Řekněme si to na rovinu. Opravdu nejsem ideální posluchač hororových románů typu Asfalt. Jsem znalec Disneyho, vím, jak se která princezna jmenuje a jakého má koně či prince, ale horory nečtu a ani na ně nekoukám, protože mi bohatě stačí ty každodenní horůrky s mými malými třemi démonky doma. Takže Asfalt jsem si pustila jen proto, že mám ráda Walkera a Volfa. A protože mám ráda audioknihy. Opravdu jsem od toho nic nečekala. Jenomže pak se to stalo.
Nejen že jsem poslouchala, kdykoli to šlo (na sluchátka, protože tohle se fakt v autě za jízdy s dětmi nedá), ale dokonce jsem byla ke konci knihy schopna u Asfaltu i svačit. Člověk si zkrátka zvykne na všechno. Třeba i na to, že narátor Asfaltu Ludvík Král nadaboval snad polovinu pohádek na kanálu pro nejmenší JimJam a mně do Asfaltu z počátku lezl Šedínek, Tatík i s Červeňákem. O komářici Lole ani nemluvě. Díky bohu (nebo spíš díky ďáblu, abych byla přesná) se rychle zdekovali.
Nechci se tu rozepisovat o knize. Tohle opravdu musíte slyšet. Jen několik postřehů. Ne, skutečně jsem se nikdy nezabývala tím, jak by asi mělo vypadat peklo, ale nemám problém s představou autora se plně ztotožnit. Nebo spíš – autor zašel mnohem dál, než bych ve svých neexistujících představách asi kdy zašla já. Klobouk dolů. Nečekala bych, že se u tak brutální knihy můžu několikrát nahlas rozesmát. Šlo to bez problémů. Stejně jako se nenudit. Kniha je brilantně napsaná. Nadupaná dějem. Scény jsou popsané tak barvitě, že je před sebou vidíte jak na plátně. O co hůř, chvílemi se může zdát, že je i cítíte. Jsem přesvědčená, že autor podepsal smlouvu s Freudem (což je možná ještě horší, než s ďáblem), protože na sex budete myslet během poslechu mnohokrát, přestože ve skutečnosti půjde o jatka.
Autor: Štěpán Kopřiva
Žánr: Horor
Čte: Ludvík Král
Režie: Radek Volf
Hudba: Jan „Jabba“ Zámečník
Vydáno: 24. červen 2014
Čas: 18 hodin 19 minut
Vydalo Audio vydavatelství Walker&Volf
Ludvík Král exceluje. Absurdita brutálních scén dává možnost zajít až za hranici, „vychutnat si“ děj. Král neprojede žádnou příležitost využít text tak, aby děj ještě více zdramatizoval a vyhrotil. Nespěchá, a to ani ve scénách, kde jde o vteřiny. Ví, kdy udělat pomlku tak, aby posluchači umožnil to, co obvykle během poslechu audioknihy nejde – a sice možnost vykládat si text mnohoznačně. Ani jedna intonační chyba. Barva hlasu a práce s ním skvělé. Dramatizované dialogy v dobře odhadnuté míře. Nic přehnaného, nic přeexponovaného, což by takovou knihu nejspíš pohřbilo. Kopřivův text v Králově podání zkrátka baví. A to včetně té krve, střev a dalších, mnohem horších věcí. Nic pro třasořitky. I když to je vlastně otázka, neboť, jak už jsem na začátku zmínila, jsem znalec Disneyho…
A na závěr už jen jediná otázka. Kde mám, milý Walkře a Volfe, ten druhý díl, zatraceně?
Veronika Krištofová
veronika.kristofova@galerienemesis.cz
