Všichni míří do Loving hut
Jelikož neustále pátrám po nových možnostech stravování mimo domov, nemohl mé pozornosti ujít mezinárodní řetězec restaurací Loving hut. Dokonce i u nás se už docela zabydleli a nezadržitelně zapouštějí kořeny.
A kde je můžete najít? V současnosti hned na sedmi místech Prahy:
- Praha 1, Truhlářská 20;
- Praha 2, Londýnská 35;
- Praha 2, Neklanova 30;
- Praha 5, Plzeňská 8;
- Praha 5, Radlická 117;
- Praha 5, Zborovská 19;
- Praha 7, Dukelských hrdinů 18;
(více informací naleznete zde: http://www.lovinghut.cz/).
Vůbec bych se nedivila, kdyby se další pobočky otevřely i v jiných, větších městech. Například Brno v tomto směru Praze poměrně úspěšně konkuruje. Tam by se Loving hut dařilo velice dobře.
Vietnamské kořeny
Byla jsem zvědavá, a tak jsem se pokusila najít, jak se k nám tato síť čistě veganských restaurací vlastně dostala. Kde to začalo? K mému překvapení jsem zjistila, že zakladatelem celého projektu je Mistryně (úplně jsem nepochopila čeho) Ching Hai , která je svým původem Vietnamka. Je pravda, že je v nabízeném menu výrazně cítit ruka východní kultury, ovšem, a to se mi líbí, není jí omezeno.
Vybrala jsem si tedy nejbližší pobočku na Praze 5. Vystoupila jsem na zastávce metra Anděl a vyrazila kam jinam než do druhého patra nákupního centra Nový Smíchov. Nejspíš to moc dobře znáte. Řady fast foodů od KFC až po Český svět nabízející neuvěřitelné množství, většinou masitých a jen výjimečně alespoň vegetariánských, pokrmů. Navíc můžeme jen hádat, jak je to s kvalitou jídla. Loving hut na rozdíl od své konkurence poskytuje strávníkům jídlo nejen chutné a čistě z rostlinných prostředků, ale také zdravé. Sami na svých stránkách zmiňují, že se k vaření snaží v rámci možností využívat produkty od místních farmářů.
Všichni míří do Loving hut
Pokud se rozhodnete navštívit Loving hut v obědovém čase, nemůžete ho minout. Je to restaurace s největšími frontami. Poprvé mi tím tak trochu vzali dech. Opravdu jsem na celém patře nezahlédla nikde takový zájem. Všichni mířili do Loving hut a byli ochotni si na svou porci jídla klidně i chvíli počkat. Že by člověku nebyly životy zvířat přeci jen docela lhostejné? V duchu jsem se zatetelila spokojeností nad pozvolnou transformací lidstva a dál jsem natahovala krk, abych viděla na denní nabídku.
Tady, nebo s sebou?
Výhoda Loving hut spočívá v mnoha věcech. Jedna z nich je, že si můžete vybrat, zda se najíte na místě, anebo si jídlo odnesete s sebou. K tomu slouží krabičky, které jsou stejně jako talíře a příbory postavené po pravé straně na pojízdném vozíku.
Já měla času na rozdávání, a tak jsem popadla jeden talíř, položila ho na tác a vyrazila k samoobslužnému baru. Samozřejmě si můžete objednat ze stálého menu. To ale bývá trochu dražší kvůli enormnímu množství jídla, které vám následně naservírují. Navíc… obyčejný smrtelník takovou porci prostě nemůže spořádat. Takže já raději volím jednodušší eventualitu a nabírám si to, co se mi zrovna líbí a na co mám chuť. I zde je ovšem důležitá notná dávka sebeovládání. Ať už to ale přepísknu sebevíc, většinou jsem schopná se do sto, možná do sto dvaceti korun vejít. Pro srovnání: do stovky se najím do syta, nad stovku odcházím po čtyřech. A to že něco snesu.
Zdravě i pro gurmány
Jak jste už možná pochopili, platí se za gramy. Hodně tedy záleží, co si zrovna naberete. Pokud si naplníte talíř opečenými brambory, bude jich méně, než když si dáte pořádný kopec rýžových nudlí.
