Hororová témata patří v literatuře a filmu k těm nejoblíbenějším. I hororové hry se těší oblibě značného počtu hráčů, ale na ty nejstrašidelnější si ne každý troufne. Až příliš často lze slyšet věty jako „nedohrál jsem to, bylo to moc“. Nemluvě o tom, že někteří hráči jsou schopní hrát hororové hry úplně špatně. Například…s rozsvíceným světlem. A nebo dokonce s někým po boku, aby se méně bál! Chyba, všechno špatně! Takové věci jen kazí zážitek. Nejlépe si hororové hry užijete takhle…
Hrajte v noci a beze světla
Absolutní základ! Tma dokáže řadu lidí vyděsit sama o sobě. A právem – miliony let lidstvo bylo zvyklé na to, že ve tmě číhá nebezpečí. A v našem podvědomí je to zakořeněno i v době elektrických žárovek. Tma před vašimi zraky skryje všechno, k čemu byste se mohli v nejděsivějších chvílích upnout. Jediným světlým bodem tak pro vás zůstane jen obrazovka, na které ale běží hororová hra. S rozsvíceným světlem se není čeho bát. Stačí jen uhnout pohledem a vidíte, že jste v bezpečí svého pohodlného a bezpečného pokoje. Jakýkoliv hororový požitek je tím pádem okamžitě pryč.
Hrajte sami
Podobně jako světlo i přítomnost někoho dalšího vás spolehlivě uklidní. Co je to za děsivý zážitek, když se můžete vzájemně uklidňovat s někým dalším? Ne. Na hororovku musíte být sami a uvědomovat si, že vám nikdo nepomůže. Jediný směr vede kupředu, k úspěšnému dohrání. Pro tohle pravidlo existuje jen jediná výjimka – a to ta, že o dotyčném nevíte. Nic neokoření dobrou hororovou hru tak spolehlivě, jako když vám v nejnapínavější chvíli někdo položí ruku na rameno.
Vezměte si sluchátka
Zvuk je u hororu dost možná ten úplně nejdůležitější prvek. Jen si zkuste pustit libovolný horor bez zvuku. I ta nejstrašidelnější scéna rázem nebude o nic děsivější než veřerníček. Naopak ale hororvá hudba a nepříjemné zvuky, které ji doprovázejí, svedou samy o sobě vytvořit nepříjemně mrazivou atmosféru. Sluchátka jsou tedy naprosto logickou nutností ke hraní libovolné hororvé hry. Dokonale vás vtáhnou do zážitku a odstraní veškeré zvuky v okolí, které by vám mohly stále připomínat, že je to přece jen hra.
Ponořte se do příběhu
Naprostá většina hororů má nějaký příběh, který je sám o sobě strašidelný, ať už jde o strašlivé experimenty na lidech, nějaké vražedné sekty, nebo o poctivou duchařinu. Mnoho hororvých her ale kromě rozvíjení hlavní zápletky umožňuje hráči ponořit se do příběhu i pomocí různých textů rozesetých po herním světě. Může jít třeba o dopisy nebo nahrávky, v některých hrách to může být zapnutý počítač, na kterém si můžete přečíst pár e-mailů a tak dále. V každém případě ale poskytují další informace o hororvém světě, ve kterém se pohybujete. Takové texty jsou samozřejmě zpravidla samy o sobě děsivé. Občas si třeba přečtete něco o lokaci, do které se zrovna chystáte vstoupit. Něco o tom, jak tam nikdo nemá chodit, že ve tmě tam žije něco strašného, co nepochází z tohoto světa…No prostě parádní příprava!
Hrajte na vysokou obtížnost
Sebeděsivější hororová hra je pořád jenom hra. Hrozí vám, že pokud budete často umírat, zvyknete si na to. Zvyknete si na monstra, na zvuky, které vydávají, na nástrahy prostředí a stane se z toho rutina. V případě hororvých her se vám asi nemůže stát nic horšího. Jakákoliv děsuplná atmosféra v takové chvíli mizí a z perfektního zážitku se stane nudný průchod koridorem, ve kterém není nic zajímavého. Pokud si hru nastavíte na vysokou obtížnost, bude vás nutit se snažit. Paradoxně pak budete umírat méně často, protože nebudete tolik hazardovat. Navíc to, že se budete opravdu snažit, jen prohloubí strašidelný zážitek ze hry a ještě víc vás vtáhne do děje.
Hrajte ty správné hry
Hororvých her je na trhu opravdu mnoho. Někdy jde o čistý hororový zážitek, jindy může jinak akční hra obsahovat třeba jen jeden dva děsivé levely. V zásadě lze ale horory rozdělit na ty, ve kterých se můžete bránit a na ty, ve kterých se bránit nemůžete. Tu správnou hororovou atmosféru dokáží většinou vybudovat ty druhé. Ale existují i kvalitní „střílecí“ horory, například klasický Alien vs. Predator 2 z roku 2001 (zvuk detektoru pohybu vás bude spolehlivě děsit ještě několik týdnů po dohrání). Kladné ohlasy si odnesla i série Evil Within.
Co se týče hororů, ve kterých se bránit nezle, uděláte dobře, když sáhnete po čemkoliv z produkce Frictional Games, což je studio, které stojí za vývojem sérií Penumbra a Amnesia. Jejich poslední projekt SOMA z roku 2015 je pro změnu parádní podmořskou sci-fi hororovkou, která vás dokáže vyděsit mimo jiné i tím, že vás donutí zamýšlet se nad svou existencí. I ti, kteří nejsou zrovna fanoušky Vetřelce, by si měli zahrát výbornou hru Alien: Isolation. Pokud si potrpíte na brutalitu, udělejte si velké plus u série Outlast, která se nebojí ukazovat ani takové věci jako mučení na skřipci, děsivé experimenty na lidech nebo zavražděné děti.
