„Jsi stejná jako tvoje matka.“ Která z nás to už někdy neslyšela? Která ne, brzy to uslyší. Ve většině případů nejde o pochvalu. A bez ohledu na to, kolik pejorativních výrazů náš krásný jazyk nabízí, je to jednou nejčastějších partnerských urážek.
Proč to tak bolí?
Je to naše vlastní matka, maminka a stejně nás srovnání s ní neuvěřitelně ponižuje. Jistě, má svá negativa a jsme si jich vědomy. Koneckonců jejich zjištění a výčet je podstatou puberty. Bolestivého období v životě každé dívky, kdysi definitivně uvědomí, že její rodiče jsou nemožní a ona zatouží se osamostatnit. Čím divočejší puberta, tím větší šance, že nevznese nárok na mamahotel a z hubaté dcerky bude jednou samostatná žena.
Jenže krev není voda
Když pomine období náctiletosti, dostane naše povědomí o vlastní dokonalosti vážné trhliny. Samozřejmě, že to nepřiznáme nahlas. Výchova a rodinné prostředí se na nás zkrátka podepsalo, stejně jako genetická výbava. Rodiče nezapřeme. To, že začneme v určitém věku a v určitých věcech své matky kopírovat je jen logickým důsledkem toho, že nás nepřinesl čáp a nevychovali kartářky v maringotce.
Stejně jako jsme si ve věku osamostatňování se uvědomily chyby našich matek, je zjištění, že stárneme do jejich podoby zkrátka frustrující. Dámské magazíny nás navíc ujistí o tom, že ani fyziologie nezůstane pozadu a naše dokonalé fit tělo se jednoho dne obalí do měkka tak, jak jsme to u maminky v náručí milovaly a u sebe na bocích a stehnech nenávidíme.
Nebylo od věci, když ještě celkem nedávno bylo nejdůležitější etapou vztahu představení rodičům. Nastávajícímu ženichovi vlhly ruce nervozitou a kručelo v žaludku strachy. Symbolické požádání rodičů o ruku jejich dcery mělo za cíl i vzájemné porovnání genetické výbavy. Rodiče viděli, že chlapec, kterého si jejich dcera vybrala, má dvě ruce, dvě nohy a všech pět pohromadě. Zeťák si měl tu čest prohlédnout maminku a zjistit, jak jeho nevěsta bude vypadat za dvacet třicet let.
Přiznejme si, že ve stádiu zamilovanosti, je veškerá taková snaha zbytečná, protože to, co děláme v zamilovanosti, jen horko těžko chápeme, když ataka lásky pomine.
Darina D.
