O Hobitovi toho už bylo napsáno víc, než kolik stran má předloha.
Mnozí kritizují rozhodnutí udělat z celkem prostého příběhu trilogii, z čehož jasně kouká snaha vydělat co nejvíc peněz.
Když jsem však sledovala dokumenty z natáčení, kde všichni do posledního člena štábu pracovali do úmoru, aby byl z Hobita co nejlepší film po vzoru Pána prstenů, a když jsem poslouchala láskyplná slova Petera Jacksona, utvrdilo mě to v tom, že o peníze zas tak nejde.
Jackson točí pro milovníky Středozemě a filmové trilogie Pán prstenů, kterých je dost na to, aby si mohl dovolit udělat z jedné knížečky tři filmy. Ale ani ti, kteří do cílové skupiny tak úplně nepatří, si můžou být jisti, že když se na tenhle film do kina vypraví, rozhodně je nečeká nudná učebnice z dějin Středozemě.
Jackson už v předchozí trilogii dokázal, že jeho adaptace vysoce převyšují jiné filmové adaptace slavných knih. Dokáže zkombinovat komorní příběh lidsky vykreslených postav s popisem fantastického světa a jeho vzrušují historií. A to vše v duchu tak věrném předloze, jak to jen jde. I tentokrát je základ filmu pevně ukotven v Tolkienově mytologii a Jacksonově úchvatné vizuální fantazii. Už tím se Hobit: Neočekávaná cesta řadí mezi velmi kvalitní fantasy filmy, které v žádném případě nelze odsoudit jako zbytečné pokračování. Filmově i obrazově dokonale funguje. Žádné z obrazových složek nelze nic vytknout. O to se Jackson i tentokrát postaral.
Zaměřme se tedy na příběh.
Hobit: Neočekávaná cesta je na svou délku dějově prostý, ale je v něm tolik úchvatných scén, že to hravě vykompenzuje zdlouhavý úvod, přílišnou upovídanost a snahu dát všem postavám prostor.
Kromě již známých hrdinů různých ras z Pána prstenů totiž v příběhu dominuje skupina trpaslíků, kterých je hned 13. Když k tomu připočítáme Bilba, který poprvé potkává Gluma, Gandalfa, se kterým flirtuje Galadriel, dosud hodného Sarumana a několik známých i nových elfů, je to slušná řádka postav, vzhledem k tomu, že se většinu času jen poznávají, dohadují a vysvětlují, kam jdou.
Místy je to zbytečné, ale snesitelné, místy je to nuda. Ještě že divákovo oko se vždycky zaměstná nějakou tou nádhernou lokací nebo kostýmem. Příběh by se klidně obešel bez první scény, ve které je starý Bilbo s Frodem, a která přímo předchází narozeninové oslavě ze začátku Společenstva. Ano, je hezké se vrátit do Pána prstenů, ale dívat se na chronologický deník hobitího života není zábavné, ani když jde o staré známé hrdiny. Je to příklad zcela zbytečné scény s jediným cílem – dostat do nového příběhu staré postavy. To, že mají počítačově vymazané vrásky z obličeje, jim navíc nechtěně dodává nereálný vzhled, což umocňuje pocit, že do filmu nepatří.
To, co přijde potom, nás však nechá na nešťastný prolog zapomenout. Trpaslíci jsou k popukání a mladý Bilbo je velmi příjemnou změnou oproti přestárlému Bilbovi, kterého jsme naposledy viděli jako pološíleného starce s chůzí mistra Yody.
Vysvětlování trpasličí výpravy by bylo kostrbaté, nebýt úchvatných flash-back sekvencí, které ještě překonávají Společenstvo prstenu.
Jakmile se skupina vypraví na cestu, začíná skutečně neočekávané dobrodružství. Není to hobití výprava do neznáma. I když pár podobností se najde. V krajině se totiž probouzí zlo a po naší skupině pátrají skřeti, kteří svému pánovi chtějí vydat hlavu trpasličího prince. Hrdiny také doprovází Gandalf, který se často někam ztrácí. Projdou Roklinkou a potom zamíří k horám, kde je čeká smrtelné nebezpečí. Cesta je to tedy docela podobná jako ve Společenstvu prstenu. Rozdíl je v tom, že trpaslíci jsou zdatní a zkušení bojovníci, takže je nerozhodí zlobři, vrrci ani střeti. Při každé příležitosti se ohánějí sekerami, a pokud zrovna nebojují nebo nehodují, hádají se mezi sebou, nadávají na elfy nebo na někoho jiného. Prostě zábavná parta. Bilbo je mezi nimi zpočátku ztracený a vlastně ani nechápe, proč se na cestu vydal. Jeho vývoj v rozeného dobrodruha je pozvolný a postavený na hobitích přednostech – schopnosti být nenápadný a bystrému rozumu.
Gandalf si výpravu očividně užívá, stejně jako Ian McKellen návrat do role šedého čaroděje. Jeho neschopnost vysvětlit, co je vlastně důvodem a cílem výpravy, je další kapitolou z Tolkienova oblíbeného motivu „všichni čarodějové jsou tak trochu blázni“. Navíc se objevuje postava Radagasta Hnědého, který si povídá se zvířátky a část hlavy má pokrytou ptačím trusem. Ani Saruman Bílý nepůsobí zrovna dvakrát moudře. Je to dobře, stejně jako omezený prostor věnovaný elfům. Nikdy zatím neví, jaké zlo se probouzí kdesi ve vrchovině, v lesích a v horách. Všichni jenom spekulují.