No a z čeho vlastně můžeme vybírat? Základ zůstává zpravidla stejný. Většinou najdete rýžové nudle se zeleninou, opečené brambory, rýži či bramborovou kaši. Také salátový bar je tak nějak pořád stejný. Mění se jen velice málo. Narazíte v něm na kukuřici, hrášek, strouhanou mrkev, červenou řepu a pak nějaké ty míchané saláty. Dresingy už si nabíráme zvlášť, a to dle chuti každého jednotlivce.
No a co k příloze? Na výběru nás ani v tomto případě neošidili. Můžete narazit na tofu omelety, obalený květák (když se vám poštěstí tak v pikantní omáčce, která je vynikající), karbanátky, omáčky, guláše, grilovanou zeleninu a mnoho dalšího. Jak jsem již zmínila. Při první návštěvě budete rádi, že se vám to vejde na talíř.
Když se konečně dostanete až k pokladně, projdete kolem chladicího boxu s veganskými a raw zákusky. Ty se sice platí zvlášť, ale cenově nemají daleko od klasických cukráren. Takže, kdo miluje sladkou tečku po dobrém jídle, má i zde možnost si tento gurmánský zážitek podobně zpestřit.
U pokladny vložíte talíř (či krabičku) s jídlem na váhu. Sympatická a velice ochotná obsluha vám oznámí cenu a vy můžete platit. Další předností Loving hut je možnost uhradit oběd či večeři stravenkami. A oproti jiným podnikům, ať už jde o obchody či restaurace, vracejí patnáct korun. S tím jsem se prostě ještě nesetkala.
Usmívám se a poodcházím k barelu s vodou, kde si může každý posloužit skleničkou zdarma. Druhá už se platí pětikorunou. Následně usedám. Fotím, co jsem si naložila a s naprosto omráčenými chuťovými buňkami vychutnávám první sousto.
Na závěr
Každému, kdo holduje zdravému a zároveň chutnému jídlu, doporučuji Loving hut navštívit. Přesvědčuje nás o tom, že to jde i jinak. Člověk si může pochutnat, udělat něco pro své zdraví a zároveň tím nikomu dalšímu neubližovat. Takže přesně, jak se píše na zdi této restaurace: Staňte se vegany a zachraňte planetu!
Vegan pizza dorazila i do Prahy
Byla jsem svědkem mnoha lhostejných mávnutí rukou nad rozmáhajícím se veganským směrem.
„To dlouho nevydrží.“
„To je teď jen nějaká móda, či co. Brzy to lidi přejde.“
Bohužel mám pro zatvrzelé masožravce špatnou zprávu: Tak snadno se nás nezbavíte. Nejenže počet veganů neustále roste, ale restaurace zaměřené čistě na rostlinnou stravu se rozšiřují. Navíc, což je pravděpodobně ještě důležitější, dokonce i klasické provozovny, začínají přizpůsobovat menu veganským strávníkům. Navzdory všemu snažení však vede, jak jinak než první pražská, veganská pizza.
Kam na ni můžete jít?
Čistě rostlinná veganská pizza je zatím k mání jen na jediném místě – Praha 6 – Dejvi
ce, Pizza Letná.
Samozřejmě velkou nevýhodou je, že právě Dejvice jsou pro většinu obyvatel hlavního města docela z ruky. Navíc je rozvoz zajištěn pouze po šestce a v pizzerii si bohužel nemůžete sednout. To znamená přijet si osobně anebo se přestěhovat.
Když jsem záležitost nadhodila provozovatelům, dostalo se mi této odpovědi: „Rozvážet po celé Praze bohužel není možné. Nebyli bychom schopni připravovat jídla skutečně kvalitně. Kvalita je však naší prioritou.“
Později jsem se dozvěděla, že opravdu pracují se surovinami té nejvyšší jakosti, což považuji za jedno veliké plus.
Vyzkoušeli jsme
Abych ale nedělala reklamu na něco, o čem sama vlastně nic nevím, přesunula jsem se k nejbližším známým na Praze 6 a pizzu jsem si objednala. Pro zpestření jsem si nechala ještě přisypat kukuřici. Mimochodem jde vlastně o další výhodu. Ze základní vegan pizzy si můžete udělat pochoutku dle vlastní fantazie.
| 21. VEGANA Složení: Tomatová omáčka, veganský eidam, veganská mozzarella, bazalka. |
Domluvila jsem si dovoz na jednu hodinu a po pravdě jsem už šilhala hlady. Pánové se totiž rozhodli mít desetiminutové zpoždění. Doslova jsem počítala vteřiny. Jelikož byla ale pizza překvapivě dobrá, rozhodla jsem se jim odpustit. Navíc se omluvili a to se nevidí tak často.
