Horory jsou specifickým žánrem. Obvykle ve mně vyvolávají lehký úsměv, někdy se i chechtám jako brabenec. Jsou plné filmových klišé, i když o něco méně, než pornofilmy, které to mají s účelností uměleckého ztvárnění ještě o něco jednodušší. Přesto trpím slabostí pro horory typu Oni. Zaslouží si prostými pokusy o kumulovaný strach špetku shovívavosti.
Mladý milenecký pár, Kristen (Liv Tyler) a James (Scott Speedman), se odebere po nočním flámu na kamarádově svatbě na letní sídlo Jamesových rodičů. Dům se nachází na opuštěném místě obklopeném lesy. Milence zastihneme uprostřed vzájemných svárů, jelikož Kristen odmítá Jamesův dárek ve formě zásnubního prstenu.
Zmatený a naštvaný James odjíždí na žádost Kristen pro cigarety (ve dvě ráno, Kristen skutečně hodně kouří). Když se vrátí, nalezne Kristen zoufalou strachy z neznámých postav v maskách, které buší na dveře a působí rozmanitý lomoz kolem domu.Pár se pomalu a plíživě dostává pod beznadějný tlak nezvaných cizinců, kteří stupňují nepochopitelný teror.
Na začátku nás tvůrci naladí k ostražitosti informací, že jde o rekonstrukci skutečné události. Telefonní hovor naříkající ženy na tísňovou linku je toho příslibem.
Potom se někde dočtete, že režisérovi bylo skutečnou předlohou klepání cizích lidí na dveře domu jeho rodičů, když byl malý. Šlo tenkrát o zloděje, kteří hledali prázdný dům. Prostě režisér měl již v dětství velkou fantazii.
Jsme-li u příběhu, jistě vám neuniknou nesrovnalosti v jeho stavbě. Tvůrci si nelámali příliš hlavu s detaily. Tak se chovají naši hrdinové v krizové situaci jako malé děti. Všichni mají najednou problémy se svým mobilem (buď je vybitý, nebo zapomenut v autě, nebo ho v nouzi nepoužijí). Při napadení se nepochopitelně rozdělí, aby jeden našel pochybné způsoby spojení, které předtím tak lehkovážně zahodil. Předvídatelné a stokrát vyjeté zákruty filmového děje odstřelují film do škatulky béčkového hororu.
Na druhou stranu se daří režisérovi budovat napětí a vyvolávat strachuplné sevření v hrudi divákově. Nepoužívá k tomu obligátní hororové propriety: neangažuje žádná nadpřirozená stvoření, duchy, kreatury, ani zmutovaná zvířata. Nekonstruuje mysteriózní (náboženské), zamotané a konspirativní příběhy. Pracuje s obyčejným strachem. Jde ve stopách hororů jako je Texaský masakr motorovou pilou, Halloween nebo třeba Ďáblovi odpadlíci.
Jak se takový strach tvoří? Zlo skrývá svou tvář- postavy zla jsou skryté pod maskou. Je to strach z neidentifikovatelnosti zla, které takto nemá jasné hranice. K tomu postavy po většinu filmu mlčí- nejsou to žádní ukecaní a sprostí zločinci. Jejich hrozivé mlčení umocňuje nejistotu obětí.
Iracionalita, bezdůvodnost počínání cizinců ohlodává zlo na kost. Zlo samo o sobě nepotřebuje vysvětlení. Násilí je ve filmu pro samé potěšení z násilí. Napadené dvojici berou Oni poslední možnou jistotu- důvod, proč se jim to všechno děje? Prostě proto. Protože jste byli doma.
Pokud obnažíte zlo na samotnou radost z násilí, stačí potom úděsnou myšlenku na to, co se nejspíš obětem stane, nechat jen tak chodit po domě a po lese. Všichni potřebujeme bezpečí domova a při jeho ztrátě nebo omezení cítíme úzkost.
Liv Tyler je v hlavní roli k smrti vyděšené křehké ženy natolik přesvědčivá, že pomáhá překonat nutkavé myšlenky na vzdálenost filmu realitě.
Film Oni těží z osvědčených metod hororového žánru. Dělá to ale chvílemi tak dobře, že se budete opravdicky bát, a to i přes oprávněné pochybnosti o věrohodnosti chování filmových postav i celého příběhu.
Oni- The strangers
- USA 2008
- 107 minut
- Režie: Bryan Bertino
- Scénář: Bryan Bertino
- Hrají: Liv Tyler, Scott Speedman, Glenn Howerton
- Kamera: Peter Sova
- Hudba: Toman Dandy
Kubin
