Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka je dalším pokračováním více než úspěšné série z pera kastelána Evžena Bočka.
Opět se setkáváme s nám dobře známými postavami prostřednictvím vypravěčky Marie Kostkové z Kostky. Poněkud svérázné panoptikum zámeckých majitelů v podobě Mariina otce, škudlícího úzkostlivě každou korunu a princeznou Dianou posedlé matky Vivian doplňuje ostatní stejně potrhlé osazenstvo zámku. A jako v předchozích dílech, opět poteče domácí ořechovka proudem a spotřeba prozacu stoupne na kila. Jenže při tragické nehodě umře princezna Diana a v ten samý den se pokusí pár povedených zlodějíčků vyloupit zámeckou hrobku. Aby toho nebylo málo, jiný zločinecký tandem zkusí ukrást vzácný obraz ze zámecké sbírky.
Na jiný román by to bylo trochu moc. Ale jsme na zámku Kostka a kdo zná „Aristokratku“, ví, že katastrofy jsou zde na denním pořádku a většina zámeckého osazenstva je jednou nohou v blázinci a druhou na cestě do něj.
Trochu nadbytečně a jako slepá ulička působí v úvodu epizodka, kdy Max požádá o ruku Marii a u toho se stihne přizabít při zběsilé jízdě lesem. Jinak se děj točí kolem osudného dne a noci, kdy o dvě stě procent stoupla vlna zločinnosti na zámku Kostka.
Marie rozplétá sled bláznivých skečů a glosuje dění na zámku. Vyprávění se odehrává ve stejném duchu jako předchozí knihy. Ve stejném stylu Aristokratka baví i tentokrát.
Oproti předchozím dílům, nejsou ústředními postavami Kostkovi nebo jejich personál, ale dva páry zlodějů. Ty jsou zde naprosto upřednostněny. To může být pro někoho zklamáním. Já to naopak vnímám jako oživení. Obvyklé skeče a humorné vzorce se přeci jenom trochu vyčerpaly a při zachování počtu postav a jejich náboje, by zřejmě nebylo jinak možné se z nich vymanit. Díky odvedení pozornosti k tolika novým postavám chytá „aristokratka“ druhý dech.
Poněkud prostoduchá prostitutka a hloupý zloděj po úrazu mozku jsou úrodnou půdou pro prvoplánově vtipné skeče a situační humor. Do pestré paletky celé taškařice zapadá další dvojka zlodějů tvořená manželským párem. Těm sekunduje manželův bratr řešící momentální finanční tíseň a prchá před dvěma těhotnými studentkami.
Zkrátka spousta báječných příležitostí rozehrát více či méně vtipné situace zcela v duchu potrhlých postav, bláznivých příběhů v poněkud bizarních kulisách zchudlého zrestituovaného zámku kdesi na Moravě.
Ačkoliv nám Marie v úvodním slovu podrobně připomene celý příběh rodiny Kostkových včetně její historie, nebude tento díl Aristokratky stravitelný bez znalosti předchozích. Ne, že byste se v tom vyloženě plácali, ale spoustu humoru si prostě neužijete.
Ti, kdo milují Aristokratku v audiopodání Veroniky Khek Kubařové, se mohou v listopadu těšit na audioknihu. Myslím, že v tomto případě je její hlas a přednes to, co dává vtipným příběhům ten správný náboj a už k sobě neodmyslitelně patří.
Aristokratka sází jako vždy na prvoplánový jednoduchý humor. Prostředí a společenská klišé, která ukazuje, nemají za cíl kohokoliv poučovat, ale pouze bavit. I díky tomu si získala srdce tolika čtenářů. Útlá kniha malého formátu navíc neděsí slabší čtenáře a na úsporném počtu stran nabízí skutečně smršť humoru od začátku až do konce.
Jak jsem již zmínila, zmínka o žádosti o ruku působí jako slepá ulička a vše mohlo klidně plynout bez ní. Ti, kdo si zamilovali předchozí díly, vstupují do známých vod a nebudou zaskočeni. Dostanou to, co čekají. Zklamání se nekoná. Nové postavy působí jako svěží vítr a nová půda pro další život Aristokratky. Ta je zlatým fondem moderní české literatury.
Kristina Doubravová
Knihu můžete zakoupit ZDE
