Kontroverzní je dnes kdejaká hra. Někdy je to spíš k smíchu, to třeba když PETA protestovala, že lidé ve Warhammeru nosí kožešiny (Ano, v TOM Warhammeru, ve sci-fi dystopickém světě neustálých válek s miliony obětí na životech). Někdy už jsou protesty celkem pochopitelné. Připomeňme si třeba scénu mučení v GTA5 nebo postřílení desítek civilistů při teroristickém útoku na ruské letiště v Call of Duty MW2.
A pak existují hry tak kontroverzní svou brutalitou, úchylností či tématem, že ti, které rozhořčí GTA, by se po jejich zhlédnutí krčili někde v koutě neschopni slova. Představme si některé z nich.
Postal 2 (2003)
Vrátit knížky do knihovny. Koupit mléko. Useknout faráři hlavu a zahrát si s ní fotbal. Asi takhle vypadá náplň hry Postal 2, která si ve své době vysloužila ocenění „jedna ze 3 nejhorších věcí v Americe“. Zatímco jiné hry si dají tu práci s něčím, jako je příběh, Postal 2 vám prostě předkládá otevřený svět v podobě města plného obyvatel, které můžete trýznit těmi nejúchylnějšími způsoby. A hra vám v tom jde naproti. Takže když v ní narazíte třeba na aktivisty proti násilí ve hrách, čistě „náhodou“ se poblíž nich válí i kanystr s benzínem, přímo vybízející z nich udělat živoucí pochodně. A aby té úchylnosti náhodou nebylo málo, ostatky nebohých obětí můžete ještě zneuctít (prakticky všechno lze pomočit). Ve výsledku je to hra, za jejíž koupi vám třeba na Novém Zélandu hrozí až 10 let vězení a 50 000 dolarů pokuty.
RapePlay
Jak název napovídá, náplní této…hry, pokud se dá tahle klikací hříčka tak nazvat, je znásilňování dívek až podezřele dětského vzhledu. V roli úchyla znásilníte dohromady tři ženy – matku a její dvě dcery. Vývojářům se asi zdálo, že to pořád není ta pravá úchylárna, tak si řekli, že to okoření ještě tím, že postupujete od nejmladší dcery a po znásilnění její fotky posíláte její matce. A čím vás hra nakonec odmění? Všechny tři ženy se stanou vašimi sexuálními otrokyněmi. Kdo má potřebu trávit čas vývojem takové ujetosti? Částečným vysvětlením nám může být to, že hra vznikla v Japonsku. V zemi nejúchylnějšího porna a nejujetějších TV show všech dob. Budiž ke cti hráčů, že hra je okrajová, neoblíbená a snad žádné kamenné či elektronické obchody ji nemají v nabídce, protože tohle už opravdu ne.
Manhunt (2003)
Téma uvržení několika jedinců do uzavřeného prostoru, kde se musí navzájem povraždit, je lidské kultuře vlastní snad už od dob gladiátorů. Své místo si tohle schéma našlo i ve filmu (např. Běžící muž, série Hunger Games) a logicky se tak nevyhnulo ani hrám. Jakési úchylné show se nedobrovolně účastníte i ve hře Manhunt od vývojářů série GTA. Zde je vaším úkolem dle pokynů režiséra vraždit ostatní, a to těmi nejbrutálnějšími způsoby. Posuďte sami. Za vražedný nástroj tu poslouží všechno od igelitového sáčku přes hák po motorovou pilu. Pokud se vám ale krutost líbí, případně ji dokážete ignorovat, máte před sebou povedenou stealth akční hru. Manhunt se dočkal i pokračování, které se ale zdaleka tak nepovedlo, ačkoliv je brutální snad ještě víc než jeho předchůdce.
Mortal Kombat (1992-2015)
Je libo vrazit někomu do mozku jeho vlastní žebra? Nebo mu vyrvat hlavu i s páteří? Bojovku Mortal Kombat zná snad každý. A pokud hráč bojuje dobře a zná správné kombinace kláves, může protivníka sprovodit ze světa vpravdě originálními a především brutálními způsoby (tzv. fatality). Moderní díly navíc už oplývají poměrně realistickou grafikou, takže je to opravdu jen pro otrlejší povahy. Na internetu jsou k vidění desítky různých kompilací, které zachycují stovky brutálních možností, jak ve hře dorazit soupeře.
Hatred (2015)
Člověk by řekl, že v dnešní době, kdy může aféra vzniknout z každé s prominutím blbosti, už moc kontroverzní hry vznikat nebudou. Vždyť víte, je to špatné pro PR a tak. Vývojáři z Destructive Creations si to rozhodně neříkali. A stvořili Hatred. Jde o akční hru s izometrickým pohledem, která má jedinou náplň – vraždění bezpočtu bezbranných civilistů v roli po zuby ozbrojeného psychopata. Hra si zjevně bere inspiraci z různých školních masakrů a teroristických útoků a snaží se být kontroverzní kvůli PR. Herně to totiž není žádná sláva. Hatred postrádá příběh a jakoukoliv hloubku. Obrovská míra zbytečného násilí je to jediné, co může nabídnout. Zabaví snad jen v době vánočního shonu, kdy je člověk po celodenním stání ve frontách a zácpách naštvaný na celé lidstvo a potřebuje upustit páru.
Syrian Warfare (2017)
Poslední hra ze seznamu je trochu jiná. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jedna z dalších real-time válečných strategií. Tak proč je kontroverzní? Tahle je výjimečná svým zasazením. Jak název napovídá, odehrává se v Sýrii a zobrazuje konflikt, který stále probíhá a stal se dějištěm mnoha válečných zločinů. Celkovému obrazu pak nepřidává ani fakt, že ve hře od ruských vývojářů je možné hrát pouze za Rusy nebo syrskou armádu. To v některých vzbuzuje silné podezření, že hra je neobjektivní a nezachycuje realitu syrského konfliktu tak, jak by měla. V době největších protestů dokonce Syrian Warfare na chvíli zmizel ze Steamu. Teď už je ale zpátky, a to s uživatelským hodnocením přes 90 %. Na rozdíl od většiny předešlých her má totiž Syrian Warfare hloubku a celkově jde o velice povedenou a obtížnou strategii, kterých se moc nevidí.
Jan Marek
