Skvělé hororové filmy zruinované svými zvraty

Název filmu Diplomová práce nezní úplně hororově, ale není sám. Nedá se říct, že by to byl čistokrevný horor. Spíše smíchaný s mysteriózním thrillerem. A co víc, šlo o filmový debut chilského režiséra Alejandra Amenábara. Snímek vypráví příběh o studentce filmové fakulty Ángele, která si jako téma diplomové práce zvolila násilí v audiovizuálním průmyslu. Ángele se do ruky dostane legitimní snuff film, a tak vyhledá radu u spolužáka Chema (vlastník rozsáhlé sbírky mimořádně násilných filmů) a zároveň studentku začne přitahovat Bosco (chlápek, který nejspíš skrývá nejedno temné tajemství).

Film se zaměřuje na rozplétání tajemství profesora MacGuffina, který byl nalezený mrtvý ve své kanceláři. V ruce měl kazetu od snuff filmu, který viděl těsně před svou smrtí. Až na nelogické skoky v ději funguje zápletka dobře. Ángela a Chema si rychle začínají uvědomovat, že shromažďováním informací o záhadné pásce se vystavují skutečně smrtelnému nebezpečí. Atmosféra je budovaná dobře, ale hlavním ničitelem snímku je dvojitý zvrat. Ne vždy je to na škodu, ale v tomhle případě ano. Bosco je vrah a Chema zná Bosca celou tu dobu. Nejde o špatné zvraty, ale cesta k nim se skládá ze série těžce nepravděpodobných události, které tak ničí důvěryhodnost a uvěřitelnost příběhu.

Příliš mnoho náhod a příliš mnoho tajemství, které byly odstavené ze závěrečných scén. Zvraty tady jsou. Pravda. Jenže diváci si více budou lámat hlavu nad tím, jak k oněm závěrům hlavní hrdinové došli, než nad šokujícím odhalením pravdy. Fakt, že všechny snuff filmy, které se ve snímku objevují, vznikly v prostředí Ángeliny školy, tomu nepřidávají. Tím tvůrci oficiálně završili divácké zklamání a následný nezájem o další šíření Amenábarova počinu. Ale bojte se. Režisérovy pozdější projekty dopadly mnohem lépe. Jako například Otevři oči, Ti druzí, Hlas moře.

Další horor na seznamu je docela nečekaný. Španělský horor REC byl kladně přijatý kritikou i diváky nejprve ve své domovině a poté i v celém světě. Vše začíná u mladé reportérky Ángely, která natáčí jednu z dalších epizod svého pořadu. Se skupinou hasičů se dostane do starého panelového domu, kde již čeká také policie. Co vypadá jako obvyklý zásah, se změní v naprostá jatka v panelovém domě umístěném do karantény. Reportérka Ángela a její kameraman jsou odhodlaní natočit vše, co se kolem děje. I když je to kolikrát hodně krvavý a nechutný pohled.

REC patří k jedním z prvních a nejúspěšnějších hororů found footage žánru. Dokud se neblíží konec, je celá příběhová linie jen taková omáčka. Nikdo se nezajímá o to, co s těmi lidmi je a jaký virus to mohl způsobit. Jejich jediným cílem je dostat se ve zdraví z budovy. Útěk Ángelu a jejího kolegu kameramana Pabla zavede do podkrovního bytu. Zde objeví pravdu. Vatikán přikázal povolanému knězi, aby zkoumal biologickou příčinu skutečné posedlosti ďáblem. A pokusil se vyrobit vakcínu/protilátku.

Někdo, kdo nezná náboženskou identitu Španělů, může říct, že takový dějový zvrat celý film zkazil. Udělat ze zombií toužících po čerstvém mase služebníky pána zla, lidi posedlé démonem. Závěrečná scéna v temnotě pouze s nočním viděním kamery je hodně děsivá. Ale přidaný démonický element byl úplně zbytečný.

Tento mysteriózní horor Jonathana Levinea mohl původně dopadnout mnohem lépe co se týče celkového hodnocení. Jenže základní děj není natolik propracovaný a zvrat, který všichni čekáme, je tak neskutečně hrozný, že to snad ani nemůže být pravda. Mandy Lane (Amber Heard) je dívka odvedle, po které touží všichni kluci. Mandy odjíždí spolu se skupinou přátel na dovolenou na odlehlý ranč, kde krev začne stříkat velice rychle. Není to žádný originální koncept, ale ani strašlivě rozrušující katastrofa.