Co se týče chuti samotného rostlinného sýru, většina z nás by nepoznala rozdíl. Sýr je trochu méně výrazný, ale to podle mě také záleží na tom, jaký výrobek použijete. Pokud si rozhodnete pizzu objednat, vůbec bych se nebála přihodit nějakou tu rukolu, víc bazalky, chilli, brokolici, kukuřici anebo ananas. Vynikající je například kombinace vegan pizzy, špenátu a česneku. Doporučuji! Zkoušela jsem také čistě zeleninovou variantu (brokolice, olivy, kukuřice, rajčátka), ale na tu špenátovou to prostě nemělo. Ve finále ale záleží jen na tom, co komu chutná.
Kolik zaplatíte?
Nevýhodou vegan pizzy, oproti těm ostatním, je její cena. Jelikož je rostlinný sýr dražší, projeví se to právě u placení. Ale ani to není nic strašného. Částka se pak liší podle velikosti:
Maxi Ø 60cm (419 Kč + 9 Kč balné)
Velká Ø 45 cm (249 Kč + 9 Kč balné)
Střední Ø 33 cm (169 Kč + 9 Kč balné)
Malá Ø 28 cm (129 Kč + 9 Kč balné)
No a aby toho nebylo málo, za vše, co si necháte navrch přihodit, si samozřejmě zaplatíte. Cena střední pizzy se tedy může vyšplhat i na 250 Kč.
Pokud vás ale zatím nic neodradilo a pořád byste rádi ochutnali, neváhejte, přesuňte se do bezprostřední blízkosti pizzerie a volejte: +420 605 020 221.
Další informace můžete najít na stránkách pizzerie: http://www.pizzaletna.cz
Nacpěte si pupek v Beas Dhaba
Beas Dhaba je řetězec indických vegetariánských restaurací. V Praze se nachází celkem šest provozoven:
- Týnská 19, Praha 1,
- Sokolovská 93, Praha 8,
- Na Pankráci 1683/127, Praha 4,
- Vladislavova 24, Praha 1,
- Bělehradská 90, Praha 2,
- Na Poříčí 26, Praha 1 (největší).
Více můžete najít na www.beas-dhaba.cz. Nenechte se zastrašit poněkud zvláštním vzhledem stránek. Je sice pravda, že kombinace křiklavých barev, nedostatku informací a chaotického zarovnání je poněkud neuspokojující pro kohokoliv, kdo má alespoň malý smysl pro design, ale sám provozovatel Tomáš Dudka mě ujistil, že si je zastaralého vzhledu vědom, a že s tím mají v plánu něco dělat.
Dvacet penzionů
Nevím jak vás, ale mě samotnou docela zaujal neobvyklý název – Beas Dhaba. Snažila jsem se zjistit, co to vlastně znamená. Nejdříve jsem na vlastní pěst vložila obě slova do překladače. Nastavila hindštinu jako výchozí jazyk a světe div se, vyšlo mi z toho: Dvacet penzionů. No, sami asi chápete, že se mi to zdálo divné. Opět jsem se tedy obrátila na pana Dudku a ten mi vysvětlil, že Beas je indická řeka v místě, které mají rádi a Dhaba znamená jídelna. Každopádně i moje verze byla oceněna pro svou originalitu.
Všechno je jednou poprvé…
Pamatuji, jako by to bylo vcelku nedávno. Vlastně jsem v té době ještě ani nebyla vegetariánkou, natož vegankou. Šlo o moji docela první návštěvu podobně zaměřené restaurace. Vyrazila jsem za doprovodu dvou, již ostřílených strávnic, do Vladislavovy ulice na Praze 1, kterou najdete kousek od Františkánské zahrady. Jako další, poněkud méně populární orientační bod, může sloužit Magistrát hlavního města Prahy.
Bylo kolem jedné hodiny odpoledne. Konkrétně tato provozovna není velká, navzdory tomu je ale vyhledávaným místem. V obědovém čase bývají fronty až k hlavním dveřím a spousta lidí si neváhá na jídlo v Beas Dhaba počkat. Jelikož jsme ani my nebyly výjimkou, postavily jsme se do řady.
