Microbe a Gasoil, hrdinové pro nikoho
Microbe a Gasoil jsou vlastně nadávky. Jednomu tak říkají pro jeho drobnou postavu už od dvou let, druhý ji získal, protože je cítit benzínem a ruce má špinavé od oleje. Potkali se na střední škole, která působí jako hotel, v němž nechtějí bydlet.
Oba bydlí na předměstí Paříže. Gasoilův otec je vetešník a jeho matka věčně trpí astmatem. Microb má pro změnu intelektuální matku, jež mu dává číst literaturu pro dospělé. A taky má dva bratry, jeden je vyznavačem punku, druhý fotbalu. Protože sám trpí nespavostí, kroutí se v lůžku jako ve větru, aby zahnal chmury.
Pouze Francouzi jsou schopni natočit film o teenagerech, kteří vedou duchaplné debaty a jsou schopni nepravděpodobných, nicméně zcela reálných dobrodružství. Tak jako si de Gaulle povzdechl: „Jak chcete vládnout zemi, která zná 250 druhů sýrů?,“ můžeme i my podobně konstatovat, že není divu, když ve Francii věnují obědu plné dvě hodiny. Nemyslete si však, že se přejídají, ale oběd jim slouží k rozhovorům a nenáročným diskusím.
Režisér Michel Gondry natočil v loňském roce komedii na vážné téma, a tím je dospívání. Temperamentní děj a jemný slovní humor činí z podívané příjemný leč pro Středoevropana nepochopitelný zážitek.
Road movie Microbe a Gasoil nás zavádí na cestu do střední Francie v domku na kolečkách poháněném motorem ze zahradní sekačky. Oba chlapci neřeší žádnou situaci, neboť situace se řeší samy. Nemají registraci na dopravní prostředek, tak se maskují jako chata. Utíkají před šíleným zubařem, jenž touží dát do pořádku jejich chrup. Když Microba začne mrzet, že si jej lidi pletou s dívkou, rozhodne se ostříhat. Nemá však štěstí, všechna kadeřnictví mají po pracovní době. Jedině korejský masážní salón jej vítá. Vyděšený z erotické nabídky s hlavou pouze na temeni vyholenou prchá nakonec před partou rozzuřených hráčů amerického fotbalu.
Konečně i láska je ve hře. Microbe umně nasměroval směr cesty s Gasoilem do letoviska, kde tráví prázdniny jeho spolužačka. Ten však před ní neobstojí a teprve hádka s Gasoilem mu otevře oči.
Poselstvím filmu může být moudro, že přátelství je silnější než láska. Microbovy snahy po onanii končí vždycky fiaskem, ale intelektuální i emoční vazba ke stejnému outsiderovi jednoznačně dokazuje, že sdílení strastí i radostí je silnější než fyzická touha. Microbe tedy rezignuje na vztah s dívkou svých snů.
Po prázdninách je Gasoil svým otcem poslán do kadetní školy daleko od hlavního města a Microb je následně vyloučen ze školy pro agresivitu. Sledován pohledem spolužačky, odchází ze školní budovy. „Otoč se prosím, než napočítám do tří,“ žadoní v duchu ona dívka, na níž Microbův atak udělal dojem. „Jedna, dvě, tři… nekonečno.“
Ve filmu se objeví i společenská satira, kterou si ne každý uvědomí. Microb se zúčastní výtvarné soutěže, jejíž výhrou je rádiem řízený model dopravního letadla. Jeho obrázek je bezkonkurenční, přesto si však odnáší druhé místo, neboť vítězem je osmiletá holčička s obrázkem zeměkoule, kolem které tančí za ruce se držící postavičky všech ras. Francouzská propaganda vehementně vychovává k genderové korektnosti a k odporu ke xenofobii. Ironické vítězství naivní školačky, jež okopírovala propagační plakát, podtrhuje model letadla, jež je pomalu větší než ona sama.
Zajímavé srovnání snese snímek s belgickým filmem Velikáni (Les Géants, 2011) Bouli Lannerse. Obě road movie jsou o klucích, jež se obrací zády ke světu dospělých. Licoměrnost a sobectví totiž přináší jen zoufalá pravidla a směšné poučky, které v reálném světě mimo školu a rodinu nemají žádnou platnost. Nezletilí hrdinové hledají způsob, jak žít, případně přežít. Sami přitom čelí dešti stejně jako vypočítavosti podvodníků a lhostejnosti zodpovědných.
Ve filmu zazáří ve vedlejší roli matky jednoho z chlapců Audrey Tautou. Je jiná, než ji známe z Amélie z Montmartru, herecky vyzrává a někdo si jejím výkonem může připomenout skvělou Annie Girardotovou.
Daniel Herman
