Zakázaná láska v mafiánském prostředí. Na jedné straně děvče, které se narodilo jako otrok a na té druhé chlapec, kterému je předurčeno stát se mafiánem. Oba jsou obklopeni katastrofami a problémy se na ně valí ze všech stran. Dokáže jejich láska obstát ve světě, kde je násilí a zrada na denním pořádku?
„Uf, bitva se odehrála v Pensylvánii. Bylo to kolem roku 1880.“
Slečna Andersonová ho opravila: „1863.“
„Jo, jak říkám. Generál Lee vedl svou armádu z Jihu a se Seveřany se střetli u Gettysburgu. Na obou stranách umřela hromada lidí, stovky tisíc.“
„Desítky tisíc.“
„To je to samý,“ odsekl jí. „Jih prohrál a Sever vyhrál. Přišel Abraham Lincoln a přednesl Prohlášení o rovnoprávnosti.“
„Gettysburský projev,“ prohodila slečna Andersonová. „Prohlášení o rovnoprávnosti bylo zveřejněno šest měsíců před bitvou.“
Teatrálně si povzdychl: „Kdo tu má referát?“
Mávla rukou. „Pokračujte.“
Sedmnáctiletá Haven Antonelli nikdy nepoznala svobodu. Od malička vyrůstala v izolaci, plnila úkoly, které jí zadal její pán a přijímala tresty, jenž padaly na její hlavu. To vše do doby, než se objevil doktor Vincent DeMarco, který Haven odkoupí. Život hlavní hrdinky se přesouvá do doktorova domu ve městečku Durante, kde se seznámí se dvěma syny: Dominicem a Carminem.
Haven je nucena přizpůsobit se novému prostředí a životnímu stylu. Pomůže ji k tomu láska jednoho ze synů? Ba co víc, vymaní se ze světa mafie a podaří se jí nalézt svobodu?
Novinka z mafiánského prostředí dokáže nalákat už svým prologem, kde se již od začátku něco děje a dokonce se můžete těšit i na první mrtvolu, která naznačuje,
že příběh nebude pouze procházka růžovým sadem.
Kromě toho autorka píše velmi čtivě a poutavě, tudíž vás kniha strhne už od prvních stránek týkajících se originálního tématu otroctví. Autorka do svého příběhu vybrala velmi zajímavé myšlenky, například můžete nahlédnout do prostředí mafiánské rodiny, a to téměř vždy, když je kniha vyprávěna z pohledu doktora Vincenta, který se neustále účastní schůzek a řeší záležitosti rodiny. V této části nechybí ani typicky drsný představitel mafiána, který má za všech okolností chladnou hlavu.
Zajímavá je i samotná myšlenka začleňování otrokyně zpět do společnosti, kdy si všímá různých maličkostí, které normální člověk přejde bez povšimnutí. J. M. Darhower tuhle stránku příběhu zvládla napsat naprosto skvěle a některé pasáže ještě zlehčovala vtipy.
Po celou dobu knihy se akce drží téměř na minimu a řeší se převážně vztah hlavních hrdinů, kteří se musí poprat s nepřízní osudu, ať už se jednalo o nelibost mafie nebo Carminovu výbušnou povahu. Sice se v průběhu knihy dočkáte i několika málo výstřelů z pistole a mrtvol, ale toho je opravdu pomálu, což spíš vede k dojmu, že je tento příběh určen spíše pro ženy.
Závěr knihy se ale autorce velmi povedl. Najednou není nouze ani o akci, ani o romantiku. Jediné, co trošku kazí dojem je to, že takový konec čtenář předvídá už od poloviny knihy.
Také příběh na několika místech působí dojmem, že je zbytečně natahován. Autorka se sice snaží udržet čtenáře v napětí, ale někde jí to trošku ujede a vy se nejspíš začnete nudit.
A poslední věc, která trochu kazí dojem ze čtení je samotná počáteční zamilovanost hlavního páru. Několikrát se potkají na schodech a nevědí, co si o sobě myslet, a pak najednou přecvakne vypínač a oba si najednou uvědomí, že se nesmírně milují. Celé to působí trochu nereálně a klišoidně, což může některé čtenáře odradit.
Kniha Sempre: Navěky disponuje opravdu zajímavou myšlenkou, která je zpracovaná velmi obstojně. Sice obsahuje několik hluchých míst, kdy budete mít pocit, že je příběh zbytečně natahovaný, ale jako oddychové čtení kniha poslouží svému účelu. Pokud ale od příběhu očekáváte akci od začátku až do konce, raději se této knize obloukem vyhněte.
J. M. Darhower: Sempre – Navěky, Yoli, 2015, 520 stran.
Eliška Richterová
Úvodní foto: Pixabay.com
