Ostré předměty, osmidílný seriál z dílny televize HBO, nadchne zájemce o rodinné konstelace, zklame diváky, kteří čekali klasickou detektivku.
Reřisér seriálu, Jean-Marc Vallée, stál také za seriálem Sedmilhářky (zde je recenze seriálu). Ostré předměty navazují na Sedmihlářky v modelu detektivního příběhu, který se odvíjí na pozadí rozpletání vzájemných vztahů, přičemž hlavní role v příběhu patří většinou ženám.
Zde je dokonce vražda nezletilé dívky hlavním motivem, proč novinářka Camile v podání anglické herečky Amy Adams (Příchozí) dorazí do amerického jižanského zapadákova, kde shodou náhod vyrůstala. Jejím úkolem je totiž o vraždě a následné druhé vraždě napsat přitažlivé reportáže. Příslib zajímavé detektivky posílí přítomnost solitérního mladého detektiva. Detektivní linka však od počátku hraje podružnou roli, pokud berete detektivku jako postupné a systematické sledování stop a vodítek, které posouvají příběh dopředu. Místní šerif i zmíněný detektiv se stejně jako hlavní hrdinka potýkají s víceméně chladnými až nevraživými vztahy mezi obyvateli městečka, a to je to stěžejní, co je trápí. Nejčastěji budete sledovat Camile, jak z umělohmotné lahve na vodu pije alkohol a kombinuje to s prášky. To, aby vám bylo jasné, že je na dně. Také budete sledovat četné flashbacky do jejího dětství, v nichž od začátku vězí něco hrozivého. Herečka navzdory tomu vypadá velmi přitažlivě a nikdy ji nezastihneme v nějaké zcela nedůstojné nebo odhalené póze.
Jako psychologické drama jdou Ostré předměty naopak až nepříjemně na dřeň. Film se dokáže v pomalu vedených až snových záběrech držet v nevyslovených temných zákoutích minulosti. A postupně diváky nechat propadat pod snobský, slonovinový a odtažitý povrch rodinných vztahů této pošahané rodinky. Ostatně pokrytectví a neupřímnost sehrály podstatnou roli i v seriálu Sedmilhářky. Vallée má schopnost elegantně odkrývat zdánlivě prosluněný blahobyt a nacházet u svých postav až příliš lidské vlastnosti. Přesto, že některé postavy mi svými dialogy připomínaly spíše karikatury psychologických typů, zpětně mi jejich vyhraněnost již dávala určitý smysl.
Srdce psychoterapeuta zaplesá, když se jádro motivů postav nachází tam, odkud v našem životě obvykle opravdu pramení. Na závěr jen prozradím, že vrahem není zahradník.
Kubin
