Seriál Zaklínač (Witcher) na streamovací televizi Netflix vzbudil povzdvižení mezi fanoušky dlouho před jeho uvedením. Díky knižní předloze Sapkowkého a samozřejmě také díky velmi zdařilé herní adaptaci má Zaklínač řadu fanoušků po celém světě, a ti byli plní očekávání, zda seriál naplní jejich představy. Zaklínač je odpovědí Netflixu na seriálovou Hru o trůny na HBO – jak zdařilou?
Je vtipné pozorovat právě fandy Zaklínače z předešlých adaptací, jak nekriticky seriál hodnotí. Přitom na první pohled působí Zaklínač značně směšně – vypadá jako dramatické divadelní představení s papundeklovým pozadím a prkenným hlavním hrdinou. Na libovolném pohádkovém pozadí podivně oblečené postavy vedou dramatické dialogy z pohádkového světa. Vypadá to jako nedělní pohádka na České televizi s CGI moderním pozadím. A to včetně slovanských hudebních motivů. Nepůsobí to vůbec organicky, což by kvalitně zpracovaný vizuál asi měl, ne? Všemu tomu vévodí hlavní hrdina Geralt v podání Henryho Cavilla. Pohybuje se jako slon v porcelánu. Možná to má připomínat fanouškům herní postavu? Geralt mi připomněl Lorenza Lamase jako Reno Rainese, odpadlíka ve stejnojmenném seriálu. Vysoká hranatá postava v nepadnoucím přestylovaném obleku, v kožených kalhotech. S paralýzou mimických obličejových svalů. V Zaklínači nepřirozenost ještě umocňuje nezvykle hluboký hlas Henryho Cavilla.
Pokud vás první dojmy neodradí a přistoupíte na poněkud nesourodou vizuální a dramatickou úroveň seriálu, může vás svým naivním nadšením a koncentrací na příběh zaujmout. Jestli máte rádi pohádky, tak se tu můžete potkat s řadou motivů z pohádek jako je Panna a netvor, Aladin nebo Dračí srdce. Otázkou je, jak je lze propojit s temnou fantasy. A za mě se to tvůrcům nepodařilo, protože seriál příliš napínavý není.
Příběh je totiž hodně epický a upovídaný. Navíc je rafinovaně strukturován, nesledujeme děj lineárně, ale napřeskáčku, a dialogy nejsou doslovné, takže si musíte dávat souvislosti dohromady. Což považuji za přednost seriálu – vyžaduje vaši pozornost, ne díky napětí, ale díky různých příběhovým linkám a mnoha postavám, jejichž motivaci musíte postupně sami rozklíčovávat.
Na internetu je Zaklínač neustále srovnáván s Hrou o trůny. Jediné, co seriály spojuje, je svět fantasy. Ale pojetím jsou oba seriály ze zcela odlišných světů. Zaklínač sází na epický, rozvětvený příběh a dekadentní romantiku. Hra o trůny nadchla diváky krutostí či nejednoznačností svých postav, u nichž dominovala touha po moci, a překvapivé vztahové zvraty (které ovšem postupně už nebyly tak uvěřitelné). Podívejte se, jak využívají seriály fantasy prvky – draci ve Hře o trůny jsou těžko ovladatelní zabijáci, kdežto v Zaklínači je zlatý drak milým a moudrým dědečkem. Zaklínač pracuje s pohádkových sentimentem, osudovostí v jednání všech postav. Hra o trůny je všechno jen ne romantická, postavy jsou hodně účelově vykalkulované.
První sezónu Zaklínače máme za sebou. Podle dosavadního vývoje máme před sebou několik dalších sezón. Zkloubit pohádkový svět a napínavé drama se tvůrcům v první sezóně nepovedlo, seriál má velmi rozvláčné tempo. Oddané fandy si ale seriál určitě našel, protože jsou schopní za legračními kulisami vnímat silný příběh a mají rádi slovanské pohádky. Jinak si to vysvětlit nedokážu.
Kubin
