Recenze: Zlatý dům odhaluje kletbu seslanou na globalizovaný svět

Zlatý dům uprostřed newyorských Zahrad přitahuje pohledy i zvědavost. Stejně jako jeho majitel, mocný boháč neurčitého původu. Pro začínajícího scenáristu, říkejme mu třeba René, je darem z nebes: konečně má inspiraci pro svůj filmový debut.

Vypravěč René je mladý muž na prahu dospělosti, který po dokončení vzdělání hledá způsob, jak se plně postavit na vlastní nohy. Ideálně jako scenárista. Zatím žije u rodičů – sympatické dvojice postarších profesorů, s nimiž se dá báječně rozebírat soudobý svět i dávné umění, nad sklenicí vína se přátelsky pohádat a zase usmířit. Jejich prostřednictvím se v příběhu objevují ozvěny bohémství předchozí generace, koneckonců právě ve Village vzniklo beatnické hnutí.

Když se do jednoho místního domu nastěhuje postarší magnát Nero Golden se třemi dospělými syny, René zavětří šanci. Tajemná rodina se mu stane inspirací pro film Zlatý dům. Postupně se ke Goldenovým přibližuje, poznává trojici synů a sbírá otázky ohledně jejich předchozího života, který je stále zahalen tajemstvím. Jak Nero získal rodinný majetek? Odkud rodina vlastně pochází a proč z rodné země odešli a zpřetrhali veškeré vazby (včetně jmen)? René je fascinován jako člověk i jako tvůrce a než se vzpamatuje, je jim tak blízko, že se sám stává aktérem příběhu a není cesty zpět.

Nejlepší romány čtenáře konfrontují s otázkami, které přesahují dobu i konkrétní místo. Zlatý dům v tomto ohledu nezůstává pozadu. Největším tajemstvím Nera Goldena je důvod, proč opustil rodnou zemi, spálil všechny mosty, na které dosáhl, a dokonce změnil jména sobě i synům. Co člověka dožene k tak extrémnímu činu? To nevyhnutelně vede k otázkám ohledně identity. Moderní doba začala otevírat Pandořinu skříňku všelijakých kategorií identity, zejména pokud jde o gender. „Genderová identita se štěpí jako nikdy dřív v lidských dějinách a plodí celé nové slovníky, jež se snaží pojmout celou škálu nových proměn.“ Být muž nebo žena je najednou podezřelé. Transgender, transsexuál, transvestita, crossdresser, genderfluid, transfeminine, nebinární…

KOUKNI SE  Recenze: Ink aneb tajemství psaná na kůži

Každý z Nerových synů je do jisté míry ztělesněním určitého rysu dnešního západního světa. Nejstarší Petronius žije s Aspergerovým syndromem a agorafobií, jeho uzavřenost ho navíc přivedla k alkoholismu. Apuleius, malíř podléhající esoterice a krásným ženám. A konečně nejmladší Dionýsos (zvaný prostě jen D), jehož komplikovaná identita osciluje kdesi mezi všemi kategoriemi a trefně odráží chaos, který genderové hnutí v posledních letech napáchalo. Každý z bratrů jako by měl na sobě kletbu osudu, což ve spojení s „novými“ jmény vypůjčenými z antiky nevyhnutelně směřuje k tragédii.

Na pozadí Goldenovy rodiny je cítit otázka, nakolik je možné se plně asimilovat a zcela přejít od původních zvyků k novým. Objevuje se také otázka strachu z terorismu, hledání současné definice pojmů jako hrdinství, svoboda nebo spiritualita. Při líčení života a chování Nera Goldena je čtenář konfrontován s tím, nakolik dnešní společnost akceptuje nehorázné chování u lidí, kteří jsou mocní nebo bohatí (často obojí). Jak se příběh chýlí ke konci, nejpalčivějším motivem kolem Nera Goldena se stane hrozba smrti. Minulé skutky ho po letech doženou i v nové zemi.

Salman Rushdie (Zdroj: Wikimedia)

Sám autor zná hrozbu smrti velmi zblízka. V roce 1989 íránský ájatolláh vydal fatvu, v níž Rushdieho odsoudil k smrti. Už dvacet let tedy autor žije s vědomím, že v kterýkoliv okamžik se může objevit člověk, který rozsudek vykoná.