Film doplácí na to, že příliš brzy odhaluje totožnost vraha všech rozjařených teenagerů. A vrahem není nikdo jiný, než do Mandy platonicky zamilovaný nejlepší přítel. Jenže z nějakého nepochopitelného důvodu to tvůrci vyjeví divákům na tvrdo až na konci. Přesto, že to všichni diváci nějakou dobu už tuší. Odhalení přestává být šokující. Sladká milovaná Mandy může za ta jatka. Jak nečekané. A co víc. S kamarádem, který likviduje její přátele, kdysi uzavřela pakt, že až budou oba chtít, tak spáchají sebevraždu. Co je to za podivnou dohodu mezi přáteli?! Pro oba by bylo v tomto případě mnohem víc uspokojující, kdyby zkrátka své plány z minulosti uskutečnili, než aby Mandy flirtovala s jinými a kamarád v sobě probudil vražedné sklony.

K dovršení všeho špatného se ve filmu objeví starý/starší farmář, který sledoval celou tu bandu, ale nezaznamenal fakt, že Mandy někdo usiluje o život. Poté, co odrovná svého psychicky narušeného partnera, spolu Mandy a postarší farmář odjíždějí vstříc západu slunce. Očividně z dost hlubokého a jasného důvodu.

Zavolat si do svého bytu/domu skeptického vyšetřovatele paranormálních jevů, aby objasnil podivné události, kterých jste byli svědky. Tento koncept není v rámci hororového žánru nic nového. V nedávných letech byl tento základní stavební kámen příběhu částečně v kurzu. V tomto příběhovém duchu se nese snímek The Awakening. Florence Catchcart (Rebecca Hall) je vyslaná do školy, aby přišla na kloub podivné smrti jednoho studenta. A zároveň zjistila pravdu o údajných nadpřirozených pozorováních jeho spolužáků.

Florence rychle usoudí, že učitel vyděsil chlapce natolik, že mu vyvolal astmatický záchvat, který mohl zapříčinit jeho smrt. Odsud začíná příběh hodně napínat a gradovat až do finále. Florence naváže komunikaci s osamělým klučinou Tomem a začnou se projevovat paranormální úkazy, které si nedokáže racionálně vysvětlit. Film začíná gradovat s atmosférou a na pozadí všeho se párkrát hodně dobře leknete. Tedy až do vyvrcholení a rozuzlení.

Ukáže se totiž, že Florence samotná vyrůstala v tomto školním zařízení a Tom je pouze duch jejího nevlastního bratra. Na podobném principu pracuje také Prokletý ostrov, ale je mnohem lépe zpracovaný. Tento zvrat, který naprosto mění charakter ústřední postavy, se dost často využívá v hororové tvorbě.

U tak racionálně smýšlející vyšetřovatelky s čistou hlavou je těžce uvěřitelné, že docházela do tohoto speciálního školního zařízení. U postavy DiCapria v Prokletém ostrově bylo vidět, že není úplně stoprocentně psychicky fit a navíc se dozvídáme, že tragickým způsobem přišel o manželku. Tohle chování u Florence ve snímku The Awakening prostě chybí, takže fakt, že i ona není úplně v pořádku, poněkud sráží celkový filmový dojem. Je to velice hořká pilulka, kterou musí Florence spolknout, aby se ukázalo, že potřebuje hodně času a rady od ducha, aby přišla na to, že právě ona je tím chybějícím dílem skládačky.

Úkryt je více psychologický thriller než přímočarý horor, ale hororové prvky v něm najít lze. Podobně jako v předchozích případech je i tady dějový zvrat neuvěřitelně špatný. Michael Shannon ztvárňuje Curtise, manžela a otce s modrou krví a rodinnou historií, kterou sužuje paranoidní schizofrenie. Většinu času tráví vyděšeným pobíháním okolo v domnění, že přijde bouře, která zabije všechny jeho milované. Iracionální teror bude stát Curtise jeho práci, jeho přátele a možná i rodinu, pro kterou tak usilovně hledá útočiště.

Snímek Úkryt je zajímavým dramatem, který věrně ilustruje destruktivní povahu duševních nemocí – nebo si to alespoň myslíte do posledních dvou minut. To je filmová skutečnost. Zvrat je v tom, že všichni kromě Curtise jsou šílení. Bouře opravdu přichází a Curtis má zjevně nějaké jasnovidecké schopnosti, které se přesně podobají geneticky naklonované nemoci jeho matky.

Pokud by se takový film neobjevil alespoň jednou za čas, aby udržel další diváky v napětí jako baletky na špičkách, tak by se tato filmová zkušenost stala příliš předvídatelnou. V případě snímku Úkryt ani tato skutečnost nedokázala zachránit slibně rozjetý počin.

