Gastronomie se ráda vydává na cesty, kam by se normální člověk nikdy neodvážil. Někde se spokojí s pěkně ugrilovaným steakem, jinde ale sáhnou po surovině, která ještě před chvílí sloužila úplně jinému účelu. Zní to nechutně? Ano. Funguje to? Překvapivě často ano. Luxusní gurmánství má totiž zvláštní zálibu v tom, co prošlo „druhým koncem“ zvířete.
Kopi Luwak – káva, která prošla cibetce břichem
Patrně nejznámější z těchto delikates je Kopi Luwak, indonéská káva, která se stala symbolem luxusu i bizáru. Jak se vyrábí? Cibetka sní kávové třešně, její žaludek si s dužinou poradí, ale zrno projde ven relativně neporušené. Následuje sběr z trusu, mytí, pražení – a voilà, hrníček kávy za cenu luxusního vína. Tvrdí se, že enzymy v cibetčím trávení dodávají kávě jemnější chuť a odstraňují hořkost. Je to alchymie, nebo jen hodně drahý marketing? Nejspíš obojí.
Black Ivory Coffee – když se káva setká se slonem
Pokud vám cibetka přijde malá liga, thajští producenti připravili Black Ivory Coffee. Tentokrát jde o slony, kteří kávová zrna pozřou spolu s ovocem a trávou. Fermentace probíhá v jejich obřím žaludku a výsledkem je káva, která se sbírá z hromádek sloního trusu. Výrobci slibují jemnou, čokoládově ovocnou chuť a extrémní vzácnost – zpracování je totiž náročné a získává se jen pár kilogramů ročně. Cena odpovídá: jeden šálek může stát stovky korun.
Od trusu k enzymům – subtilnější, ale stále bizarní
Ne všechno v gurmánství musí nutně končit sbíráním bobků. Už od středověku lidé využívají živočišné enzymy k výrobě sýrů – například syřidlo z telecích žaludků. Není to trus, ale pořád jde o cosi, co pochází z útrob zvířete. Tradiční sýry jako parmezán nebo manchego by bez této metody vůbec nevznikly. A když si dáte k sýru sklenku Kopi Luwak, máte kompletní „degustační menu z útrob“.
Pointa na závěr
Kulinární svět má zvláštní smysl pro humor: čím bizarnější původ, tím víc se zvyšuje cena. Zatímco běžný smrtelník by si při pohledu na zvířecí trus zakrýval nos, gurmán si v něm představí jemné tóny čokolády a karamelu. Luxusní gastronomie nám tak připomíná jednu důležitou pravdu: někdy je cesta k dokonalému požitku doslova klikatá, zapáchající a vede přes žaludek někoho úplně jiného.
Charlie Brown