Vše funguje formou bufetu. S tímto způsobem samoobsluhy jsem se setkala poprvé. Pro úplného nováčka to může být zmatečné. Obzvlášť, když z informačních cedulek křičí názvy, které nejsou pro českou kuchyni běžné, a velké množství lidí za zády vás, možná nechtěně, nutí ke spěchu.
| Co je dobré před návštěvou vědět? |
Sabdži/Sabji speciálně připravovaná zelenina
Dál luštěninová omáčka
Halva/Chalva sladký dezert ze sezamu a hrozinek (můžete si ho polít vanilkovým pudinkem), který není vůbec podobný mnohem více známým tyčinkám.
Samosa pečená nebo smažená kapsička s nejrůznější zeleninovou náplní
Pakora smažená svačinka, kterou může tvořit cokoliv od cibule až po cuketu, dokonce i chléb obalený v cizrnové mouce s kořením (chilli, atp.)
Čapati indický chléb; placka, která se používá místo příboru
Pita další, tentokrát pšeniční chléb, opět tvarovaný jako placka
Kombucha jde o čaj zelený nebo černý s tzv. kombuchovou kulturou, která je velice prospěšná zdraví; chuťově připomíná šumivé víno
Následovala jsem tedy příkladu svých průvodkyň a na kovový tác s několika různými přihrádkami jsem si nabrala to co ony. Po několika pravidelných návštěvách jsem ale získala přehled.
V nabídce zpravidla najdeme:
- Nealkoholické nápoje (v lahvích)
Jelikož je v restauraci zadarmo k dispozici na každém stole džbán s čerstvou vodou (hlavně v létě ochucenou citrónem), nikdy si nic k pití nekupuji. Přeci jen je voda zdravější a komu bychom co nalhávali, také levnější.
- Salátový bar (čtyři druhy); můžete si posloužit např. olivovým olejem, jogurtem nebo několika druhy jiného dipu.
- Tradiční indické dezerty
- Polévka
- Dva druhy rýže (obyčejná bílá a ochucovaná)
- Dva druhy pikantního Dálu
- Sabdži
- Brambory se zeleninou
- Jedno mezinárodní vegetariánské jídlo např. plněné papriky s rajskou omáčkou, zapékaná cuketa se sýrem atp.
- K dispozici dále bývají vynikající jarní závitky, samosy, pakory anebo indický chléb.
- To nejlepší téměř na konec – halva s hrozinkami a vanilkový pudink.
- U pokladny si pak můžete říct také o čerstvou šťávu z ovoce či zeleniny.
Stejně jako u většiny veganských či vegetariánských restaurací se můžete spolehnout na kvalitu. GMO potraviny jsou tabu, nepracuje se s polotovary, a přestože jde o vegetariánskou restauraci, tak se kromě mléčných výrobků (sýr, mléko, jogurt) nesetkáte s jinými živočišnými produkty (vajíčka, med). Navíc byste v použitém koření nenarazili na glutamát sodný.
Kolik nás to bude stát?
Cena jídla vás vyjde porůznu. Za hlavní menu se platí 19,90 Kč za 100g. Pokud je příprava pokrmu nákladnější, uvede se zvláštní cena, která se následně k hlavnímu menu připočte. Takto to občas bývá u mezinárodní kuchyně.
Polévka je počítána zvlášť, přičemž je dobré si nabrat co nejvíce, jelikož nezáleží na množství. Platí se za misku. Navíc jsou polévky v Dhabě vynikající. Já osobně mám nejraději boršč, zelnou nebo květákovou polévku. Doporučuji! To je mi potom i celá miska málo.
Velkým plus je, jako asi všude, možnost platit stravenkami nebo tzv. Veselá hodinka. Poslední hodinu před zavírací dobou máte totiž slevu na veškeré vážené jídlo 50 %. Proč si sem tedy nezajít na večeři?
Závěrem…
Dalo by se říci, že jsem toho postupem času ochutnala od Beas Dhaba skutečně dost a nemůžu si stěžovat. Jediná nevýhoda je, jako asi u všech podobných samoobsluh, že jídlo na tácu rychle chladne. Takže žádné další zdržování. Přeji dobrou chuť!