Je samozřejmě velmi obtížné udržet dobré tempo a silnou atmosféru až do konce hororového filmu. Na druhou stranu je snazší vybudovat napětí s vrzajícími dveřmi a taneční hrou světel a stínů a až pak přijít s nějakou odhalující motivací hlavního padoucha nebo nebezpečné zlé entity. Přesně tímhle směrem se vydal horor Sinister.

Ethan Hawke hraje Ellisona Oswalta, spisovatele skutečných kriminálních činů, který se nastěhuje se svou rodinou do domu s násilnou minulostí. Začnou se množit děsivé jevy, které ještě nabydou na intenzitě a děsu. Zajde to tak daleko, že jsou Oswaltovi nucení se vystěhovat a vrátit zpět do svého původního domu. Právě osud rodiny ve filmu podle některých nedává vůbec smysl. Především v rovině faktu, že démon Bagul vyvraždil rodinu až poté, co se z prokletého domu odstěhovala.

Pravda. Fungovalo by to lépe v případě, že by šlo o skutečného vraha z masa a kostí, se kterým by si eventuálně dokázala rodina poradit. V případě Bagula – pojídače dětských duší – to ve filmu vyznělo trošku těžkopádně, že byl k rodině natolik vstřícný. Taky to ale mohla být součást plánu, aby ve svých nových obětech vypěstoval náznak naděje, že jsou po odstěhování znovu v bezpečí. Také k vraždám mohlo docházet v přesných časových intervalech. A tím, že se Oswaltovi vystěhovali dříve, došlo pouze ke změně prostředí, kde pohlédli smrti do tváře. Je pravda, že vyvrcholení je slabší a únos dítěte tak nějak kinematograficky odfláknutý. Ale líbí se mi ta nevyhnutelnost. Jakmile se zapletete se zlými až démonickými silami, není před nimi úniku.

V dnešním světě trailerů a filmových ukázek není nic horšího než trailer, který nasadí do pár minut celý film. Někdy i se spoilery. Pokud byste viděli Toma Hankse stát na křižovatce bez vousů, proč byste se obtěžovali zhlédnout dobrodružný snímek Trosečník?

Po zhlédnutí traileru na mysteriózní sci-fi snímek s hororovou atmosférou Zloději paměti jste byli přesvědčení, že příběh se bude točit okolo vládního spiknutí nebo kultu vymývajícího mozky nebo se snad bude týkat rozjeté duševní nemoci/represi vyplývající ze smutku hlavních postav. To by byly smysluplné úvahy pro děj a každá verze filmu by teoreticky mohla skončit uspokojivým závěrem.

Ve skutečnost je celý film o mimozemšťanech. O vetřelcích z vesmíru, kteří mají schopnost vymazat lidem (některé) vzpomínky, nahrát uměle vytvořené vzpomínky, přetvořit lidské příbytky k nepoznání, zastavit přirozené stárnutí dětí nebo se vrátit v čase. Samozřejmě mají pár takových „superhrdinských“ schopností. Nezraní je kulky a mohou na sebe vzít podobu lidí. Filmaři by si měli uvědomit, že ne všechno, co diváci nečekají, může znamenat pozitivní zvrat. Platí to i v případě béčkové tvorby.

Trilogie lidské stonožky není sérií pro každého. Proto se nejčastěji promítá na nejrůznějších specificky zaměřených festivalech. Jako například na Festivalu otrlého diváka. Pokračování původního snímku začíná dost neskutečným způsobem. První Lidská stonožka je obyčejný vcelku sledovatelný film. Ponechává jen několik nezodpovězených otázek typu, zda je režisér Tom Six v sequelu brán jako fiktivní postava nebo jako skutečný filmař. To ale teď ponecháme stranou. Dvojka začíná tím, že původní snímek sleduje jeden poněkud vyšinutý noční hlídač Martin. Posedlý myšlenkou lidské stonožky se po vzoru filmu rozhodne vytvořit svou vlastní skutečnou lidskou stonožku.

Je to trochu zvláštní začátek, ale stejně jako Vřískotí série předtím, start dvojky vdechl trochu tvůrčího života do budoucí trilogie. Koneckonců, Martinovy oběti tvořící novou a delší stonožku jsou ještě před aktem sešívání mrtvé nebo minimálně na pokraji smrti. Martinova lidská stonožka je daleko nechutnější a delší než v původním filmu. Nebo není?! Těžko říct, protože film se po nechutném vyvrcholení přepne zpět k Martinovi. Noční hlídač je v záběru, jak sedí ve své kukani a stále sleduje původní snímek, aniž by cokoliv naznačovalo, že veškeré předchozí události nebyly ničím víc než výplodem jeho zvrácené fantazie.

