Krishnananda Trobe a Amana Trobe – Od iluzí k lásce. Jak vystoupit ze starých vzorců v partnerských vztazích
Mysl a chování emočního dítěte je hlavním tématem knížky Od iluzí k lásce autorů Krishnanandy a Amany Trobe.
Jsme mnohem více než emoční (vnitřní) dítě v nás, ale často se s ním ztotožňujeme a necháme ho ovládat naše pocity a jednání. „K tomuto chování patří: 1) reagování a kontrolování, 2) očekávání a nároky, 3) činění ústupků, 4) závislost, 5) vysněný svět.“ Mezi pocity, které „se pojí se stavem mysli zraněného dítěte“, patří strach a šok; stud, vina a nejistota; potřeba naplnění a prázdnota; smutek a žal; nedůvěra a zlost. Pokud se cítíme nějak ohroženi („kdykoli se necítíme v bezpečí, milovaní a oceňovaní“), reagujeme plni strachu rychle, nutkavě a automaticky, jako by se někdo dotkl citlivého místa. Upadáme do dětského stavu mysli. Jedná se o prostor v nás, který však můžeme pozorovat a být svědkem toho, co se právě odehrává (nesoudit sebe sama a dát emočnímu dítěti lásku a pozornost).
Autoři popisují „bublinu“ (stav mysli), v níž žijeme. Jsme ztotožněni se svým zraněním, uzavření v iluzi o sobě i světě kolem nás a plni očekávání. Můžeme být např. v bublině studu a myslíme si, že jsme to my sami („že my jsme stud“). Pokud si uvědomíme, že se nacházíme v bublině nebo jestliže se spojíme „se strachy a nejistotou, které doprovázejí stav, jež v bublině zažíváme“, můžeme ji opustit a osvobodit se. Lidé na naši „bublinu“ reagují, zrcadlí nám, jak na ně působíme, neboť „ Existence vytrvale vynakládá úsilí na to, aby nám ukázala, co potřebujeme vidět“. Jsou to tedy odrazy, které mají původ v našich vlastních zraněních, a my je můžeme využít pro lepší pochopení svého stavu mysli a chování.
Pochopíme-li, jak emoční dítě jedná, bude pro nás také snazší porozumět druhým a nereagovat na jejich chování osobně. Naše dětské reakce souvisí s přirozeností dítěte, jež „je reaktivní, neboť v sobě nemá žádný prostor, ve kterém by mohlo unést strach nebo bolest“ a „nemá prostor pro to, aby bylo schopno oddálit uspokojení svých potřeb nebo snášet nespokojenost“.
Krishnananda také popisuje tzv. energetické díry: „Díra je pocit prázdnoty v nitru, který souvisí s určitým aspektem našeho bytí, jemuž se nedostalo toho, co potřeboval, a proto se nemohl vyvíjet“. Tyto díry „jsou příčinou hluboké úzkosti“ a my se je během svého života snažíme naplňovat. Můžeme toužit po tom, aby nám ostatní lidé tento pocit prázdnoty pomohli zaplnit, a neuvědomujeme si, že energetická díra nemůže být zaplněna zvenčí. I zde je pomocí náš postoj pozorovatele, který nám umožní tuto prázdnotu si připustit a přijmout.
Z dalších pojmů se autoři věnují vysvětlení „infekce“, která je příčinou našich negativních vzorců. Jako děti splýváme „ s těmi, kteří se o nás starají“, proto také splýváme s jejich životními postoji (strachem, negativitou aj.), a tak se vytváří naše totožnost („jsme přesvědčeni, že jsme to my“, ale je to pouze role, kterou „hrajeme podle takového scénáře, který nám byl předložen“). Pozorujme podstatu této infekce a prozkoumejme mnohé oblasti našeho života (přesvědčí, chování), neboť tak můžeme zjistit, kým doopravdy jsme.
Obsáhlé kapitoly v knížce jsou věnovány terapeutické práci se strachem, studem a vinou, naléhajícím vnitřním soudcem, šokem, pocitem opuštění a strádání, zahlcením, nedůvěrou a zlostí, naší sexualitou. Při léčení emočního dítěte je také důležité pracovat s bolestnými emocionálními stavy („spojit se s bolestí a strachem, které v sobě neseme“), stanovovat své hranice, vyjadřovat a ovládat (ne potlačovat) své pocity a energie. Autoři vysvětlují mechanismus opakování starých vzorců a možnost osvobození se z nich. Podstatou jsou čtyři základní kroky: stádia uvědomění, pohroužení (ponoření se do zážitku, jeho procítění), přijetí a podstoupení rizik („se strachem se skutečně potkáme“). Radí také jak se osvobodit ze své připoutanosti k rolím, neboť identifikace s životními rolemi je vězením a my se tak stáváme nesvobodnými.
Několik základních bodů uváděných autory odhaluje kvality, „které nám mohou pomoci k tomu, abychom ve vztazích přestali být převážně ovlivňováni svým emočním dítětem a začali se chovat jako dospělí“:
ochota být upřímný
ochota vzdát se mocenských her
ochota vystavit své strachy a nejistoty
ochota přestat zkoušet druhého člověka měnit
ochota se za sebe postavit
ochota přijímat zpětnou vazbu
ochota k závazku navzdory frustraci
kultivace vnitřního prostoru
Díky knížce Od iluzí k lásce lze nahlédnout pravdivě a se soucitem na sebe sama i druhé, neboť nám umožňuje odkrýt a uvědomit si naše emoční dítě a osvobodit se od „starých vzorců, které nám brání v prožívání lásky a radosti“.
Z dalších knih autorů je možné seznámit se v českém jazyce s texty: Jak vzniká důvěra, Zranitelnost a intimita, Probouzení zranitelnosti vydaných nakladatelstvím Maitrea.
Seminář „Learning Love“ s psychiatrem Krishnanandou Trobe a Amanou Trobe se koná v České republice ve dnech 24. – 28. listopadu 2012.
Ilona Kafková
TROBE, Krishnananda – TROBE, Amana. Od iluzí k lásce: Jak vystoupit ze starých vzorců v partnerských vztazích. 1. vyd. Praha: Maitrea 2010. 290 s. ISBN 978-80-87249-10-9.
