Stalo se už znakem dnešní doby, že se celebritami stávají lidé, kteří nečekají, až je někdo objeví a objeví se samy prostřednictvím svého blogu. O vaření to platí dvojnásob. Mnozí z blogerů se skutečně stanou celebritami a odměnou jim i nám milovníkům tradičních papírových knih namísto svítící obrazovky notebooku či tabletu je vydání vlastní knihy. To se podařilo i Petře Davidové, která svůj blog založila poměrně nedávno a dostala se do povědomí mnoha milovníků dobrého jídla. S nakladatelstvím Grada vydala recepty v knižní podobě.
Kuchařka Kitchen & the city okouzlí množstvím designově dokonalých fotografií, kterými je doplněn každý recept. Vzhledem odpovídá většině kuchařek na pultech knihkupectví. Touhu vymanit se z průměru autorka zapekla do širokého záběru svých receptů. Pointa kuchařky však ulpěla kdesi na rozcestí mezi neurčitostí a povšechností.
V knize najdete recepty na paleo chléb, klasickou koprovku, psí sušenky i tradiční asijské speciality. Tenhle slalom mezi nejmodernějšími trendy a školní jídelnou se snaží nabrat dech u obsáhlé kapitoly asijské kuchyně. Autorka velmi ráda používá neobvyklé kombinace surovin a svůj mlsný jazýček pustila z uzdy v poměrně nesourodém výběru receptů. Místy mám pocit určité povrchnosti a nechuťí zabývat se jídlem víc než je nutné. Některé momenty vyloženě mrzí. Například úvodní slovo u receptu na mexické tacos: “ Občas si placky připravuji domácí, ale většinou sáhnu po těch ze supermarketu. Pokud je neseženete, klidně zabalte směs do tortill, rozhodně tím nic nezkazíte.“ V případě, že byste si jako autorka chtěli placky doma upéct, máte smůlu, recept na ně chybí. Asi je fakt lepší vařit tak, že si skočíte do nejbližšího supermarketu.
Z jiného soudku je pak doporučení u tradiční koprovky: “ Podávejte s karlovarským či houskovým knedlíkem a vařeným hovězím. “ Soudě dle toho, kolik zůstalo na stránce prázdného místa, bych méně zkušeným kuchařinkám přihodila alespoň malou radu, jaký že kousek hovězího by byl snad vhodný, popřípadě, jak s ním naložit, během toho vaření, aby byl skutečnou ozdobou omáčky a nikoliv tuhou „hužvou“ kterou z hovězího lze vykouzlit levou zadní.
U foodblogerky očekávám lásku k jídlu a jistou dávku fantazie a hravosti, která se promítne v jednotlivých recpetech. U tradičních pokrmů by tak nebyla na škodu nějaké inovace, vychytávka nebo zajímavá verze ve stínu moderní kuchyně. Toho se v Kitchen & the city ke škodě celé knihy nenadějete. Když rajská, tak tradiční, když drobenkový koláč, tak takový, jak jej všichni známe.
GradaInovací voní část věnovaná asijské kuchyni. Autorka se nebojí používat netradiční suroviny. My ostatní na ně můžeme zapomenout, protože se neobtěžuje nám ty skutečně méně známé jakkoliv přiblížit natož dát tip, kde je sehnat. Občas zmíní vietnamskou tržnici SAPA. Bližší specifikaci suroviny nebo rady, jak s ní pracovat ale skutečně nehledejte. Nenajdete.
Autorka má své recepty vyvařené, odzkoušené a je si svými postupy jistá. S čtenářem ani s jídlem se však zrovna nemaže. Pokud si nejste jistí v kramflecích, od Petry Davidové pomoc nečekejte.
V pátrání po motivu mi snad pomůže celý titul knihy: Petra Davidová a její první offline kuchařka. Online se přeci jen sdílí recepty a nápady jinak. Je ta nasnadě, že autorka jen nezvládla rozdíl mezi blogem – živý médiem s okamžitou odezvou čtenářů- a knihou, na jejíž stránkách je potřeba předat informaci kompletní. Zatímco na blogu se čtenáři Petra komunikuje a radí, kniha takovou možností nedisponuje. Z reakcí na blogu by přitom mohla odtušit sama, že některé doplňující informace jsou na místě.
I přes to všechno mne některé recepty zaujaly a určitě je vyzkouším.
Petra Davidová ví, co jí chutná a nebojí se to uvařit.
Kristina Doubravová
Kitchen & the city, Petra Davidová, Grada, 2017
Knihu můžete zakoupit ZDE
Titulní obrázek: Kitchen in the city