Vážně Tome Sixi? Jako režisér jsi nás tak nechutně natahoval a až na konci přijdeš s tím, že vše, k čemu došl,o byl pouhý zvrácený sen?! Skutečnost nebo ne, je to neuvěřitelně sprostý a smutný tah. Nicméně existuje internetová debata o tom, zda je nebo není konec opravdu tak jednoznačný, nebo se skutečně jedná pouze o podivnou fantazii nočního hlídače. Každopádně závěr trilogie dopadl ještě více směšněji a působí daleko méně cenněji než dvojka. Takže v rámci možností je to vrcholový zvrat Sixovy zvrácené tvorby.

Night Shyamalan přišel se Šestým smyslem jako začínající filmař. Jeho překvapivě působivý a úspěšný debut vyrukoval s jedním z nejvíce nečekaných a zničujících zvratů v dějinách kinematografie. Od té doby bohužel jeho tvorba klesala docela lineárním způsobem (přinejmenším podle hodnocení filmů na nejrůznějších filmových databázích, ať už zahraničních nebo českých). Každý další příběh se stával upjatějším, ořezanějším a obecně méně koukatelným. Jeho první čtyři filmy (Šestý smysl, Vyvolený, Znamení, Vesnice) skončily vždy neuvěřitelným zvratem. Z jediném prostého důvodu. Šestý smysl svým šokujícím odhalením udělal ve světě pořádný vítr a Shyamalan okamžitě dostal přezdívku „twist guy“. Prvotní úspěch Shyamalana pravděpodobně utvrdil v přesvědčení, že všechny velké hororové filmy potřebují zvrat, který celý děj otočí vzhůru nohama.

Jediným problémem byl fakt, že tento zvrat v mysteriózním hororu Vesnice a následujících snímcích vzniklých pod Shyamalanem zkrátka nezapůsobil, jak by asi režisér čekal. Vesnický zvrat je nejen špatný, ale také neoriginální. Myšlenka o vesnici plné lidí žijících středověkým způsobem života v dnešní době se ve skutečnosti objevila již v novele Running Out Of Time. Kniha nemá český název, protože u nás nikdy nevyšla.

Vydavatelé tvrdili, že ze strany autora šlo o plagiátorství v rámci děje. Jenže svým filmovým závěrem po „Shyamalanovsku“ naprosto pozměnil vyznění filmu, než jak dopadla příběhová verze v knize. Stejný rukopis najdeme v snímcích Znamení a Stalo se… Přesto Shyamalan nebyl první, kdo přiměl diváky, aby očekávali velký zvrat v hororové tvorbě. Psycho Alfréda Hitchcocka ho porazilo o desítky let. Na rozdíl od Hitchcocka byly Shyamalanovy následné filmy na sestupné tendenci kvality, které vyústily v jedno z nejhorších sci-fi filmů vůbec Po zániku Země. Byl to opravdu šílený režisérův nápad, pracně budovat atmosféru a vše zakončit faktem, že všechno byl pouhý sen. Proč, proboha, proč!

Posledním filmem, který si vypěstoval působivou a tísnivou atmosféru a skončil dost mizerně vytvořeným dějovým zvratem je klasický slasher horor Noc s nabroušenou břitvou. Tato klasická vyvražďovačka doplácí na začlenění osoby s disociativní poruchou osobností (DID; rozdvojení a větší počet osobností v jednom člověku) stejně jako spousta dalších hororů nebo thrillerů.

Film Klub rváčů dostal DID do širšího povědomí diváků. Od té doby už vznikla celá řada lépe i hůře zpracovaných snímků, ve kterých vystupuje hlavní postava s touto poruchou. Většina filmů začleňující DID do děje trpí plytkostí a nedokáže si tématem dostatečně dobře vyhrát. To je přesně problém Noci s nabroušenou břitvou.

Není divu, že se film setkal s negativní odezvou ze strany diváků a kritiků. V základě šlo o klasický koncept. Dvě holky přijedou na chalupu k rodině jedné z nich. Poté se v noci objeví psychopat s břitvou a kompletně celou rodinu vyvražďí. Zbudou pouze dvě holky, které musí bojovat o život. Napětí, násilí a smrti některých postav se staly nezapomenutelnými. Bohužel finální zvrat celý film degradoval na nejhlubší úroveň, kde nemůže být brán vážně. A přitom stačilo málo, aby se stal jedním z nejlepších slasher hororů poslední doby.

Ondřej Blahut

www.whatculture.com, www.imdb.com