Vzdorovitá kniha
Tu knihu jsem po přečtení pečlivě uložila na svůj osobní hardware. A je tam dosud – v zazipované složce Townsendová: Žena, která si šla lehnout a rok nevstala. Občas podniknu (stále marně) pokus soubor otevřít, vyberu z nabízených programů a kliknu na Rozbalit. A znovu a znovu selhávám.
Najedu do složky přes Obsah: Eva se rozloučila se svými geniálními dvojčaty Brianou a Brianem. Odpojila telefon, uklidila dům, odešla do ložnice, vlezla si do posletele a uvědomila si, že nic nemusí. Nikdo po ní nevyžaduje, aby prala, žehlila, ukládala prádlo do skříní, nakupovala, vařila, pekla, uklízela, starala se o zahradu a nakonec – ani o svého náročného manžela. Lehla si, aby si odpočinula, a zjistila, že vlastně neví, kdo je. Stejně jako začíná očišťovat svůj pokoj a zbavuje se i svých nepotřebných věcí a nepoužívaného šatstva, rovná nově do přihrádek myšlenky. Touží odhodit slupku stereotypů a povinností, vyvázat se z nefunkčních vztahů a objevit sama sebe. Ale svět zvenčí stále proniká dovnitř a zavirovává ji svými problémy: objevuje se manželova milenka Titánie, z koleje se vrací děti s vypočítavou a vlezlou Poppy, která se vetře do rodiny, je tu černý všeuměl a malíř anglických krajinek Alexandr, válečným zraněním znetvořený soused Stanley, škarohlíd Barry, který má pocit, že život nestojí za žití, zvláště ten jeho. Stačí málo, krátký záběr ve vysílání televize, a Evě je přiřčena role andělské světice, kolem domu táboří davy uctívačů, kteří usilují o to, aby s nimi promluvila a zbavila je trápení. A Eva udílí audience i více či méně plytké rady a zjišťuje, že se stále více nudí. A z vně se valí dovnitř špína a problémy, až nechá zabednit okna i dveře. A tehdy se odhalí neupravená stárnoucí žena v propoceném pyžamu. A Eva je konečně sama… Chtěla hledat podstatu své bytosti a zatím třídí vzpomínky, touží být malé dítě a dostat druhou šanci, moci psát svůj život znovu. Zbývá zjistit kdo nebo co ji ještě drží při životě.
Volím Forma, dávám Enter a čtu: Svižně napsaná současná kniha, Townsendová naštěstí odolala vábení a nyní hojně užívaný product placement udržela v únosných mezích, takže příliš nekřičí a neruší čtenářský zážitek. Román místy krutě pravdivý, jindy vtipný a ironický, čtivá směs vážného i nevážného.
A zbývá odkliknout poslední nabízenou možnost Revize: Z písmen a symbolů na obrazovce stěží skládám smysluplný text. Řehoř Samsa s mobilem v ruce a se dvěma adolescentními hackery na krku míchá pestrý kokteil úsměvných příhod i vážných okamžiků, Townsendová prostě je čtenářsky vděčná. A přesto vzniká pocit, že autorka pod všemi slovy k pobavení chtěla sdělit něco víc, něco naléhavějšího než jen příběh o trochu sobecké ženě, kterou zacloumala krize středního věku tak silně, že to prostě nezvládla ani nejsilnější hormonální léčba. Postupujeme jednotlivými levely od citlivě vnímaného údělu současné ženy, která chce být v očích svých i druhých dokonalou matkou, milenkou i hospodyní často za cenu potlačení sebe sama ve jménu manžela, rodiny či dětí, přes postřehy o bezcitném a odlidštěném virtuálním světě až po laskavě zkarikovaný svět trochu potrhlých vědců odtržených od reality. Zlehka přejíždíme prsty po klávesnici. Chtěli bychom sympatizovat s hrdinkou, trochu jí závidíme její odvahu ke vzpouře, protože každý by se chtěl umět otočit zády k bolestným situacím i zraňujícím lidem, ale málokdo z nás je nadán dostatečnou dávkou egoismu (a peněz). Eva je znepokojivě neuchopitelná. Stejně jako tato kniha.
Post scriptum: Toto není Townsendová Adriana Molea, ale Townsendová Inkognita a Veřejné zpovědi ženy ve středních letech. Je občas trochu povrchní, občas trochu přitažená za vlasy, většinou však plná odlehčujícího nadhledu. Takže neváhejte … a… čtěte!
MARIE DUFKOVÁ
Sue Townsendová: Žena, která si šla lehnou a rok nevstala, Mladá fronta 2013
Post post scriptum: Zajímá vás, kdo nebo co Evu zachrání?
(Matka a laskavost.)