Návratu se do lehké hlavy se prostě neubráníte
Do pochybné, pražské ulice…
Určitě všichni znáte filmové záběry, ve kterých kamera jen tak mimochodem zabloudí do postranních ulic ne zrovna vyhlášené čtvrti a odhalí nějakou pochybnou skupinku, klátící se opilce, bezdomovce či rovnou podezřelou výměnu kdo ví čeho.
Přesně tak na mě působila ulice Boršov (Praha 1, Staré Město), když jsem do ní zavítala poprvé. A tento silný dojem přetrvával i přesto, že jsem místo navštívila za světla a ve společnosti přítele. Oba jsme se obezřetně vyhýbali podivným existencím a hledali jsme ten správný okamžik k proniknutí do restaurace, aniž bychom se museli s někým podobným střetnout na zápraží.
Jelikož bylo kousek po začátku otevírací doby (Po – Pá 11:30 – 23:30 a So, Ne 12:00 – 23:30; kuchyně otevřena do 22:00) a prázdné žaludky se začínaly hlásit, nemohlo nás nic odradit. Ke vstupu jsme byli odhodláni a to za každou cenu.
Gebauer, Korejs a Vosecký – neuvěříte, dokud neuvidíte
Povedlo se. Pečlivě jsme za sebou zavřeli dveře. Pro jistotu. A začali jsme očima pátrat po něčem, co bude restauraci odpovídat. Nacházeli jsme se totiž v krátké chodbě, na jejímž konci stoupalo schodiště.
Rychle jsme zahnali okamžik nepříjemného překvapení a dali jsme se, doslova a do písmene, za nosem. Nebylo to zas tak těžké. Prošli jsme otevřenými dveřmi do místnosti, která připomínala recepci či bar. Absolutně jsme se nebyli schopni zorientovat, takže jsme oslovili prvního člověka, který vypadal, že ví, co dělá, a nechali se nasměrovat do prostor, které nám vzaly dech.
Posadili jsme se a oněměle se kochali skvostnou úpravou. Tlumené osvětlení dodávalo pocit zvláštní harmonie a stoly, vykládané takovými těmi umělými, barevnými kamínky, které jistě znáte z nejrůznějších super-hyper marketů, krásně zářily. Po pravdě jsem se cítila být nepříjemně vyrušována slečnou, která se z nás snažila s úsměvem vymámit nějakou objednávku.
Moje hlava byla příliš zaneprázdněna doslova meditativním prostředím, jež má podle všeho z velké části na svědomí designér Žanda Gebauer, výtvarník Viktor Korejs a akademický malíř Ivan Vosecký. Mezi jejich nejpovedenější výtvory, podle mého názoru, patří tzv. „nebeská místnost“ s hvězdnou oblohou, kde se můžete ohřát u krbu, pokochat se krásnými svítícími stoly a vůbec si užít tak trochu sci-fi atmosféru.
Pánové, všechna čest a klobouk dolů.
Vegani v boršovské svatyni
Nakonec jsem ale přeci jen přijala jídelní lístek a pečlivě jsem se začetla. Lehká hlava je vegetariánsko-veganská restaurace a jelikož já sama jsem veganka, zajímalo mě, z kolika receptů si budu moci vybírat. Ve skutečnosti mě příjemně překvapilo velké množství jídel připravovaných čistě na rostlinné bázi, tudíž veganských. Napočítala jsem jich ohromných devatenáct. A při nejmenším stejný počet těch, co obsahují sýry, máslo nebo smetanu.
Co se týče zaměření, je jídelní lístek bohatou všehochutí thajské, indické, asijské, mexické a tak nějak obyčejné kuchyně. Narazila jsem na doslova gurmánsky vypadající saláty a mezi dezerty jsou k nalezení i dva raw zákusky. Podle vlastní zkušenosti je raw kuchyně v této oblasti jedničkou na trhu.
Menu bylo skutečně pastvou pro oči a mít větší žaludek, ochutnala bych, alespoň z té veganské části, od každého trochu. Jelikož, jak jsme později zjistili, jsou porce doslova ohromné, neměli jsme v tomhle případě sebemenší šanci.
