2Hákarl
Hákarl je typický islandský pokrm, který se za hranicemi této ostrovní severoevropské země vesměs neprosadil. Jak by také ano, když s ním mají problém i někteří Islanďané. Jedná se o speciálně upravené maso žraloka matohlavého neboli grónského (někdy i žraloka velikého). Problémem je, že krev těchto paryb obsahuje velké množství močoviny, takže by jej lidé určitě jíst neměli. Jenže Islanďané nechají jejich maso podrobit kvašení pod velkým tlakem, takže škodlivá tekutina vyteče.
Hákarl se běžně prodává v islandských obchodech, a to zatavený v igelitu. Pokud jej otevřete, zřejmě vás rychle do nosu praští silný zápach, jenž připomíná čpavek (amoniak). Zvládnete-li jej zpracovat a pustíte se do jídla, musíte se připravit na chuť podobnou hodně uleželému sýru. A aby toho nebylo málo, je hákarl součástí tradičního slavnostní tabule zvané Þorramatur, která se mj. skládá z ovčích hlav, lisovaných varlat beranů anebo krvavého pudinku. Inu, lahoda…
Když se hákarl dobře připraví, samozřejmě může být zdravý jako maso jiných (pa)ryb. V opačném případě se ale jedná o dosti nebezpečnou „pochoutku“, protože močovina člověku skutečně neprospěje. Ovšem Þorramatur už příliš zdravý není. Kromě výše zmíněných ingrediencí totiž obsahuje i játrovou paštičku, která je vyrobena z žitné mouky, ovsa, tuku a jater ovcí. Ačkoli tedy během tuhých islandských zim pokrm dokáže zasytit, příliš častá konzumace není právě ideální.
