Pod pojmem symbol mužství si většina z nás představí pevnou erekci dominantně ztopořeného penisu. Jistě, pomluvy, že i s malým kašpárkem se dá dělat velké divadlo, byly definitivně vyvráceny a farmaceutický průmysl již dávno pochopil, že na lécích proti rakovině nebo na opruzený zadek v životě nevydělá tolik, jako na modrých tabletách slibujícím mužům nemožné a ženám zázraky.
Zatímco my ženy řešíme s postupujícím věkem přibývání tuku a ubývání krásy, vnoučata a recepty na cuketovou bábovku, pánové mají jasno: dokud stojí, stárnutí se nekoná. Dokud stojí, je všechno v pořádku. A dokud stojí, i kdyby padaly akcie na světových burzách, život jde dál. Piedestal pojmu mužství je postaven na pevně ztopořeném penisu.
Pro veřejné mínění i tok financí farmaceutického průmyslu jde o lehce uchopitelnou a maximálně srozumitelnou problematiku. Nemluvě o tom lehkém úchopu, na který se těší i ženy.
Jenže tenhle kousek masa obalující močovou trubici není pro definici pojmu mužství zdaleka tak podstatný jako skutečná podstata, kterou je ego. Rozumějte: mužské ego.
Nepřicházím s žádnou novinkou. O mužském egu byly popsány stohy papíru a byly na něho vymyšleny desítky vtipů. Ono totiž existuje. Je tu s námi, je nepřehlédnutelné. Narazíte na něj kdykoliv, když se to nejméně hodí.
Je zranitelné. Můžete ho zlomit snadněji nohu na zasněženém svahu, ale do sádry ho nedávají. Špatně se hojí. Nikdo na něj nevymyslel léky. Nikdo neví, odkud se bere. A přeci ho každý muž má. I přesto, že ho má, nedá si na něj sáhnout. I přesto, že ho chrání, nikdy by nepřipustil jeho existenci.
Mužské ego je pro ženy ironickým faktem. Pro muže jen příšerou z bájí a pověstí, kterou se děsí malé holčičky před spaním nebo před svatbou.
Mužské ego je pojem. Legenda. Jako Rolling Stones v Praze. Jako artušovská legenda. Vědci přísahají, že na fragmentech pravdy byly vystavěny pseudovědecká tvrzení. Devět z desíti vědkyň však přísahá na osobní zkušenost.
Pravda je, že s mužským egem musíte počítat. Pokud je zraněné a pláče v koutku duše, zpravidla si vyžádá oběti ze svého okolí. Nepostihne jen muže samotného, ale i nejbližší. Oproti chřipce a některým jiným kapénkovým infekcím na ego neexistuje očkování. Pro muže samotného jde o vrozenou chorobu. Je přenašečem a zatížení přenáší na mužské potomky. Oproti ženám, které mají v genetické výbavě slabinu a zpravidla nejsou nijak chráněné vůči projevům zraněného mužského ega.
Jedinou léčbou je prevence. Dámy, jednou konečně pochopte, že máte doma skleníkovou kytičku a musíte se podle toho k ní chovat. On vás sice bude nosit na rukou, postaví, dům a zplodí syna, ale tam někde hluboko uvnitř staví bezpečnou hráz pro své něžné, křehké a zranitelné ego.
Darina D.
