Recenze: Výchozí bod- místo, kde se setkává rozum s nevysvětlitelným

Za vnik recenze na Výchozí bod vděčíme spolupráci s kinem Světozor.

Sex, lásku, smrt, narození, vědu, duchovno, cestování. To všechno se vešlo do ani ne dvouhodinového filmu, který jsme měli tu čest zhlédnout již na karlovarském Mezinárodním filmovém festivalu. Ohromil jednou a ohromuje znovu na plátnech kin. Úspěšné sci-fi drama vzniklo pod rukama amerického režiséra Mikea Cahilla, který má na svědomí další podobně laděný film Jiný svět.

Celý děj se točí kolem záhady lidského oka. Jako téměř každý vědec, tak i Ian nevěří v Boha, osud a podobné nadpřirozené věci, důležitější je evoluce a fakta. A to do té doby, než mu do poklidného života zasáhne tragédie a zamíchá s během událostí. Je vědecky dokázáno, že nalézt dvě osoby se stejnými duhovkami je nemožné. Ale co když není?

Neobyčejný příběh se špetkou tajemna si vás zpracuje hned od začátku. Ukáže vám vědu jako zábavnou disciplínu, ve které ze dne na den studentka učiní převratný objev. Zrak vám uhranou dechberoucí duhovky ve vysokém rozlišení, které vypadají jak brány do jiného světa. A nechybí sem tam tklivá hudba, která vžene slzu do oka. Příjemné, že?

Než se ale stihnete vzpamatovat z té trochy sentimentu, odrovná vás nečekaný zvrat. Jedna z hlavních předností celého snímku. Rozhodí vás, naštve a nadchne zároveň.

výchozí-bod2Tou další předností je Michael Pitt v roli molekulárního biologa Dr. Iana Graye, který je ztělesněním racionálního myšlení. Ačkoliv se nejedná o typickou hvězdu červeného koberce, svým hereckým nadáním by se těm pravým mohl rovnat, leckteré z nich i odrovnat. Doposud má v repertoáru převážně sci-fi, drama a thrillery, tudíž vyhrocené scény a nenucený pláč na plátně mu nedělaly žádný problém. A zadumaný zjev tomu všemu nasadil pomyslnou korunku. Dokázat vyvolat soucit, ale i zježené chlupy v zátylku v jednom momentě už o něčem svědčí. Blýsknout se stihla i méně známá Àstrid Bergès-Frisbey, která očaruje svou přirozenou krásou, rádoby nevinností, ale i svým španělsko-katálánsko-francouzským přízvukem v roli Sofi, která představuje tajemné duchovno.

KOUKNI SE  Recenze: Extinction je parodií na apokalyptické sci-fi filmy

Ti dva jsou dohromady jako oheň a voda. U jejich dialogů rozhodně neusnete. Zavedou vás k řečem o Bohu a posmrtném životě a hned na to k žížale a jejímu smyslu vnímání světla. Co se může zdát jako jediné mínus, je vědecká hantýrka, ve které se laik snadno ztratí. Ale! Skoro se zdá, že jde o záměr diváka trochu zmást. Ve chvíli, kdy nechápete, o co jde, je vám předloženo jasné a stručné vysvětlení, a to ještě více umocní šokující zjištění. A zrovna když máte „srdce až v krku“ vám tvůrci dají nášup v podobě slowmotion. Zkrátka radost pohledět.

Jak už bylo zmíněno, nechybí ani cestování, a to rovnou až na druhý konec světa – do Indie. Divák je vystaven klasickému zobrazení přelidněnosti, špíny a hladu, tudíž nic překvapujícího. Nad čím zůstane rozum stát, je míra vzdělanosti v anglickém jazyce od malé holčičky ze slumu po učitelku středního věku.

Ať už je to jak chce, jde prostě o film, který má hloubku. Od začátku do konce sledujete se zatajeným dechem, jak se logika a duchovno vzájemně vylučují. Na chvíli se přistihnete, že si pohráváte s myšlenkou něčeho mocnějšího než obyčejný člověk. Hned na to vám vědecké racionální vysvětlení ukáže druhou cestu. Ale kde je pravda? Nečekejte jasné odpovědi, ale věřte, že vám tenhle snímek bude vrtat hlavou ještě cestou domů.

 

Angelika Raisová

KOUKNI SE  Recenze: Zelená kniha jako recept na Oscara

 

www.kinosvetozor.cz

 

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

two × 4 =