Během tří dnů vypustila streamovací platforma Disney+ do světa třídílný dokument Get Back o legendární kapele The Beatles. Co po tolika letech může ještě fanouškům skupiny přinést?
Na The Beatles jsem vyrůstal, ovlivnily moje vnímání hudby, nejsem sám, na jejich způsob tvorby navázala a dodnes staví řada umělců a skupin. Je to důraz na čistou melodičnost, hravost, schopnost skládat silné balady i bezstarostné dnešním jazykem popové písničky.
Ta doba je dávno pryč a Peter Jackson, režisér slavného Pána prstenů, se pustil do restaurování a výbírání materiálu, který natočil štáb během 14 dnů. Záměr byl během natáčení členů skupiny od rána do večera zachytit nahrávání živého alba. K dispozici měl Jackson asi 65 hodin materiálu, z toho vybral a nechal neskutečně oživit barvou a ostrostí asi třikrát 2,5 hodiny trvající dokument.
Nenaskládal jen materiál za sebe, ale vytvořil koncept, který by měl vystihnout autenticitu skupiny. K tomu slouží i audio nahrávky například s kuchyně, tajně pořízené, v kterých Paul a John řeší, proč George opustil natáčení.
Co je ale pro fanoušky The Beatles překvapivé, nahrávání neprobíhalo jako nekončící konflikt mezi členy skupiny. Ano, součástí je i již legendární hádka mezi Paulem a Georgem, po které zhrzený George opustí živé vysílání na několik dnů. Ano, je vidět, že Paulova snaha dirigovat a řídit ostatní vadí v některých chvílích i bubeníkovi Ringovi (btw stále nechápu, v čem tkví jeho bubenické umění, přijde mi, že hraje na bicí jako postižené dítě).
Zároveň a v daleko větším množství obsahuje dokument atmosféru, kterou nám připomíná celá tvorba The Beatles – ta již zmíněná hravost, neutuchající vtípky a šaškárny. Na fotkách z té doby, hlavně po natáčení Abbey Road, vypadají na fotografiích všichni hrozně vážně a dospěle. Ale v dokumentu vidíme Paula a Johna v mnoha vzájemných hrách, vidíme je, jak dokážou společně tvořit, vzájemně se doplňovat, přidávat a měnit texty. Jsou to tito dva z nich nejvíce John Lennon, který překypuje energií a nadhledem, přesto že zpětně se mluvilo jen o době, kdy se ve studiu začala objevovat Yoko Ono. Je to období zlomu, kdy se Lennon s Ono seznámil a ještě na ni chtěl zapůsobit i jako člen slavné skupiny. Tu už nebere úplně vážně, ale i díky tomu jeho přítomnost připomíná tu lehkost a bezstarostnost The Beatles ze začátků jejich slávy z roků 1962-1964.
Dokument odhaluje The Beatles ne jako nafrněné hvězdy, ale obyčejné kluky, ještě i v roce 1969 velmi mladé, což je výsledek úžasné práce filmařů, kteří museli renovovat záběry minutu po minutě. Ukazuje taky to stěžejní, co na The Beatles milujeme a co dnes není vůbec pravidlem – že písničky stále ještě tvoří spolu, i když každý přijde se svým nápadem a ten spolu dotváří do finální podoby. Že vidíme, jak vznikaly texty do Let it be, Dont let me down nebo Get Back. George vidíme, jak začíná skládat ve studiu Something, krásnou skladbu, která se objeví na posledním studiovém albu.
Dokument ukazuje, jak jsou The Beatles nevypočitetelní, protože záměrem byl nejprve na závěr nahrávání obří koncert někde v Africe. Nakonec je tím finálem krátké vystoupení na střeše budovy, kde nahrávali. Živé skladby nahrané po dobu těchto 14 dní později vyjdou na albu Let it be. Vidíme ale vznikat minimálně polovinu písní, které vyjdou ještě předtím na už zmíněném albu The Abbey Road, pro mě opravdu vrchol jejich schopnosti skládat a také poslední ukázkou, že jim to prostě spolu tvořit jde, i když už má každý z nich zaječí úmysly.
Logicky nejhůře nese situaci George a Ringo, kteří jsou převálcováni dirigováním Paula a spiklence Johna, který se chytře veze na Paulově snaživosti. Velmi dobře ví, že bude uveden jako autor (dokonce na prvním místě) i všech písní, které v podstatě složí McCartney, včetně hitů jako Let it Be.
Legendy po restaurování filmových stop oživly, s nimi jejich jedny z posledních společných dní, které nejsou přehlídkou zbytečných konfliktů, ale stále ještě radosti z tvoření, skládání a prostých šaškáren.
Kubin
