Komorně pojatý thriller ruského režiséra Ilji Najšullera Nikdo je střízlivou a realistickou variací na Johna Wicka, který nájemného zabijáka vyměnil za nudného tátu z předměstí. Ne vše je ale takové, jak se zdá. Akční scény jsou stejně úchvatné, jako překvapivé dějové zvraty a umně propracované charaktery. Film je silný jako akční žánrovka, ale zároveň funguje stejně dobře jako působivá sonda do života obyčejného muže, jenž skrývá temné tajemství. Článek je převzat z webu krajskélisty.cz
V novém akčním thrilleru, který vstoupil 24. června do českých kin, září v hlavní roli populární komik Bob Odenkirk, který je známý především díky dramatické sérii Volejte Saulovi. Na režijní sesli usedl ruský režisér Ilja Najšuller, který na sebe upozornil akčním thrillerem z pohledu první osoby – Hardcore Henry. Autorem scénáře je producent a scenárista Derek Kolstad (série John Wick, The Falcon and the Winter Soldier). Tento film producentsky zaštítil společně s hercem Bobem Odenkirkem také režisér a kaskadér David Leitch (John Wick, Atomic Blond: Bez lítosti, Deadpool 2, Rychle a zběsile: Hobs a Shaw). Inspirace a společné mantinely filmu s Johnem Wickem proto nejsou pouze náhodné a složení tvůrců prvního Johna Wicka se opravdu vyplatilo.
Obyčejný chlápek z amerického maloměsta
Snímek začíná bravurně střiženou úvodní sekvencí, která nás zavádí do každodenního života jedné klasické americké rodiny na maloměstě. Zaměřujeme se na hlavní postavu Hutche Mansela (Bob Odenkirk), který se na začátku představuje jako titulní ´Nikdo´. Je to na první pohled úplně obyčejný chlápek od rodiny, který žije na předměstí poměrně nudný a stereotypní život. Jako každý druhý spořádaný občan má dům se zahradou, zaběhlý rodinný život s pubertálním synem, roztomilou dcerou a přezíravou manželkou. Otevírající montáž nám ukazuje průřez několika dny, které se odvíjí podle stereotypu striktně daných ranních rituálů.
Sestřih navozuje dojem rodinné idylky, která mechanicky navozuje dojem klasické středostavovské rodiny. Nikomu nic nechybí, ale ve stereotypním životě stejně něco schází. Míchaná vajíčka střídá ranní běh, vynášení popelnic a přelévání kávy do termosky. Každé ráno a každý den je stejný. Nudná administrativní práce se skládá z vyplňování excelových tabulek, které ještě ztěžuje fakt, že Hutch pracuje ve firmě svého tchána. Má jediný cíl – firmu koupit a stát se sám sobě pánem. Manželka ho přehlíží, děti ho nerespektují a popeláři Hutchovi vždycky ujedou přímo před nosem. Přesto se tento život zdá poměrně ideální – a minimálně klidný, konzervativní a ničím nerušený. Prototyp amerického snu.
Vše klidné a normální končí jednou nocí, kdy se do jejich domu vloupají zloději. Po otcovském selhání se v Hutchovi probudí dávno zapomenutá a potlačovaná temnota, která se dere na povrch. První obětí je hulvátské osazenstvo autobusu. Epicky a zároveň komorně natočená rvačka v interiéru autobusu umně kloubí nápaditou bojovou choreografii v klaustrofobním prostředí. Následně se díky sérii náhodných setkání Hutch ocitá na cestě pomsty, která vede do krvavého finále. Během filmu diváci objevují pravou podstatu hlavního hrdiny, který má mnohem temnější minulost, než se na první pohled zdá. Otevírá se vchod do podsvětí, které je plné nočních podniků, ruských mafiánů a odhalování dávno pohřbených tajemství.
Tvůrci Johna Wicka ukazují cestu pomsty, která vede za americkým snem
Základní premisa příběhu odpovídá typickému problému klasické americké rodiny. Otec, hlava rodiny selhal v životu nebezpečné situaci, kdy byla ohrožena jeho rodina. Nezbývá nic jiného než aby Hutch ukázal pravou tvář a napravil si reputaci. I v tomto filmu přijde na ´wickovský´ motiv, kdy ztráta náramku vyvolá sérii brutálních konfliktů. Samotný příběh je zaobalený v jakési kombinaci klišoidně předvídatelné cesty pomsty, která je ale plná zajímavých charakterů a prvotřídní filmové řeči – od práce s kamerou, důsledně vymyšlenou mizanscénu až po zvukovou složku.
Tvůrci se nebojí přiznat, že film kráčí ve stopách prvního Johna Wicka. Nikdo se opět vrací ke komornějšímu a údernějšímu pojetí s realisticky opojným násilím, které impozantně vyniká na stříbrném plátně. Na rozdíl od franšízy se ale film odklání od motivů spjatých s východními bojovými filmy. Tvůrci se snaží jít vlastní realističtější a lidštější cestou. Po titulcích si člověk potřebuje film pustit znovu – jenom kvůli tomu, aby si uvědomil, jak blízko k tématu může mít. Absentuje zde fikční svět nájemných vrahů, zločineckých syndikátů a hotelů pro mezinárodní zabijáky.
