Tučňák si bere pro sebe vlastní seriál. Postava Tučňáka z Batmanovského DC komiksového univerza ožívá v osmidílné sérii na HBO.
Kdo by doufal, že se tu po několika průměrných filmech a seriálech z dílny DC koná návrat ve velkém stylu?
Tučňáka si zahrál Colin Farrell. Což ovšem nelze v žádném případě poznat, Farrell hraje jen hlasem a očima, obalen vrstvou makeupu a umělého zjizveného tuku. Otázkou je, proč angažovat herce, který si není vůbec podobný, určitou roli asi sehrála angažovanost Farrella jako výkonného producenta seriálu. A je faktem, že takhle postava Tučňáka v komiksech vypadá. A zároveň je potřeba říct, že hlasem a očima hraje famózně, je perfektní.
Děj se odehrává před příchodem Batmana, nebo takhle, do děje vůbec nezasahuje. Sledujeme válku mezi dvěma rodinami, které ovládají podsvětí v Gothamu. Maroni a Falcone. Tučňákovi se daří hrát na obě strany, dokáže se rychle přizpůsobovat situaci, ukazuje skvělou schopnost přežít a využít situace ve svůj prospěch. Což mu ale nemusí vždy vyjít…
Tahle série je asi nejpsychologičtější, kterou jsem kdy od DC viděl. Nolan v Temném rytíři objevil realistickou stránku komiksových postav. Ukazoval jejich temné stránky, jejich slabosti, lidskost. Ale stále s nimi pracoval jako s objekty na šachovnici, Nolan nikdy nebyl přeborníkem v psychologii postav.
Craig Zobel, režisér mimochodem skvělé detektivní série s Kate Winslett Mary z Easttownu jde ale mnohem víc do hloubky psychologie svých postav.
Kromě Tučňáka je tu druhá stěžejní postava, Sofia Falcone. Nečekejte u tohoto seriálu jen lineární děj. Obě postavy dostanou celé díly na to, aby vás vzaly retrospektivně do jejich dětství a minulosti, abyste lépe pochopili motivaci jejich chování. Tyhle výlety tempo dílů sice brzdí, ale jsem přesvědčený, že po zhlédnutí posledního dílu všichni pochopíme, že měly smysl.
Tučňák je samozřejmě monstrózně negativní padouch. Ale i jeho chování budete svým způsobem chápat, ano, až na výjimky, které jen potvrzují psychologicky jeho vývoj. Musíme si uvědomit, že se pohybujeme ve světě mafie, není tu žádná kladná postava, jsou tu jen lidé, jejichž chování v souvislostech můžete pochopit, ne jim fandit.
Seriál je v tomto ohledu odvážný, protože jde proti povrchnosti superhrdinských filmů. V žádném z nich jsem neviděl tak do detailu promyšlené psychologické vztahy a rodinné konstelace jako v Tučňákovi.
Seriál zaujme nejen přehlídkou rodinných traumat hlavních postav. Ale skvělý je i nezávisle pojatý soundtrack, jenž vám hraje na konci každého dílu. Celkově je nesmírně osvěžující, když tvůrci nejdou prvoplánově po tom, co přitáhne davy diváků, ale ukážou, že to jde i jinak, bez milionu akčních scén a debilních hlášek.
Asi neprozradím nic neočekávaného, že se pravděpodobně dočkáme druhé série a už teď mi je líto, že budeme minimálně rok čekat. Poslední díl přinesl velmi silné podněty, které druhé sérii zatopí pod kotlem.
Kubin
