Recenze: Poslední dívka nenaplňuje očekávání

Riely Sager – pseudonym autorky, se kterou jsme se v našich končinách zatím nesetkali, ale stačila Poslední dívka, abychom ji jen tak z hlavy nedostali.

Na přebalu topícího se v růžovém nádechu, nás King nabádá k tomu jak skvělé dílo to je. A odkazuje na podobnost s knihou od G. Flynn a její Zmizelou. Poslední dívka má však se Zmizelou společné maximálně to, že obě knihy napsala žena a sem tam R. Sager dostane na scénu novináře.

Příběh začíná deset let po krvavém masakru v Pine Cottage. V lesní chatě, kde se několik studentů rozhodlo oslavovat narozeniny. Jak narozeniny dopadnou je jasné. Přežije jediná dívka. Quincy Carpenter, která si nepamatuje nic co se během útoku na jejich skupinu odehrálo. Dostává se do hledáčku novinářů, kteří nazývají takové ženy jako Poslední dívky. Jsou tři a navzájem se sotva znají.

Deset let je dlouhá doba i na novináře a nechají své oběti trochu dýchat. Jejich fotoaparáty však nezůstanou dlouho nevyužité. Jakmile zemře jedna z Posledních dívek, novináři znovu zaměří svou pozornost na tyto ženy. Kdo je za smrtí dívky z pověstné trojky? A proč se zbývající dívky setkají?

Příběh se dělí do 42 kapitol, které jsou doplněné mezi kapitolami z Pine Cottage a to před a po masakru. Objevují se tak, aby nutily čtenáře podezřívat postavy přesně, podle toho jak nalajnovala autorka. Dle mého je to jeden z nejnepříjemnějších zážitků z knihy.

Začátek je sice rozvláčnější, seznamuje nás s postavami, ale pak má velice živý spád. Je to výhoda díla, neboť se čte, jak se tak říká, jedním dechem. Ale to bych se opakovala, protože s vdechovacími knihami se roztrhl pytel.

Pokud se podíváme zblízka na postavy, dokážeme si představit, jaké charaktery nám autorka předkládá. Nebo spíše měla předložit. Qiunci je ze začátku dobře rozpracovaný charakter, ale postupem času není ona, ani další postavy po psychologické stránce vůbec zvládnuty.

Hlavní hrdinka je po chvíli hodně neuvěřitelná. Její osobnost se mění tak rychle, že se tomu těžko věří. Možná to bude tím, jaké prášky do sebe sype a zapíjí je hroznovou limonádou – právě hroznová limonáda je snad na každé desáté stránce a neubráníte se pocitu, že právě o ní celý příběh je – nebo trpí disociativní poruchou. Další postavy mají ještě větší problém s logickým jednáním a tak hořkou pachuť spláchnete jak jinak, než hroznovou limonádou.

Co se námětu týká, hodně mě zaujal. Spíše jsem se dostala do doby, kdy jsem byla fanynkou shlaserových filmů. Poslední dívka se však zamotala do shlaseru, detektivky a psychologického románu. Z knihy se tak stává žánrový guláš, který se tráví hodně špatně.

Možná to bude také tím, že každým dnem se na nás valí tuna nových thrillerů a autoři mají trochu problémy s wow efekty na konci. Proto se dost často dostáváme ke koncům, které jsou snad divné i pro samotného spisovatele. Vždyť i v jednoduchosti je krása.

Poslední hroznová limonáda… tedy dívka, je toho také příkladem. Celý příběh vás R. Sager nutí na střídačku podezírat hlavní hrdiny a tak jim přidává další a další vlastnosti, které se vylučují s tím, co bylo předtím. Hlavní linie se pro efekt „zamotanosti“ roztřepí do dalších rovin, které roztrhají celý příběh na kusy. Tam už dostávalo vše absurdní rozměry a tak jsem na koci jen mávla rukou na znamení: „A já ti to věřím.“

Z knihy se dalo dostat více, než jen taková pochybná kostra s podivně jednajícími postavami a místy umělými dialogy. Když se nad tím zamyslím, tak se autorka mohla vymanit z trendu dnešních thrillerů a dostat k nám závan čerstvosti. Motiv díla by na to měl, tak kde se stala chyba?

Finnal Girls (originální název), patří ke knihám, na které se bude prášit, protože krom zajímavého námětu nemá nic moc co nabídnout. Dokonce ani Quinci, která je zapálená do pečení, kleptomanka na poloviční úvazek, závislačka na xanaxu, zalitá hroznovou limonádou a zcela neempatickou a natvrdlou postavou, neokouzlí. Zda na konci přežije nebo ne, je vám vlastně úplně jedno. Hlavně aby to skončilo a nepřidalo se k tomu ještě jiné rozuzlení.

Po této narůžovělé jízdě mi uniká zmíněná podobnost se Zmizelou. Reklamní manévr mě ke knize přilákal, takže za mě marketing zafungoval. Ale za všechny milovníky thrillerů doufám, že nám Nový rok přinese něco více, než jen hrdinky se ztrátou paměti a nedotaženými konci.

Ivana Gašparíková

Poslední dívka, Riley Sager, Omega, 2017

Knihu můžete zakoupit ZDE