Je tu další filmová recenze, a sice na hororový počin s názvem Halloween končí. Režie se ujal ostřílený David Gordon Green a v hlavních rolích se opět objevuje Jamie Lee Curtis coby Laurie Strode, Andi Matichak jako její vnučka Allyson a Rohan Campbell jako nový rozervaný „hrdina“ Corey. Jedná se o údajně poslední snímek kultovní americké slasherové franšízy Halloween, kterou v roce 1978 úspěšně započal režisér John Carpenter.
Sbohem nové halloweenské trilogii
Zdá se, že hororová sága o vyšinutém Michaelovi Myersovi, který rád vraždí o halloweenské noci, nikdy nedojde uspokojivého konce. Po originální, atmosférické jedničce z roku 1978 a poměrně zdařilém druhém dílu (1981) v průběhu osmdesátých a devadesátých let vznikaly více či méně nepovedené kousky. To se změnilo v roce 2018, kdy se do kin dostal Greenův úspěšný a správně „oldschoolový“ snímek Halloween. Ten ignoruje zbytečná pokračování a zajímavě navazuje na původní Carpenterův film. Započal tak novou a diváky poměrně vlídně přijatou trilogii, která pokračuje filmem Halloween zabíjí (2021) a vrcholí právě filmem Halloween končí (2022).
Love story a rozervaný anti-hrdina
Příběh se překvapivě netočí primárně okolo již postarší Laurie Strode, která před 40 lety přežila řádění svého vyšinutého bratra Michaela Myerse. Do popředí se tentokrát dostává Lauřina vnučka Allyson, kterou diváci znají z předchozích dvou dílů. Další důležitou postavou je zprvu sympatický outsider Corey, který před čtyřmi lety nešťastnou náhodou zavinil smrt malého chlapce a od oné osudné noci trnem v oku celému Haddonfieldu. Když se Corey seznámí se zdravotní sestrou (Lauřinou vnučkou) Allyson, oba zjišťují, že mají něco společného. Jak se ale ukáže, nesmrtelný přízrak v podobě Michaela Myerse, který zanechal šrámy na duši celému městečku, je stále přítomen. A každý se s tím vyrovnává po svém…
Psychologizace padouchů a hrdinů
Zatímco v předchozích dvou dílech se divák dočkal především psychologické analýzy Michaelových obětí, letošní snímek se zaměřuje spíše na duševní pohnutky anti-hrdinů. Corey je tu vyobrazen jako rozervaný anti-hrdina, který díky setkání tváří v tvář se zesláblým Michaelem Myersem a neustálému sociálnímu odmítání postupně přechází na temnou stranu. Jako kontrast k němu tu funguje zkušená a neohrožená Laurie. Ta je odhodlaná postavit se svým démonům (například pomocí psaní memoárů) jednou provždy. Někde mezi nimi stojí nesebejistá a traumatizovaná Allyson, které dělá problém rozeznat dobro od zla. Hlavní a značně přestárlý padouch Michael Myers tu dostává minimum prostoru. Působí tu spíše jako Coreyho hnací motor, jeho podivně zvrhlá interpretace idola a ztělesnění čirého zla.
Excelentní slasherové momenty zachraňují nulovou atmosféru
Poměrně zajímavá psychologizující první polovina filmu se rázem přehoupne do typicky schematické „vyvražďovačky“. Opět se tedy objevuje nesmrtelný maniak s neomylným šestým smyslem a z jeho potenciálních obětí se najednou stávají neohrožení superhrdinové. Pochválit musím především povedené a parádně načasované slasherové scény, ve kterých rozhodně není nouze o hektolitry krve a brutální explicitu. Za nejoriginálnější bych bez váhání označila tu v místním rádiovém studiu, která pohladí duši nejednomu hororovému fandovi. Co ovšem zamrzí, je fakt, že – stejně jako u trapně patetického snímku Halloween zabíjí (2021) – ani tentokrát se tvůrcům nepodařilo vytvořit tu správnou „dušičkovou“ atmosféru. Ta stojí a padá s vizuálně a hudebně podmanivou úvodní titulkovou sekvencí.
Co tu však funguje, jsou humorně laděné momenty, například Coreyho „babysitter skills“ nebo scéna, ve které Corey velice trefně analyzuje jednoho ze svých šikanátorů. Na rozdíl od předchozího dílu se také tvůrci snažili nepřehnat to s přílišným patosem a siláckými hláškami obyvatel Haddonfieldu.
Snaha o oduševnělý slasher
Nový Halloween končí by se dal označit jako slasher, ve kterém se tvůrci snažili o jakousi oduševnělost. Bohužel na to šli cestou křečovitých a málo uvěřitelných dialogů, pronášených rádoby filozofujícími postavami. Jako každý horor, i Halloween končí staví na konfrontaci dobra a zla a tento fakt divákovi neustále připomíná. Herecky není co vytknout a velkým plusem je také rozumná stopáž. Podmanivá kamera, funkční soundtrack a vizuálně povedené „gore momenty“ v divákovi alespoň trochu navodí hororové pocity, ačkoliv atmosféry z původního filmu se zkrátka nedočká. Vtipné momenty tady fungují velice dobře a přirozeně a kompenzují naprostou absenci „lekaček“. Především hororovým znalcům film doporučuji ke zhlédnutí.
Esterka
