,“ slyšel jsem před začátkem projekce snad nesčetněkrát. Musím uznat, že tento názor vyplouvá napovrch stále častěji. A ačkoli bývá pronášen zpravidla jako negativní náhled na poslední Bondovo dobrodružství, není daleko od pravdy. Že zbrojní hračička Q sotva dochodil vysokou? Že nejnovější bondgirl je zhruba devadesát? Že má britský agent drsnější vzhled ruského mafiána a stěží by absolvoval maratón „We run Prague“? Ano, pane Mendesi, váš Bond je jiný. A je to tak sakra dobře!

Mnohým lidem se nelíbí Mendesovo depresivní pojetí s filozofickým přesahem bez trojciferného počtu zářezů na Bondově pažbě (interpretaci ponechám na vás). Možná i vám přirostl k srdci elegantní Skot Sean Connery. Nebo jste si oblíbili hláškujícího Rogera Moorea. Pierce Brosnan propojil popcornového Bonda s hi-tech schopnostmi a uměním neodolatelného střídače postelí. Pak ale nastala změna. Změna, na kterou mnozí nebyli připraveni.

Temný realismus. To je neoficiální název pro realistické podání filmů akčního a komiksového ladění, možná filmu vůbec. Sam Mendes zavádí Bonda z výsluní přímých dálnic na trase Dobro – Zlo do temných uliček, čímž značně vybočuje z linie dané svými předchůdci. Režisér sundává Bondovi masku profesionála bez citů, schopného pokořovat nepřátele se stejnou lehkostí, s jakou pravidelně navštěvuje cizí lože. Právě v tomto obnažení oblíbené charakteristiky spočívá mistrovský tah muže na režisérské židli. Zbavuje postavu zbytečného patosu do té míry, až z „007“ zbyde jen syrový, hutný obraz zašlé slávy. K depresivnímu vyznění přispívá nejen pečlivý rozbor vztahu M a jejího nejlepšího pěšáka, ale nejrůznějších kontrastů temna využívá také kamera Rogera Deakinse. Kameraman umně kloubí oslnivé motivy Istanbulu nebo Šanghaje dohromady s depresivními tóny sychravého Skotska s jedinečnou přesností.

KOUKNI SE  Recenze: Zaklínač - Reno Raines zasahuje v pohádkovém světě

Casino Royale z roku 2006 znamenalo pro agenta s povolením zabíjet a souložit současně velkou změnu. Po úspěchu strhujících příběhů Jasona Bournea se scénáristé rozhodli představit Bonda nového století. Nováčka mezi agenty, který ale sází na svůj neotřelý šarm, inteligenci a štěstí. Quantum of Solace (2008) udělalo další krok v Bondově postupném vývoji charakteru. Z elegantního a neprůstřelného MacGyvera se stal dravý a ničím neuhlazený rváč, který drtí soupeře bez zaváhání. Místy nekontrolovatelná zbraň hromadného ničení, která s vypětím sil zastavuje jeden útok za druhým.

Skyfall znamená z hlediska Bondova charakteru poslední, zato však největší krok. Představuje nám totiž britskou elitní zbraň jako ne úplně funkční nástroj. Jako zrezivělou osobnost, která je hyzděna jizvami fyzickými i psychickými. Dlouhá a vyčerpávající cesta na vrchol si vybírá svou daň nemilosrdně a s hrůznými následky. Daniel Craig citlivě využívá polohy muže, který je okolnostmi tlačen do kouta, ze kterého se zoufale snaží dostat ven. Dokázat celému světu, že čas jde alespoň zpomalit. Celému světu a hlavně sám sobě. V důsledku je proto 007 do detailu vykreslen již ne jako strojově přesný bezemoční zabiják s vlastním kodexem cti, ale ve své podstatě obyčejný člověk, který čelí svým limitům, nezdarům a strachu.

A strach, ten je ve Skyfall zformován do role jedinečného Javiera Bardema. Svému Silvovi dodává hned dvě roviny. V té první ctí veškeré antibondovské charakteristiky hlavního záporáka. Prvoplánově útočí na veškeré základy mravnosti a etiky a naplňuje tím prototyp teroristického metrosexuála. Druhá rovina jeho charakteru je ale o mnoho zajímavější. Netýká se pompézních plánů na zničení společnosti, destabilizaci systému ani obohacení vlastních bankovních účtů na exotických ostrovech. Ne, Bardemův Silva má velmi osobní poslání. A právě v tom tkví jeho originální póza. Silvův charakter v sobě skrývá ďábelskou posedlost po nápravě, ze které se rodí geniální osobní vendeta. Zároveň je ale v postavě ukrytý určitý šarm, stojící na opačném pólu toho Bondova. Možná i pro Silvovu metaforickou grotesknost si budete každý jeho monolog s Bondem prostě užívat. Stejně jako způsob, jakým Bardemova postava brnká na struny osudu. Neustálé tahání za nitky pomyslných vrcholů mate Bonda a přivádí jej to na samotnou hranici jeho existence – do bodu, kdy musí jedna část Bondova mýtu zemřít, aby se v rámci nového století mohla zrodit nová. V bolesti, ztrátě a katarzi.

KOUKNI SE  Recenze: Seriál Money Heist láká na promyšlenou loupež století, ale je spíš nesmyslnou fraškou

Tady to končí. Na místě, kde se zbytek musí zbytky Bondovy osobnosti rozdrtit, aby z nich mohl vyrůst nový charakter. Na místě, které se k Bondově minulosti váže tak úzce, až se stává jeho bezprostřední budoucností, Mendes vytváří vlastní základy bondovského univerza. Zachovává sice archetypální prvky slavného agenta, ale zároveň je s přesností odstřelovače bourá a nahrazuje vlastními.

Agent 007 se tím dostává do velmi úzké, temné uličky. Kouzlo tohoto kroku ale spočívá v tom, že – ukryti v šeru a temnotě vlastního stínu – z ní můžete kamkoli.

 

Charlie Brown

 

Skyfall
Akční / Krimi / Thriller / Dobrodružný
Velká Británie / USA, 2012, 143 min
Režie: Sam Mendes
Hudba: Thomas Newman
Hrají: Daniel Craig, Judi Dench, Ralph Fiennes, Javier Bardem, Naomie Harris, Bérénice Marlohe, Ben Whishaw, Helen McCrory, Albert Finney, Rory Kinnear, Ola Rapace, Tonia Sotiropoulou

 

 

 

 

Charlie Brown

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

3 × four =