Recenze: Občas lžu…a občas lžu hodně

Amber leží v kómatu v nemocnici. Nikdo neví, co se jí stalo a kdo jí to udělal. Den za dnem si v hlavě skládá mozaiku ze střípků svých vzpomínek. S každým dalším dílkem vzrůstá její strach a nejistota. Provedla totiž něco špatného. Kolik ale je ve skutečnosti zkaženosti v jejím životě?

Občas lžu

Amber je tím nejnespolehlivějším vypravěčem, jakého jste mohli v knize potkat. Většina knihy jsou právě její vzpomínky. Události předcházející kómatu, ale i hluboko zasuté vzpomínky na velmi podivné a traumatizující dětství. Za ničím nemůžete zabouchnout dveře dost hlasitě. Zvlášť, pokud je to kus sama sebe. Problém je, že nevíte, kdy se vaše minulost vynoří a přihlásí se o své místo na slunci.

U lůžka se setkávají dvě hlavní vedlejší postavy. Tou první je Paul, její manžel. Vypadá to na pěkně zpackané manželství a pokus o ovdovění. Láska a malá manželská tajemství se perou o pozornost a nikdy není jasné, kdo zvítězí. Může se stát vraždícím nevěrníkem, pouhým nevěrníkem, nebo obětním beránkem a milujícím mužem.

To by tu nesměla být Clair – sestra Amber. Díky ní to vypadá chvílemi na manželský trojúhelník, chvílemi na sestrovraždu a chvílemi začne být čtenáři jasné, že nic není tak, jak to na první pohled vypadá.

V knize se pravidelně střídají Ambeřiny vzpomínky na dětství, nedávná minulost a přítomnost. Kapitoly se prolínají tak, aby precizně vystavěly celý obraz ženy, která nyní leží v kómatu a hledá samu sebe. Vyprávění je svižné, v dialozích se odehrávají zásadní detaily a je nezbytné viset hrdinům na rtech. Nebudete s tím mít žádnou potíž. Od první stránky knihy je příběh velmi čtivý, napínavý a čím víc budete o Amber vědět, tím víc budete chtít pokračovat.

Na postavách Amber, Clair a Paula vše stojí a padá. Všichni ostatní jsou upozaděni. Včetně jejího bývalého přítele, který na okamžik velmi dramaticky zasáhne do celého příběhu. Ale i on si urve jen svůj nezbytný díl čtenářovy pozornosti. Dusivá atmosféra dává tušit, že největší chlad a strach se rodí a umírá s trojlístkem hlavních postav.

KOUKNI SE  Recenze: Kazuo Ishiguro a melancholie japonské společnosti

Nebudu vám kazit překvapení, tenhle thriller si vychutnejte sami. Vlastně si ho vychutnáte, až si knihu přečtete podruhé nebo potřetí. Na první pokus ji doslova zhltnete.

Na necelých třech stech stránkách odvedla autorka velmi slušný kus práce. V instantní směsi ingrediencí správného thrilleru se jí povedlo udržet napětí od začátku do poslední kapitoly. V precizně vystavěné osnově nezakolísala, nedopustila se chyby ani hříchu na svém čtenáři. Tomu je odměnou napínavý dech beroucí zážitek.

Kristina Doubravová

Občas lžu, Alice Feeney, Domino, 2019

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

two × five =