Halloween tak, jak ho neznáte
Tentokrát tu je recenze na knižní novinku s názvem Stíny Halloweenu. Jedná se o hororovou antologii 16 povídek známých tvůrců angloamerické fantastiky, hororu a sci-fi. Editorkami jsou Lisa Morton a Ellen Datlow a v našich končinách toto poměrně nezvyklé dílo vydalo nakladatelství Carcosa.
„Duchařina“ nesmí chybět
Stíny Halloweenu zaujmou již na první pohled úžasnou tematickou obálkou od Dawida Boldyse. Autoři nám pomocí šestnácti povídek podobného rozsahu nabízejí různě odlišné pohledy na tento angloamerický svátek mrtvých, který se tradičně slaví 31. října. Pozitivně hodnotím, že všechny povídky dodržují postupy typické pro žánr, zároveň však obsahově ani formálně nesplývají. Právě původem svátku a tradicí vyřezávání dýní (původně tuřínů) se zabývají lehce předvídatelné povídky Knot dohořívá od Joanny Parypinski a Jack od Pat Cadigan. Správný „slasher“ nabízí Jeffrey Ford ve svém – asi z celé sbírky nejakčnějším – příspěvku Vilín. Ten se věnuje prastaré dušičkové tradici z jižního Jersey a je okořeněný lehce mysteriózní atmosférou. Pro nás Čechy víceméně neznámé pověře, která se pojí s 31. říjnem, se věnuje Paul Kane ve své spíše thrillerové, ale o to mrazivější povídce Neotáčej se. Ta zaujme autentickým vyprávěním v první osobě a trochu neurčitým koncem.
Sestry Briana Evensona čtenáři nabízí krátký, ale intenzivní „pohled za oponu“, kde se nachází tak trochu jiná rodina. A ta by ráda poznala místní zvyky. Úvodní příběh Seanan McGuire s názvem Černá Máry, skoč do jámy zase připomíná filmový trhák Adamsova rodina a plyne z něj ponaučení, že i koledování má své temné stránky a odvaha se mnohdy nevyplácí… Stephen Graham Jones a S. P. Miskowski přispěli klasickými duchařskými příběhy, a sice Ústa plná hlíny a Amber už víckrát nepozveme. Obě jmenované rozvíjejí povídačky, že na Halloween se ztenčuje hranice mezi světem živých a mrtvých a některé entity tuto hranici dokážou překonat.
Z vůní dálek zamrazí v zádech
Další skupinku tvoří povídky, které čtenáře vylákají do cizích krajin – ovšem ani tam není na Halloween bezpečno. Kelley Armstrong nás po vzoru temného až mystického snímku Slunovrat (2019) ve svém Nos Galan Gaeaf zavede do komunity uctívající velšské pohanské tradice a legendy. Eric J. Guignard zase v povídce Království cukrových lebek a afrikánů bravurně vykresluje atmosféru mexického svátku Dia de los Muertos a chytře tuto tradici aktualizuje zasazením děje do moderní doby. A do třetice všeho dobrého: Drobná ochutnávka bývalé vlasti Jonathana Maberryho rozehraje zajímavou psychologickou hru mezi nacisty uprchnuvšími do daleké Argentiny a postarším rakouským pekařem, jenž i se svými příbuznými touží po mrazivé odvetě.
Potěší i horor říznutý sci-fi
Zajímavé zpestření přinášejí také dvě dílka stojící na pomezí sci-fi a hororu. John R. Little a jeho povídka (zařazená jako poslední ve sbírce) První Halloween na Měsíci rozvíjí myšlenku, jak by asi mohla vypadat haloweenská oslava v podání posledních žijících lidí na povrchu Měsíce. Děj je tady snadno předvídatelný, ozvláštňují ho však vtipné momenty a celkově odlehčené pojetí tu není na škodu. Pekelné svědění Gartha Nixe čtenáře zavede do děsivého prostředí psychiatrické léčebny, jejíž útroby mimo narušených pacientů ukrývají i něco mnohem nebezpečnějšího a mocnějšího, než je lidstvo samo. Rány by se zkrátka škrábat neměly…
To nejděsivější zlo zůstává vždy skryto
Jako nejpovedenější povídky hodnotím tyto tři, v nichž zlo není vykresleno explicitně, ale zůstává skryté: Plameny šlehají do ďáblovy noci od Kate Jonez, Temnou nocí od Elise Forier Edie a Ztraceni ve tmě od Johna Langan. První jmenovaná vypráví jakési psychologické drama o matce, která podléhá zvráceným bludům a její šílenství si vyžádá největší oběť. Plameny šlehají do noci jerozhodně noční můrou pro všechny ženy a matky. Vždyť kdo by se chtěl dostat do stavu, kdy se stírá hranice mezi skutečností od halucinací?
Elise Forier Edie ve svém příběhu čtenáře zavede do špinavých ulic New Yorku. Těmi bloumá horečkou zchvácená žebračka a v psychedelickém transu hledá tajemný přízrak jménem Blai Orrit. Temnou nocí v sobě snoubí mysteriózní atmosféru s vážným psychologickým a sociálním tématem, jakým je chudoba či materiální zabezpečení potomků. Směle bych ji označila za nejpovedenější kousek z antologie, brnká totiž na tu správnou psychologickou strunu.
Majstrštyk Ztraceni ve tmě si coby nejdelší příspěvek ukořistil téměř dvojnásobný rozsah oproti ostatním povídkám. John Langan v něm čtenáři předkládá fiktivní rozhovor s režisérkou úspěšného hororového snímku, jehož natáčení předcházely hrůzné a jen těžko vysvětlitelné události. Příběh je to spíše thrillerový a připomíná – jak sám autor zmiňuje – found footage Záhada Blair Witch (1999). Realističost a autenticita povídky tkví v její formě a přirozenosti autorova stylu.
Pocta žánru ve všech podobách
Antologie Stíny Halloweenu je pocta hororovému žánru a ukazuje všechny jeho možné podoby. Na konci knihy editorky umístily rovněž krátké medailonky autorů, které čtenáře odkážou na další perly temného žánru. Sbírka jako celek funguje více než dobře, vyzařuje z ní mrazivá atmosféra a obsahuje i velice originální momenty. Nevýhodu spatřuji v omezeném rozsahu, který autoři museli patrně dodržet – v některých případech i za cenu škrtů v ději. Jak to tak v podobných sbírkách bývá, i tady najdeme více či méně povedené povídky. Některé zaujmou trochu, některé pobaví a z některých vám bud běhat mráz po zádech. Tak či onak, Stíny Haloweenu doporučuji k přečtení, každý čtenář si v nich najde něco podle jeho gusta a čas nad nimi strávený nebude promarněný.
Esterka
