Recenze: Jak vycvičit draka 2 za jedničkou nezaostává

První díl Jak vycvičit draka rozvířil před čtyřmi lety animované filmové vody. Studio Dreamworks potvrdilo, že se s ním na poli animovaného filmu musí počítat, a jako by posměšně vyplazovalo jazyk na v té době poměrně udýchaný Pixar. Na vydařený počin pěli ódy kritici i fanoušci. O prvním víkendu stál na špičce žebříčku americké návštěvnosti, celosvětově vydělal téměř pět set milionů dolarů a stal se desátým nejvýdělečnějším filmem roku 2010. Na podobné motivy posléze vznikla dokonce videohra, divadelní show i televizní seriál.

Není proto žádné překvapení, že se brzy začalo mluvit o pokračování. To samozřejmě z mnohých stran provázely obavy. Vždyť jen málokdy se sequelu podaří dosáhnout alespoň úrovně svého předchůdce, o jejím překonání nemluvě. Jak vycvičit draka 2 se s tímto nelehkým úkolem však popasoval se vší noblesou.

Druhý díl se odehrává pět let po jedničce. Z Blpu se stal ráj draků, Škyťák dospěl a otec Kliďas ho pomalu připravuje na převzetí pozice náčelníka. Ten se na ni ale ani trochu necítí. Mnohem raději spolu s Bezzubkou mapuje dosud neprozkoumané území. Při jednom takovém výletě narazí na dračího lovce Ereta a dozvídá se o děsivém Dragovi, který buduje dračí armádu. Škyťák se ho vydává zastavit, a cestou potkává Dračí horu, kterou střeží tajemná dračí jezdkyně. Z ní se překvapivě vyklube Škyťákova matka Valka (pro ty, kdo viděli trailer, vlastně až tak překvapivě ne) a později dochází k dojemnému setkání celé rodiny. Jde o zdůraznění významu rodiny a vzájemné lásky v těžkých časech.

Celým snímkem prostupuje silná atmosféra, která se mění a vyvíjí spolu s příběhem. Zatímco úvod je bezstarostný, postupem času se situace přiostřuje a je jasné, že válka je na dohled. Skvělým pomocníkem v budování atmosféry a dramatičnosti je v Jak vycvičit draka 2 perfektní hudba Johna Powella. Naplno se zde stírají rozdíly mezi hraným a animovaným filmem, soundtrack by mohl stejně dobře posloužit třeba i pro Pána prstenů. Napětí vrcholí s přicházející bitvou, jejíž zpracování může Jak vycvičit draka 2 závidět kdejaký velkofilm. Epické.

Tvůrcům celkově nelze upřít odvahu. V jedničce připravili Škyťáka o nohu, teď se nebojí dokonce nechat zemřít jednu z hlavních postav, která navíc o pár scén později zázračně neobživne, jak jsme z jiných animáků zvyklí. Nabízí se proto otázka, zda film není pro děti až příliš temný. Těžko. Stačí si vzpomenout na klasické pohádky, v nichž vlci pojídají tu malé holčičky, tu prasátka a královny zabíjejí krásné dívky otrávenými jablky. Příběh tak spíš vyděsí starostlivého rodiče než dítě samotné.

Jak vycvičit draka 2 rozhodně nezapomíná, že je filmem hlavně pro děti. Ukazuje záběry nádherných scenérií, všech možných dračích druhů a rozvíjí dětskou představivost. A tak trochu potají děti taky vychovává. Nejde jen o tradiční vítězství dobra nad zlem, ale i o vztahy mezi lidmi a zvířaty nebo už zmíněnou důležitost rodiny. Na postavě roztomile nedokonalého Škyťáka navíc nádherně ukazuje, že každý má ve světě své místo, jen někdy trochu trvá, než ho najde.

I v oblasti humoru se filmu daří působit na dětské i dospělé diváky. Druhou skupinu potěší drobné detaily jako vyvolávací systém nebo rampouch přilepený k jazyku, který jistě mnohým připomene Obecnou školu.

Snímek má však i pár vad na kráse. 3D je víceméně zbytečné, úplně vyškrtnout by si zasloužila píseň Škyťákových rodičů á la Disney. Trhlinou v jinak vydařeném scénáři jsou i některé dialogy. Jako třeba ve scéně, kdy se schyluje k boji a Škyťák se ptá své matky: „Co budeme dělat?“. Jeden by na takovém místě očekával v odpovědi konkrétní plán, z Valky však vypadne pouze: „Musíme zachránit draky.“ U jiného animáku by nic z toho příliš nevadilo, v tomhle případě to však trochu narušuje jinak vlastně perfektní zážitek.

Nicméně ani to nedělá ze snímku průměrnou podívanou. Jak vycvičit draka 2 dává zapomenout i na ty poslední rozdíly mezi hraným a animovaným filmem a Dreamworks díky němu přebírá otěže pro nejschopnější animované studio současnosti. Navíc dokazuje, že ze závěrečného dílu animované trilogie, který by měl mít premiéru za dva roky, rozhodně nikdo mít obavy nemusí.

Recenze vznikla ve spolupráci s Kina.cz a Kino Lucerna Brno.