Tajemství filmové řeči
Rekvizity
Původně byly rekvizity jen přirozenou součástí scény, ale jejich význam se postupně v mnohém proměnil. Jak totiž lépe charakterizovat postavu, než pomocí předmětů, které používá, a způsobů, jakými je používá?
Některé předměty se ve filmu jako symboly uchytily už napořád. Jsou to různé předměty od těch nejobyčejnějších, které běžně používáme, až po vzácnosti, na které si sáhneme nanejvýš jednou v životě. Filmová řeč se od reality liší, aby její význam byl umocněn. V zásadě nezáleží až tak moc na tom, jak předmět používáme v reálu. Kontext, který film pro rekvizitu vytvoří, se stává pro diváka určujícím (samozřejmě pouze ve světě stříbrného plátna), a to jak v samotném filmu, tak i v jeho pokračováních, a dokonce i v jiných filmech stejného žánru.
Mezi kultovní rekvizity patří kupříkladu střelné a jiné zbraně (bič, vrhací nože, motorová pila, kuše), cigarety a doutníky, klobouky, auta, brýle, knírek, jablko, sklenka alkoholu, květina, žvýkačka…S každým tímto pojmem bychom mohli spojit nejméně jednu ikonickou postavu, která se zapsala do dějin kinematografie i do paměti diváků, a to možná právě díky přidělené rekvizitě.
Jak se dá pracovat s rekvizitou? Od niterně psychologických rovin, přes kulturně-společenské odkazy, až po jednoznačně stylové doplňky.
Mistrem rekvizit (a i všech ostatních oblastí filmového jazyka) byl Alfred Hitchcock. Jeho falické symboly (symboly mužské i ženské sexuality) jsou geniálně přesné a vtipné. Na základě freudovské psychologie používal tento intelektuální tvůrce dlouhé předměty (hole), věže, majáky či větve pro symbol mužského ega, a rozmanité předměty od kruhu, přes mosty, až po močály a vodu pro ženskou sexualitu. Výčet použitých rekvizit nemůže být na tomto místě úplný, ba ani uspokojivě obsáhlý, protože žádný divák nedokáže rozluštit v Hitchcockových filmech všechny skryté symboly. Co je však důležité, všechny střípky promyšlené skládačky se v jeho filmech, ať už dramatech, satirách, nebo thrillerech (skutečný horor z dnešního hlediska bychom v Hitchcockově filmografii hledali marně), na podvědomé rovině skládají do výsledného pocitu, který většina diváků sdílí. Rekvizity totiž v tomto případě působí i bez vědomého rozpoznání.
V době, kdy sexuální scény byly naprosto nepřípustné, museli režiséři vymyslet scény, které budou jasně symbolizovat právě provedený (a úspěšný) pohlavní styk. Kromě zapálení cigarety a výšlapu rudého schodiště s ženou v náručí je klasickým symbolem vjezd vlaku do tunelu. Škoda, že dnes už se takovéto vtípky považují za zbytečné.
Klasickým symbolem němé kinematografie je pád rekvizity na zem, například misky nebo fajfky z rukou – oznamuje to smrt. 
Samostatnou kategorií je oděv, a to včetně bot, šperků, kabelek a pokrývek hlavy. Boty jsou nejvděčnější při uvedení postavy na scénu (Někdo to rád horké, Terminátor, Pravá blondýnka), a stejně silným dojmem působí i bosé nohy (Strom života, Lolita). Co se týče samotného oděvu, nejvýznamnější roli hrály v dějinách kinematografie určitě pláště, korzety a sukně (Jih proti severu, Tenkrát na západě). Oděv může být jen třešničkou na dortu, ale když se zadaří, diváci už si nedovedou představit své oblíbené postavy bez typického kostýmu (Star Wars, Indiana Jones, Pán prstenů, Střihoruký Edward, Forest Gump, Kmotr, Matrix…). Co se týče klobouků, jejich věčné sundávání, nandávání, kradení, ztrácení, odvanutí větrem či opětovné nalezení, jsou zakořeněny především ve westernu, dobrodružném a akčním filmu.
