Náš hlavní hrdina Tom v sympatickém podání Tophera Gracea je hned na počátku propuštěn na podmínku z psychiatrické léčebny do domácího vězení. Domovem mu budiž velké rodinné sídlo, v němž zůstává sám napospas běsům své mysli a tragické rodinné minulosti.
Příběh se rozvíjí způsobem, že Delirium staví na nejistotě, zda jsou postavy a události jen výplodem choré mysli hlavního hrdiny, nebo zda se v domě dějí podivné skutečnosti a on je jen jejich obětí.
Pojem delirium se používá při psychických stavech, kdy subjekt není schopen správně vnímat realitu a dochází k poruchám vědomí. Buď může mít organickou příčinu, nebo může jít o stav například po abúzu psychoaktivních látek (dojezd po vysazení drog nebo alkoholu). Doktor při propuštění Tomovi říká, že má brát léky a věřit svému mozku, ne tomu, co vidí.
Autoři si s názvem a hlavním námětem pohráli jen povrchně a na efekt, slovo delirium použili pro zvýraznění vyšinutého stavu. Jinak pokud by trpěl Tom dlouhodobou duševní nemocí, důsledky vysazení léků by nepřišly okamžitě. Tady dokonce trpí halucinacemi Tom dříve, než mu jsou léky odejmuty a trpí i poté, co mu (jiné) léky přinese dívka. Zároveň Tom, pokud by opravdu trpěl duševní nemocí, je velká pravděpodobnost, že zasáhne i jeho mozkové funkce- změny myšlení, poruchy osobnosti. Takže sázet na mozek a ne na to, co vidí, to by (obratem se vracím na začátek) platilo jen u deliria při abstinenčních příznacích po vysazení tvrdých drog. A to věru není Tomův případ.
Ale dobře, proč nehrát s tvůrci nápaditě rozehranou hru- Tom musí dodržet všechna pravidla po dobu 30 dní, nesmí se vzdálit z objektu (na noze má snímač), musí zvednout telefon a ukázat se na zavolání a také musí snášet ústrky panovačné probační úřednice, která mu rozhodně situaci nehodlá ulehčit.
Tom postupně odkrývá v domě temná rodinná tajemství, při tom diváka čekají lekací scény, různé pazvuky, podivné úkryty s kukátky a postupně vzrůstající bordel v domě a v hlavě Toma. Film je natočený velmi dynamicky a nepostrádá ani smysl pro humor a nadhled hlavních postav. Tak si dělá legraci probační úřednice z Toma a smrti jeho otce, tak Tom občas ukáže rozpustilá očka a nadechne se ze svého ustrašeného stavu k energickému výkonu.
Hra na přežití- dovršení svobody však postupně ztrácí na významu, takže jeden z hybných motivů napětí ve filmu zcela odumře, aniž by si s tím režisér lámal hlavu. Všechny série hororu Saw jsou založené na napínavé hře, která má sice brutální, ale pravidla. Tady se hra opustí a všechna pravidla a nástrahy tak přestanou dávat smysl..
Jedno překvapivé odhalení na diváka ve filmu na konci čeká, a je to ojedinělé zjištění. Postupně se film začne zvrhávat v jedno klišé za druhým. To největší asi zosobňuje bratr Toma. Veškeré hranice mezi paranoiou, halucinacemi a skutečností tato postava rozbourává. Tajemství a záhady jsou doslovně vysvětleny, až tak polopaticky, že jim budete těžko věřit a pořád si budete myslet, že to musí být vše jinak, že to nemůže být tak banální. Ale ono to bohužel tak banální je. Nebo je to ve finále celé velké delirium a tvůrci s námi zametli. Ale o tom pochybuji.
Sympaticky rozehraná hra s hrdinou, kterého si oblíbíte, vyústí v slátaninu napsanou po těžkém deliriu.
Kubin
Delirium
USA, 2018, 96 min
Režie: Dennis Iliadis
Scénář: Adam Alleca
Hrají: Topher Grace, Genesis Rodriguez, Patricia Clarkson, Callan Mulvey, atd.
Trailer