Najšuller nám ukazuje svět obyčejného člověka, který chce jediné – žít svůj americký sen. Hutch chce mít klidný život jako většina jeho sousedů – dům, rodina a možná vlastní firma. Potýká se s problémy jako kdokoliv jiný. Syn je v pubertě a svého otce již nerespektuje, manželka Hutche přehlíží a pracovat v tchánově firmě je o to větší utrpení. Do toho pociťuje krizi středního věku, stárnutí a postupně se otevírající potřebu vrátit se k minulosti.
Do cesty Hutchovi vstoupí ruská mafie a probudí v něm dávno potlačovaný vztek, který musí ven. Následuje exploze násilí v eRkovém ratingu. Bitky a rvačky tělo na tělo jsou správně realisticky špinavé a místy nešikovné. Přesně tak, jak se dá od padesátiletého táty od rodiny čekat – klouby vám už neslouží tak jako dřív, ale pravý hák se nezapomíná. Hutch má stále čirý instinkt zabijáka a dlouho potlačovaná síla a nahromaděná zlost musí dříve nebo později ven. V těchto scénách plných vzteku a temnoty dává film dává vzpomenout na kultovní thriller Volný pád nebo krimi-thriller Rozhněvaný muž.
Bob Odenkirk trpí životním stereotypem a bojuje s ruskou mafií
Velkou devízou filmu je Bob Odenkirk, který dokonale dramaticky ztvárnil realistického akčního hrdinu jako středostavovského padesátníka, který chce mít svůj klid, ale není mu to umožněno. Řeší krizi středního věku, rodinný stereotyp, pocit otcovského selhání a postupně vyvěrající temnotu z tajemné minulosti. Musí se vzchopit a vypustit zvíře, které dřímá v hloubi jeho duše. Sám se k brutalitě nutí pouze z nouze a v krajních situacích – jenže jakmile povolí uzdu vlastní horečnatosti, tak už není cesty zpět. Neměl jinou možnost než se vydat na krvavou cestu odplaty, která je lemována krví a násilím. Jenom kvůli tomu, aby dosáhl vytouženého klidu a zaslouženého odpočinku s rodinou.
Za zmínku určitě stojí i vedlejší postava Hutchova otce, kterého fenomenálně ztvárnil Christopher Lloyd. Z role stařičkého dědečka v domově důchodců se vzápětí stává testosteronem nadopovaný důchodce, který to s brokovnicí opravdu umí. A k tomu chrlí jednu hlášku za druhou. Hutchovým parťákem v boji za rodinu se stal také RZA v roli Hutchova švagra. Epizodní role slavného rappera není pouze přehlédnutelnou figurou, ale plnohodnotným charakterem, který s Odenkirkem tvoří sehranou akční dvojici s Lloydem za zády.
Akční a bojové pasáže jsou rozdělené na tři rozdílné a velmi osobitě natočené brutální scény. Každá třetina filmu má svojí epickou bitku. Jedna je netradičně zasazena do městského autobusu, druhá se odehrává v atraktivním prostředí nočního klubu a třetí vyvrcholení se odehraje v prostorách Hutchovy firmy. Najšuller se vyžívá ve střídání stylů a nebojí se přiznat, že točí akční nízkorozpočtový snímek, který chce hlavně bavit. Poselství do života si ale ve filmu každý najde také. Umně zrežírované scény se pyšní opulentním nasvícením, vkusnou scénografií a především výbornou prací s hudbou. Stylový nástup úhlavního mafiánského bosse v podání Alexeje Serebrjakova nebo finální bitevní vřava je podložena údernou hudbou, která dává filmu nový rozměr. Intro během úvodní montáže nebo podkresová hudba během rvačky v autobuse místy připomínají hudební videoklip.
Pocta devadesátkovým thrillerům na půdorysu rodinného dramatu
Nikdo v sobě kombinuje styl klasických sedmdesátkových a devadesátkových thrillerů, které nesou punc tzv. chlapských filmů. Tyto filmy navždy spjaté se Silvestrem Stallonem, Brucem Willisem nebo Stevenem Seagalem se prolínají s hongkongskými akčními thrillery, které jsou napěchované drsnými bitkami a zadumanými a drsnými postavami – to jsou jasné inspirace tohoto filmu. Nikdo vedle svižné akce, efektního filmové zpracování a sympatického castingu ale nabízí i náhled do maloměstské komunity, která se snaží dostát tolikrát skloňovanému americkému snu. Přímočarý a poměrně jednoduchý příběh je ve své zásadě snadno předvídatelný a nikoho moc nepřekvapí. Zato ale rychle ubíhá, nemá hluchá místa a díky střízlivé stopáži 92 minut dokáže silně zarezonovat mezi pestrou diváckou škálou.
Snímek sází především na plynulý a rychlý střih, stylovou akční choreografii, našlapanou akční stránku a výborný soundtrack. Jednoduchý thrillerový scénář v sobě kloubí i druhý rozměr v podobě krize středního věku a pojednává i o smyslu, významu a síle rodinných vztahů. Hlavní postava názorně předvádí, jak jsou důležitá a především silná rodinná pouta – od manželky, přes děti až po otce, tchány a švagry. Touha po klidném rodinném životě je hlavní meta a poselství tohoto filmu. Akční sekvence, cesta pomsty a stylové bitky jsou vlastně efektním vedlejším produktem. Intimně silné poselství o rodinných hodnotách je umně zaobalené v přímočaře stylovém thrilleru.
Nikdo (2021, r. Ilja Najšuller, 92 min.)
Film je v kinech od 26. června. Odkaz na původní článek ZDE.
Viktor H.