Šperky, především darované mužem ženě, jsou také důležitou součástí rekvizitáře, ale v tomto případě je symbolický význam tohoto ikonického předmětu výraznější v realitě, než ve filmu. Například snubní prsten na žádné filmové hrdince nezazáří tak jasně, jako na skutečném prsteníčku skutečné ženy. Dřív byly šperky přirozenou součástí kostýmů, dnes však se okázalé doplňky nenosí, a i sláva diamantů bledne jak ve skutečnosti, tak i na plátnech.
Velkou sílu mají symboly živlů – oheň v krbu za postavou, déšť za okny, vítr ve vlasech, mračna, kry na řece, vlnobití…Nejedná se přímo o rekvizity, protože doplňují scénu a její náhlý náboj, spíš než charakteristiku postavy. Může se však stát, že určitou postavu po velkou část filmu provází jeden ze živlů (a to nemluvím o Fantastické čtyřce ani X Men).
Význam přírodních živlů je tak zakořeněný v lidské kultuře, že je podvědomě registruje každý. Proto jsou tak oblíbeným prostředkem pro vyjádření vnitřního rozpoložení postav. Například v dešti proběhlo ve filmu už mnoho vrcholně emotivních scén (Match Point, Hledám Amy).
Rekvizity mají moc charakterizovat hrdinu v jediném záběru, nebo změnit něčí identitu. Například Superman se doslova skrývá za své brýle, stejně tak Spiderman. I sluneční brýle nebo maska mají své pevné místo v katalogu symbolických rekvizit. Zakrýt oči znamená něco tajit, a zároveň umožňují hrdinovi “nosit” dvojí identitu, aniž by divák ztrácel pojem, kdo je kdo. Někdy to působí až parodicky, protože ve skutečném životě by nejspíš takového hezouna, jako je Clark Kent, všichni poznali i navzdory jeho asexuálním brýlím. Jak už jsem však zmínila, film není realita, a nesmíme ho tak brát.
Každý správný hlavní hrdina by měl mít svou rekvizitu. V kterých případech se to skutečně podařilo? Tak například živá květina, kterou si Leon přednáší jako jedinou věc, na které mu záleží, Maximovy sošky ženy a syna v Gladiátorovi, Komediantův odznak ve Watchmenech, Wolverinův účes, bunda a doutník, Terminátorova kožená bunda, Inmanova kniha s fotografií Ady v Cold mountain (v tomto filmu je krásně vidět proměna městské slečinky Ady na drsnou praktickou ženu prostřednictvím rekvizit), bič Indiany Jonese, Domova kovová káča v Počátku, ukulele a placatka božské Marylin v Někdo to rád horké… 
To byl jen stručný nástin pro představu, co je to povedená rekvizita. Ne vždy se samozřejmě musí rekvizita vázat k určité postavě, ale rozhodně je to ta nejpřímější cesta k nesmrtelnosti.
Někdy jsou rekvizity nezbytně nutné, ať už kvůli příběhu, či kvůli fanouškovské základně (hůlky v Harry Potterovi, prsten v Pánovi prstenů, světelné meče ve Star Wars, netopýří znak v Batmanovi, oblek v Iron Manovi), a jejich existence sama o sobě vyvolává davové šílenství. V různých žánrech je zkrátka použití rekvizit nezbytné, v jiných však přílišná stylizovanost předmětů může zmenšit zážitek (např. současné drama, v dnešním trendu dokumentárního stylu a syrovosti obzvlášť).
Sami si zkuste vybavit několik žánrových filmů a sami pochopíte, že s rekvizitami se musí pracovat promyšleně a s mírou, stejně jako s jinými filmovými prostředky.
Klára Scholzová
Související články:
Tajemství filmové řeči: Úvod
Tajemství filmové řeči: Střih-velikost záběru
Tajemství filmové řeči: Střih-montážní školy
Tajemství filmové řeči: Barva
Tajemství filmové řeči: Kostýmy
Tajemství filmové řeči: Zvuk
