Recenze: Interstellar posouvá hranice velkofilmu mimo naši Galaxii

Poté co Christopher Nolan definoval hranice zpracování komiksového hrdiny, posouvá nyní filmem Interstellar hranice samotného pojmu blockbuster. Již nyní je zřejmé, že Nolanův nejnovější snímek naplní cliché o tom, že jej diváci budou buď milovat, nebo nenávidět. Každá vrstva filmu může být označena jako „epická“, stejně tak jako „přehnaná“, a jediné kritérium, jež pomůže rozlišit, na jakou stranu se přiklonit, je láska ke kinematografii.

A Interstellar je jedním z těch filmů, který mi připomněl, jak moc kinematografii miluji.

Téměř povinností je pak zhlédnutí filmu na IMAX plátně. Praha se může jako jediné kino na pevninské Evropě pyšnit tím, že film Interstellar promítá ze 70 mm pásu právě na IMAX plátno. Nejenom že obří plátno umožňuje plné prožití proplouvání černou dírou, ale především divákovi poskytne možnost plně si vychutnat záběry, které Nolan natáčel přímo na IMAX kameru. Těchto záběrů je ve filmu více než 1 hodina a obraz se při nich vždy roztáhne od stropu k zemi z 2,41:1 na 1,44:1. Tento detail posouvá záběry, které se odehrávají ve vesmíru, do jiné dimenze, stejně tak jako černá díra posouvá hlavní hrdiny do jiné Galaxie. Tento zážitek ještě více umocňují varhany obsažené v hudbě Hanse Zimmera a i samotný točící se filmový pás, který krásně vynikne v momentech, kde se Nolan stejně jako Cuaron v Gravitaci rozhodl zachovat zákony fyziky a vystřihl veškeré zvuky. O technických parametrech by se mohlo diskutovat a psát hodiny (a jistě tomu tak bude), avšak film Interstellar není příběhem o geekovských vychytávkách, ale příběhem lidským, studujícím humanitu jako takovou.

KOUKNI SE  Recenze: Mare z Easttownu – Vraždy dívek v americkém zapadákově

Nolan ukázal, že i vysokorozpočtový blockbuster může umně zpracovávat vážná témata na půdorysu epického cestování vesmíru, času a dimenzí. Divák tak nedostává pouze úžasný spektákl a technickou dokonalost, ale i niterný lidský příběh, což Interstellar odlišuje např. od nejúspěšnějšího blockbusteru posledních let, filmu Avengers.

Vzhledem ke stopáži 169 minut má Nolan poměrně komfortní prostor pro expozici a představení jak hlavních důvodů postupného zániku planety Země, tak pro vykreslení základních charakterových vlastností a motivů hlavních hrdinů. Toto vykreslení je poměrně doslovné a neliší se od průměrných rodinných dramat. Avšak ve chvíli, kdy je hlavní hrdina Cooper (Matthew McConaughey) vystaven konfrontaci s videozprávami ze Země, dokáže režisér na tomto základním lidském vztahu mezi otcem a jeho dětmi vybudovat reálný pocit dojetí kladoucí divákovi základní otázky pomíjivosti času ve vztahu k lidem, jež jsou mu nejbližší. To vše umocňuje nejen výše zmíněná realističnost technická, ale i realističnost hereckého projevu Matthewa McConaugheyho. Všudypřítomné „co kdyby se to opravdu stalo“ ostatně odkazuje i na, pro vývoj filmu, stěžejní vlastnost hlavního hrdiny.

Zatímco jsou obyvatelé Země zahleděni sami do sebe a do problémů vlastní planety, Cooper stále sní o poznávání nových obzorů a o překračování poznaného. Zvídavost a touha po překročení hranic lidského poznání je ve filmu zastoupena přáním zjistit, co se odehrává mimo naši sluneční soustavu. Tato touha je však motivována naprostou nutností řešit reálnou potravinovou krizi na planetě Zemi, a proto vizionáři a přední inženýři z NASA musí pracovat v utajení. Nolan tak metaforicky, např. skrze zmínku o přistání na Měsíci, motivuje diváka snít a testovat své sny. Přístup hraničící s nejčistší formou idealismu a vzepření se realistickému způsobu uvažování zde není bezmezně glorifikován, ba naopak na jeho oltář padá to nejcennější – láska mezi otcem a dcerou.

KOUKNI SE  Recenze: Tom Clancy: Bez výčitek – Taylor Sheridan si utrhl pořádnou ostudu, slavný bestsellerista rotuje v hrobě.

V kontextu nejnovějšího Nolanova počinu nelze nezmínit Kubrickův opus magnum 2001: Vesmírná odysea, jelikož právě na srovnání s tímto filmem, který Nolan tak často cituje, může divák odhalit symptomy doby a postavení autorského velkofilmu v dnešní době. Rozdílnou mírou doslovnosti konce svých filmů je to paradoxně Kubrick, kdo diváka více motivuje po bádání nepoznaného, k hledání podstaty člověka a jeho ohraničené existence. O co více je však nolanovský závěr doslovnější, o to větší prostor se dostává emočnímu prožitku a jeho reflexi. Otázkou zůstává, zda se u oné doslovnosti jedná o scénáristický záměr či pragmatické uvědomění, že film s rozpočtem 160 mil. dolarů jednoduše nemůže končit spoustou otazníků. A možná právě proto zůstane Interstellaru spíše přízvisko „epický“, nežli „kultovní“.

Interstellar
Drama/Sci-fi/Thriller
USA/Velká Británie, 2014, 169 min.
Režie: Christopher Nolan
Hrají: Matthew McConaughey, Matt Damon, Anne Hathaway, Wes Bentley, Jessica Chastain, Mackenzie Foy, Michael Caine, Casey Affleck

Petr Peřinka

 

ZÁVĚR
Hodnocení
9
Předchozí článekRECENZE: Průvodce šílené socioložky po vlastním osudu
Následující článekRecenze: U Zmizení Eleanor Rigbyové: Ona si nepobrečíte
Každá vrstva filmu může být označena jako „epická“, stejně tak jako „přehnaná“, a jediné kritérium, jež pomůže rozlišit, na jakou stranu se přiklonit, je láska ke kinematografii.recenze-interstellar-posouva-hranice-velkofilmu-mimo-nasi-galaxii

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

eight − six =