Proti tomu stojí jistota a pevná vůle trpaslíků, v jejichž čele stojí statečný Thorin Pavéza, jehož velikost podporuje každý záběr. Ani trpaslíci dost dobře nevědí, co je čeká. Ale jejich odhodlání a verva, se kterou si prorážejí cestu ke svému dávnému domovu, spolehlivě táhne celý film.
Je jedině dobře, že se scénář věrně drží předlohy (která funguje i v upovídaných scénách), a když něco přidává, jsou to akční scény. Mně osobně ani trochu nevadí, že z dětské knihy vznikla přidáním působivých flash-backů a mocných postav epická podívaná na úrovni Pána prstenů. Protože v kontextu s příběhem o návratu zla k moci Hobit rozhodně není pohádka.
Kdyby byl Hobit natočen první, mnozí by nejspíš netušili, kam si ho zařadit. Takhle je naopak filmem, který má v rozsáhlé fantasy kronice své pevné místo. A každá další kapitola bude možná považovaná jen za ždímání peněz, ale faktem je, že Tolkienův svět je nevyčerpatelným zdrojem úžasných příběhů, které si přímo říkají o zfilmování. Proto se není co divit, že se režisér, který se Společenstvem prstenů obrovsky zariskoval, ale nakonec svým dílem změnil filmový svět, rozhodl ponořit se do mytologie Středozemě ještě hlouběji.
Jacksonovy filmy tvoří svůj vlastní svět, kterému se může ve filmovém světě rovnat jen málo sérií. Podobné kulty nejsou dané jen množstvím filmů, ale specifickým zpracováním. A jak se zdá, Jackson udělá cokoliv, aby ani jedním filmem trilogie nešlápl vedle.
Jak se s velkou výzvou poprali herci?
Především musím pochválit představitele hlavního hrdiny Bilba, jehož mladší já hraje Martin Freeman. Tento ne příliš výrazný komediální herec má k hobitovi stejně blízko, jako představitelé hlavní hobití čtyřky z Pána prstenů. Nejprve se zarputile brání odchodu ze Dna pytle, protože dobrodružství přeci spořádaného hobita může vyrušit od večeře. Když však udělá nejdůležitější první krok do neznáma, začne se v něm probouzet odvaha, kterou mu místy závidí i trpaslíci. Freeman je v kontrastu s trpaslíky nenápadnou postavou, ale jeho vzhled, hravost a zcela obyčejná minulost z něj dělají hrdinu příběhu, který má šanci uniknout všem krutým nástrahám právě proto, že je tak obyčejný a nenápadný. Proti němu po většinu cesty stojí Thorin, který je stejně majestátný, jako dávní králové lidí. Nevěří Bilbovi, dokud hobit neprokáže věrnost a ryzí srdce, což jsou pro trpaslíky nejdůležitější vlastnosti. 
Všichni ostatní trpaslíci jsou podle situace především bojujícími nebo komediálními postavami, protože na jejich rozvíjení už zkrátka není prostor. Ale i tak jsou díky procítěnému herectví a skvělým maskám všichni trpaslíci skvělí.
Kromě nich přitahuje největší pozornost jediná scéna s Glumem a drak Šmak, ze kterého však není vidět skoro nic. Právě on je hlavní důvod, proč věřím, že akční scény z prvního dílu ještě můžou být překonány.
Jackson však přece jenom trochu moc popustil uzdu svému megalomanství, když z některých dějově ne zrovna zásadních scén udělal neskutečně úchvatnou podívanou. Ale abych pravdu řekla, na souboje kamenných obrů nebo pohledy do trpasličího města za největší slávy bych se dívala klidně pořád dokola.
Trikům není co vytknout.
Hudba skvěle doplňuje akční scény a klasicky i letadlové záběry, i když je fakt, že Howard Shore trochu polevil v invenci a přinesl pouze jedno výrazné nové téma. Tak by se dal shrnout i celý film. Jackson nepokrytě staví na trpaslících a je to správná volba, pokud se bude v pokračování víc držet města v hoře Erebor a jeho historie, než známých postav z Pána prstenů. Protože to už by opravdu bylo jen ždímání fanouškovských peněz.
První díl Hobita nedosahuje kvalit Pána prstenů a není moc šancí, že by se děj rozvinul natolik, aby dva další díly byly stejně dechberoucí, jako Dvě věže a Návrat krále. Zklamání to ale není, protože Jackson přinesl přesně to, co jsem chtěla – návrat do Středozemě. A přinese ho ještě dvakrát. Je to vlastně takový trojitý Ježíšek.
Hobit: Neočekávaná cesta
Hobit: An Unexpected Journey
USA / Nový Zéland, 2012, 166 min
Režie: Peter Jackson
Hrají: Martin Freeman, Stephen Hunter, Peter Hambleton, Eric Vespe, Ian McKellen, James Nesbitt, Jeffrey Thomas, John Callen, Graham McTavish, Mark Hadlow, Richard Armitage, Cate Blanchett, Elijah Wood, Andy Serkis, Hugo Weaving, Christopher Lee, Lee Pace, Dean O’Gorman, Aidan Turner, Ian Holm, Adam Brown, Jed Brophy, Conan Stevens, William Kircher, Sylvester McCoy, Ken Stott, Manu Bennett
Klára Scholzová
