„Zlodějka knih je další film od studia, které vám přineslo Pí a jeho život.“ Tak se snaží upoutat plakát na nový film 20th Century Fox. Ať už byly reakce na Pí a jeho život jakékoliv, pravdou zůstává, že kromě velmi úspěšné návštěvnosti a mnoha ocenění, včetně čtyř Oscarů, sliboval námět filmu přinejmenším originální podívanou. Zlodějka knih je jen vykalkulovanou snahou, jak získat ještě více diváků i ocenění.
Film je adaptací stejnojmenné knihy Markuse Zusaka, které se od roku 2006, kdy poprvé vyšla, prodalo víc než milión výtisků. Už z toho důvodu bylo zřejmé, že nebude dlouho trvat a některé z velkých studií se rozhodne knihu převést do filmové podoby. Navíc diváckou návštěvnost, víc než úspěch knihy, zaručuje samotný příběh. Mladá Liesel Memingerová (Sophie Nélisse) je převezena k pěstounským rodičům, přísné Rose Hubermannové (Emily Watson) a dobráckému Hansu Hubermannovi (Geoffrey Rush).
Nová dívka v ulici se stává terčem posměchu, ale zároveň zde nachází i dva velmi dobré přátele. Stejně starého Rudyho Steinera (Nico Liersch), syna místního krejčího a Maxe, mladého židovského uprchlíka, kterého Hubermannova rodina skrývá. Ten těžce nemocen schován ve sklepě bojuje o svůj život, zatímco Lisel mu předčítá knihy, které si tajně vypůjčuje ve vile místního starosty, důstojníka německé armády. Příběh sám o sobě velmi útočí na city. Ve filmu nechybí scény z Křišťálové noci, pochodů židů s přišitou hvězdou na hrudi a mnoho dalších srdcebolných momentů, ale ve Zlodějce knih to nějak nefunguje.
První, co působí ve filmu rušivě, je jazyk a nedostatečné zasvěcení na začátku do příběhu. Pokud jste nečetli knihu, velmi ztěžka se ve filmu orientujete, proč je Lisel odvezena k adoptivním rodičům a v jaké zemi se nachází. Film se odehrává v angličtině, ale herci mluví s německým přízvukem a některé pasáže jsou přímo v němčině. Jelikož je příběh situován do malého městečka v Německu, možná by bylo nejlepší, kdyby celý film byl natočen v rodném jazyce hlavních postav. Proč to tak tvůrci neudělali nevím, ale napadá mě, že jako neanglicky mluvený film, by při udílení cen v konkurenci neobstál.
Nejsilnější stránkou filmu jsou herecké výkony. Geofrey Rush ve své roli spíše kamaráda než otce Lisel podává výkon hodný své
pověsti, ale především zde exceluje Emily Watson.
Její role není nijak jednoduchá. Pohybuje se na hranici sympatií a vždy, kdy se vám ji chce začít takřka nenávidět, dokáže vás drobným výrazem přesvědčit o dobré podstatě své povahy. Rosa Hubermannová musí být silná, tvrdá a přísná. Má na starosti nejen svého manžela, který je bez práce, ale teď také dospívající adoptivní dceru a nemocného žida, kterého hledá gestapo. Emily Watson role sedla víc, než bych zprvu čekal a pokud se film opravdu stane jedním z hlavních adeptů při udílení filmových cen, pak ocenění právě Emily Watson by bylo na místě.
Kromě hereckých výkonů toho ve filmu k chválení už moc není. Film je vyprávěn z pohledu smrťáka, což by bylo zajímavé, ale jeho závěrečný proslov shazuje vše, co na začátku vystavěl. Nejdojemnější scény filmu jsou obrazově natolik přebarvené a uměle vykonstruované, že místy jsou až k smíchu. Demolice židovských obchodů v rámci Křišťálové noci je přestylizována dokonale rozházenými papíry po ulici a výsledný impotentní výraz tomu dodá kamera, která vše sleduje z nesmysleného nadhledu, snad aby působila neobvykle. „Nejděsivější“ je pak samotný závěr, kdy se umírající v náruči své milé snaží říct, že ji miluje. Takový kýč jsem opravdu neočekával, a to už samotný trailer k filmu je dostatečně vypovídající o prvoplánově sladkobolném zpracování jinak zajímavého příběhu.
Na chvíli mě napadlo, jestli už nejsem cynik a mé srdce po mnoha filmech odehrávajících se v době války, již není chladné, ale ověřil jsem si, že tak tomu opravdu není. Zrovna pár dní před tím, co jsem navštívil v kině Zlodějku knih, jsem si splnil dávný dluh a pustil si Život je krásný od Roberta Benigniho. Ach, takový příval emocí, který se dral ven, a nešlo tomu nikterak zabránit, jsem u filmu snad ještě nezažil. Příběh odehrávající se v koncentračním táboře, který díky svému humoru zobrazuje hrůzy, které podstupovaly statisíce trýzněných v nelidských podmínkách, emotivněji, než dokumenty z té doby, to je skutečný kumšt. Zlodějka knih by se v porovnání s Begniniho dílem měla stydět, že nedokáže diváka vtáhnout do příběhu. Ten mu jen stroze převypráví, ale chybí ji to hlavní, co by člověk od filmu z války očekával. Emoce.
UP
The Book Thief
Drama / Válečný
USA / Německo, 2013, 131 min
Režie: Brian Perciva
Hrají: Geoffrey Rush, Emily Watson, Sophie Nélisse, Ben Schnetzer, Nico Liersch, Joachim Paul Assböck, Kirsten Block, Rafael Gareisen
