Recenze: Maličkost Markéty Baňkové v potkaním kožíšku

Seznámit své geny se světem? Prostřednictvím potkanů? Jak děsivé! Navíc mohu slíbit, že na stylu autorky této knihy prostě něco je. Něco, co nemusí každému sednout, co mi trochu připomíná staré dobré časy opravdu zapálených spisovatelů, kteří se nebáli jít do fantazie, do divnosti až podivínství svých hrdinů a plně se do nich ponořit.  Hlavní hrdina Maličkosti Markéty Baňkové to udělal opravdu stylově. Naklonoval do potkanů své vlastní geny a pak myšky hezky roznesl po Praze.Kniha Maličkost - obálka

Beta samec, student genetiky s hlavou v oblacích a možná v trochu temných oblacích… Romance z dob genetiky, praví podtitul této knihy a já dodám, že u čtení budete mít pocit, že v těch oblacích létáte také. Snad to je právě ta romance, protože to nelze snad ani jinam zařadit. Rozevlátý styl s typickou chutí, která na vás dýchne i dalece poté, co knihu dočtete a co se na ní jen letmo podíváte. Vždycky je tam ta příchuť, která vám zůstane na čtenářském patře. Ta zvláštnost. Roztříštění na molekuly, vidící svět jinýma očima, přemýšlející, proč je Tomáš takový, jaký je? Proč nezapadl? To jsou praktické otázky, které vám budou probíhat hlavou, ale pořád jsem vždycky byla při četbě okouzlena spíše emocemi nebo jakýmisi emočními výpary vznášejícími se nad touto knihou.

Vlastně, to je maličkost…

 

 

„Jsi debil Smraďochu. Vždyť je nádherná! Jak ji můžeš srovnávat s hnusným pavoukem?“

„Můžu ji sežrat?“ zeptal se Smraďoch, otevřel pusu a natáhl k ní ruku s myší, visící za ocas.

„Poslyš Smraďochu, absence vkusu mě u tebe už dávno nepřekvapuje. Ale pokud se těmhle myším něco stane, a to myslím smrtelně vážně…“

„Nic se jim nestane. Klidně je tu měj. Mně nevaděj.“

Nechal je být. Za měsíc se rozmnožily, i díky přísunu nové krve z laboratoře. Překvapivě rychle. Ty vole, takhle by se množit neměly. Asi jsem omylem udělal něco, co zvýšilo jejich životaschopnost. Ale o to jsem se přece snažil, zlepšením jejich inteligence a paměti. A jak se pořád množily… i v téhle touze jsem se smíšenými pocity poznával sám sebe. Na koleji ale moc místa nemáme. Když už jsem měl sedm plných boxů, věděl jsem, že přišel čas svou krev seznámit se světem. Nebylo to lehké. Vstal jsem kolem páté ráno a nastrkal nejstarší mláďata do přepravky, strčil ji do batohu a vyrazil do města….“

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Svérázný příběh, ve kterém se dostanete do hlavy studenta, snad až přetíženého svou inteligencí, která mu nese neurotické chování.

KOUKNI SE  K.O. sexu: Pohled Benjamina Kurase

(nebo jsme svým způsobem všichni takhle neurotičtí? Každý po svém!)

Přílišné přemýšlení? Nebo za všechno může toxoplasma v jeho mozku?  Neustálé otázky, myšlenky, které vás osobně také čas od času napadají, ale většinou je zaplašíme, abychom se úplně z dnešního přetechnizovaného a odosobněného světa nezbláznili. Autorka skvěle umí vykreslit atmosféru Prahy, počasí, hospůdky, situace, dění v mozku, v mysli, v hlavách přítomných.

Čtení, které dostane váš mozek do jakéhosi polospánku, do stavu, kdy se zcela odpojíte od reality. Protože tohle prostě není normální. Chcete se vrátit do normálního světa, ale nejde to. Autorka vás tam nepustí, v každé chvíli, kdy už se romance začíná tvářit nějak obyčejně, tam skočí něco, co vás zase vznese do oblak, do dýmu, do páry neobyčejnosti a nestandardnosti.

O autorce:

Markéta Baňková se narodila a žije v Praze. Absolvovala Akademii výtvarných umění. Zabývala se grafikou, kresbou, fotografií a net artem (New York City Map). Její kniha Straka v říši entropie získala ocenění Objev roku Magnesia Litera. Obě knihy doplňují autorčiny ilustrace…

Vydalo Argo, 2016, www.argo.cz

 

Renata Petříčková

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

thirteen − 9 =