Než nám naši objednávku přinesli, dali jsme si něco k pití. Nápoje jsou stejně originální jako zbytek nabídky. Výběr je téměř neomezený a to od obyčejné vody až po zajímavě vypadající koktejly, čaje, džusy, či dokonce pivo, nebo víno (bílé, růžové, červené). Rozhodně ale nečekejte „jedy“ nesoucí nálepku Sprite, Cola, Mirinda, Fanta nebo jim podobné. Lehká hlava bazíruje na zdraví a to neporušuje ani v tomto případě.
Nechali jsme si tedy přinést domácí citronádu s čerstvou mátou a zabavili se téměř až posvátně tichým rozhovorem. Abyste pochopili, ona totiž Lehká hlava není klasickou restaurací s velkou jídelnou. Naopak, je rozdělena na několik nejrůznějších, malých či větších místnůstek, přičemž každá z nich je zařízena, vymalována a vůbec upravena do jiného stylu. My seděli v té, co měla okna do naší „milované“ boršovské ulice a kromě nás seděla u jiného stolu pouze jedna další žena. Bylo ticho jako v hrobě.
Mlčky jsme vinili jakéhosi Bořivoje, který zde někdy kolem roku 1323 postavil dvorec Boršov. Kolem toho pak nejspíš i vznikla ona zástavba se slavnými pražskými, křivolakými uličkami. Kdo to místo nehledá, tak sem opravdu může pouze zabloudit, a i to snad jen v takovém případě, že mu přeje štěstí.
Čím víc se ale blížila dvanáctá hodina, začínali jsme svůj dosavadní a očividně chybný dojem přehodnocovat. Restaurace se plnila a ona meditativní atmosféra se ztrácela v nedohlednu. Naštěstí nám v ten pravý okamžik přinesli lahodně vypadající oběd, čímž naši pozornost mazaně odvrátili od některých až nepříjemně hlasitých návštěvníků.
A co že jsme si to vlastně objednali? Thajské červené kari s tofu a jarní zeleninou. Z počátku mě překvapilo netradiční servírování. Postavili přede mne oválný talíř, na němž spočívaly dvě misky. Jedna plná rýže a druhá s velice řídkou, narůžovělou omáčkou. Okamžik jsem váhala, jakým způsobem se do svého oběda pustit. Ve finále jsem ale problém vyřešila jako správný barbar a omáčku jednoduše vylila na rýži. Všichni gurmánští čtenáři jistě odpustí.
Každopádně ani moje vlastní úprava nic nezkazila a pokrm můžu vřele doporučit. Pikantní, sytý a přesně jak majitelé slibují také lehký. Nemluvě o tom, že to byla neuvěřitelná dobrota.
Bez peněz do hospody nelez
S plným žaludkem jsme ještě okamžik posedávali. Vůbec se nám nechtělo odcházet, ale jelikož se Lehká hlava začala opravdu rekordně přeplňovat hladovými zákazníky, usoudili jsme, že je čas uvolnit tolik potřebný stůl.
Vytasili jsme peněženky a vyžádali si účtenku. Co se týče cen, tak bych řekla, že Lehká hlava patří mezi klasické, možná trochu lepší restaurace. Já osobně jsem za své výborné červené kari dala 175Kč a za citronádu (0,5l) 55Kč. Nelitovala jsem ani koruny a ještě jsem je obdarovala tučným spropitným.
Rozhodně je to místo, na které se hodlám mnohokrát vrátit. Příjemná a ochotná obsluha, skvělé nápoje a ještě lepší jídlo. Co víc můžete od vegetariánské restaurace chtít? A ať už chcete zajít pouze na zdravý a zároveň vynikající oběd, nebo toužíte pozvat svou drahou polovičku na něčím ozvláštněnou, romantickou večeři, je Lehká hlava určitě tou správnou volbou. „Masožravec“ nebo vegetarián – jak ji jednou navštívíte, pochopíte, o čem tady celou dobu vlastně plácám a svému návratu se prostě neubráníte.
Pokud vás restaurace zaujala, určitě se podívejte na jejich stránky, kde si můžete sami prohlédnout nabídku jídel a nápojů (včetně cen). Také si neváhejte projít fotografie, abyste věděli do čeho jdete, než Lehkou hlavu navštívíte. Osobní zkušenost se tomu ovšem nevyrovná, a tak velice doporučuji udělat si výlet do centra Prahy a na vlastní kůži vyzkoušet.
Jarmila Stráníková
