Anthony de Mello – Cesta k lásce
Pokud se vám v uplynulých letech nedostala do rukou knížka Cesta k lásce jezuitského kněze a psychoterapeuta Anthony de Mella (1931, Bombaj – 1987, New York), nechte se překvapit slovy, která jsou napsána s takovým přesahujícím spirituálním vhledem, že texty tohoto autora byly komentovány církví jako neslučitelné s katolickou vírou. Do čestiny bylo přeloženo několik dalších knih: Bdělost, Minutová moudrost, K pramenům, Minutové nesmysly, Modlitby žáby, Ptačí zpěv, Sádhana – cesta k Bohu, Spojení s Bohem.
Kratičké kapitoly jsou vždy uvedeny citátem z Nového zákona. V následných úvahách (knížka má podnázev Poslední meditace Anthonyho de Mella) se autor věnuje jednotlivým tématům s názvy: Zisk a ztráta, Není kam jít, Přiveď chudé, Jak dávat?, Nikomu nestraň, Buďte jako děti, Milujte jeden druhého, Bděte, Nesuďte, Utrpení a sláva, Ztratit a nalézt a několika dalším. Nechme se provést zamyšlením nad pocitem štěstí, svobody, lpění, strachu a očekávání ve vztahu k druhým lidem i věcem našeho světa.
Anthony de Mello věří, že zbavit se lpění, jež je „hlavní ničitel života“, je snadné s uvědoměním si několika pravd: nahlédnout mylnost našeho přesvědčení, že „bez té jisté osoby či věci nebudete nikdy šťastni“; z těchto věcí se pouze těšit a nepoutat se k nim; „najít zalíbení v širším okruhu věcí a lidí“. Je také třeba si „vybrat mezi tím, na čem lpíme, a štěstím“, neboť „obojí mít nemůžeme“.
Pro přijetí druhého člověka autor uvádí slova, která nás mohou moudře vést: „Nechávám tě být sám sebou: myslet vlastní myšlenky, mít vlastní styl, věnovat se vlastním zálibám, chovat se způsobem, který pokládáš za vhodný“. Poskytneme tak svobodu sobě i druhému s vědomím poznání, že „láska existuje pouze ve svobodě“. Anthony de Mello přirovnává lidské bytosti k orchestru, kdy právě naše lpění na jednom jediném nástroji („bubny hrají tak hlasitě, že všechno ostatní přehluší“) by bylo překážkou ve vnímání nádhery symfonie života. „Abyste mohli být ve stavu zvaném láska, musíte umět vnímat jedinečnost a krásu každé věci či osoby kolem vás“. Láska nečiní rozdílů, nic neočekává, není si sama sebe vědoma. Skutkem lásky se stává naše schopnost vidět sebe i druhého, takového, jaký opravdu je. Také se takto dívejme na „let ptáků, rozkvetlé květiny, suchý list rozpadající se v prach, říční proud, východ měsíce, obraz hory na obloze“. A pokud to uděláme, naše srdce „procitne do citlivosti a přístupnosti“.
Jsme uvězněni svými představami, předsudky, lpěním, strachem, tradicemi společnosti. Anthony de Mello je rádcem, který vede k pozorování našeho „myšlení, zvyků, lpění a obav bez jakéhokoli hodnocení či odsuzování“, díky němuž se rozpadnou stěny vězení. Prospěšné je osvojení dovednosti „umění se dívat“ a pochopení, že představa i hodnocení jsou „překážkou ve vnímání skutečnosti“.
Často nejsme sami se sebou spokojeni, chceme být jiní a lepší, ztratili jsme dětskou nevinnost. Nenapodobujme druhé, nesrovnávejme se, nekřivme se ze strachu a touhy zalíbit se. Buďme tím, čím jsme, tak jako je „růže růží, hvězda hvězdou“.
„Svatost není výkon, je to Milost. Milost zvaná Vědomí, milost zvaná Dívání se, Pozorování, Pochopení“.
Cesta k lásce je právě tím hluboce znepokojivým čtením, které nás může stále nově oslovovat svou inspirací pro každodenní život ponořením se do přítomnosti, ticha, lásky a štěstí, které závisí jen na nás samotných.
Ilona Kafková
DE MELLO, Anthony. Cesta k lásce. 2. vyd. Brno: Cesta 1997.162 s. ISBN 80-85319-67-5.