“Bublina je křehká věc a profesoři občas večer s obavami mluvili o tom, že by mohla prasknout. Znepokojovala je politická korektnost, znepokojovalo je, když jejich kolegu v televizním zpravodajství uráželi kvůli tomu, že odmítá na Halloween zakázat kostýmy Pocahontas, když se jejich kolega musel vzdát jednoho semináře, protože nedokázal náležitě ochránit „bezpečnou zónu“ jisté studentky před myšlenkami, které dotyčné připadaly příliš „nebezpečné“ pro její mladý intelekt, když jejich kolegyni ztrhali studenti z evangelických křesťanských rodin za to, že jim uložila přečíst komiksový román od lesbické výtvarnice, když se jejich kolegové vzepřeli studentským snahám o vyloučení odpadlíků od muslimské víry z veřejné debaty, protože jejich názory by mohly urazit věřící muslimy. Znepokojovalo je, že mladí lidé podporují cenzuru, zákazy, omezování práv; odkud se tohle bere, ptali se mě, tahle úzkoprsost mezi mladými Američany, začínáme se jich bát.”

O Zlatém domě bych mohla napsat ještě mnoho stránek, ale to podstatné bylo řečeno. Musím zmínit ještě jednu důležitou věc: kniha je báječně udělaná jak graficky, tak na dotek. Nakladatelství Paseka je jedním z mých nejoblíbenějších na českém trhu právě proto, že dává knihám maximum a jde i tam, kam si jiní netroufnou (sekce knih věnovaných autistickému spektru je výborná).

KOUKNI SE  Recenze: Třetí poločas lásky, rakoviny, sexu a odcházení

Zlatý dům je propagován jako první velký román trumpovské éry a také bývá srovnáván s Velkým Gatsbym, což se nabízí, protože Rushdie nešetří popkulturními odkazy na knihy, filmy i hudbu a Velkého Gatsbyho vzpomene v knize několikrát. René může Nicka v lecčems připomínat, stejně tak jako zápletka je do určité míry variací na tu Fitzgeraldovu. Ovšem podobná srovnání nebo nálepky nemám ráda, protože tlačí čtenáře do srovnávání a vzbuzují očekávání založená na četbě jiných knih. Často to vede ke zklamání, protože člověk po přečtení zjistí, že srovnání nebylo zcela namístě (a ono nikdy není bezezbytku namístě, jde přece o dvě odlišná díla).

Rushdieho román navíc taková srovnání nepotřebuje. Zlatý dům je nesmírně čtivý, přetéká odkazy i zajímavými postavami a čtenář rád s Reném vyrazí do ulic; malých barů, osobitých restaurací nebo oslnivých galerií. Manhattan je místem výtvarníků, hudebníků a spisovatelů.

Pokud jde o obraz současných Spojených států (potažmo celé západní civilizace), Rushdie se vyhnul zdlouhavým úvahám o tom, z čeho současná krize vyrůstá. Politický boj dvou kandidátů o prezidentství se odehrává na pozadí Reného zájmu o rodinu Goldenových. Démonický Joker (který je líčen jako kopie Jokera z komiksů o Batmanovi) je nepopiratelně inspirován Donaldem Trumpem, a dokonce je mu přisouzen i jeden Trumpův neslavný výrok. V románu však nevystupuje jako někdo, kdo má v rukou zkázu Ameriky/světa. Hlavní roli mají běžní lidé, postavy v Zahradách a v celých Státech. Východisko z krize, ať už v politice, nebo v rovině osobních vztahů, vykvete na konci příběhu a přirozeně vše uzavře:

KOUKNI SE  Recenze - Radka Třeštíková a její (ne)veselé Veselí

“Jedinou odpovědí na tenhle komiks byla lidskost. Já neměl v plánu nic jiného než milovat. Doufal jsem, že se časem vynoří nějaký další plán, ale do té doby nám nezbývalo než pevně objímat jeden druhého a navzájem si předávat sílu, tělo tělu, ústa ústům, duše duši, já tobě. Nezbývalo nám než se držet za ruce a pomalu se učit, jak se nebát tmy.”

Salman Rushdie: Zlatý dům, Přel. David Petrů, Paseka, 2018, 336 s.

Sandra Procházková

Úvodní foto: Pixabay

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

2 × 4 =