Harry Hole, svérázný norský detektiv z oddělení vražd, už není detektivem. Tentokrát se vrací z Bangkoku, kde prožil několik klidných let. Vrací se do Osla jako soukromá osoba hledat souvislosti vraždy mladého narkomana Gusty Hanssena, z které je obviněn a pro kterou je uvězněn teprve osmnáctiletý Oleg. Vypadá to na typickou vraždu mezi narkomany. Harryho váže k Olegovi silné citové pouto, protože je synem jeho věčné lásky Ráchel. Velmi dobře ho zná a nepřipouští, že by mohl být vrahem.
Všechno je na první pohled jasné, vrahem podle všech dostupných indicií musí být Oleg. Harry Hole tomu nevěří, nechce tomu věřit a s buldočí sveřepostí se pustí do díla. Zjistí, že Oleg je, stejně jako byl mrtvý Gusta, silně závislý na nové droze, která se nezadržitelně žene podsvětím narkomanů v Oslu – violinu. Heroinu ubývá, violinu přibývá. Obojí má ve svém důsledku katastrofální následky. Zavražděný Gusta byl přítelem Olega, spolu byli překupníky drog, spolu byli konzumenty drog, spolu také zažili okamžiky souznění, které nebylo spojeno jenom s drogou. Gustova nevlastní sestra Irena se stala Olegovou přítelkyní.
Drogová scéna v sobě skrývá neskutečné množství příběhů. Příběhů těch, které droga naprosto devastuje, bere jim svobodu, zdraví a vlastní tvář, stejně jako těch, kteří bez skrupulí s drogou obchodují. Vzájemné vazby jsou pokřivené a založené pouze na touze po penězích nebo touze po droze. V případu Přízraku do děje vstupují také policisté, jejich nadřízení a úředníci, kteří mají drogovou scénu rádi buď, aby se zviditelnili, nebo případně zbohatli. Někteří jsou zkorumpovaní, jiní zkorumpovatelní.
Harry Hole přece jenom trochu zestárnul. Už to není ten odvázaný, nekonvenční a někdy brutální policista. Je to člověk, který touží po klidu, často myslí na Bangkok jako na své útočiště. Při svém soukromém pátrání je veden pro něho typickými racionálními úvahami, ale také pro něho netypicky silnými emocemi. Rozjíždí se pomalu, ale postupem času události gradují a Hole už zase oslňuje svými téměř nadpřirozenými psychickými i fyzickými schopnostmi.
Kriminální příběh běží ve dvou rovinách. V jedné sledujeme krok za krokem vyšetřování Harryho Hola a v druhé nás do děje vtáhnou úvahy a představy umírajícího postřeleného narkomana Gusty, což je velmi sugestivní. V závěru se příběhy setkají, aby čtenáře ujistily o tom, že jeho představy o vrahovi byly plané. Všechno je jinak a všechno je velmi, velmi kruté. Méně krve, více anatomie zla. Přízraky pronásledují Harryho Hola, pronásledují také vraha a konec konců občas pronásledují každého z nás.
Jo Nesbo nepřekvapí svou systematičností a precizní znalostí prostředí narkomanů i policie. „Jsem jako sup, použiju cokoli ve prospěch příběhu!“, prohlásil autor. I když postupy detektiva se naučíme s přibývajícími romány znát, příběhy jsou vždy originální a neotřelé. Autor je právem nazýván králem severské detektivky.
Kniha vyšla v nakladatelství KNIHA ZLÍN – vynikající překlad Kateřiny Krištůfkové
Bombeska
Úvodní foto: Pixabay.com
