Na trhu s knihami se každým rokem objevuje stále více detektivních románů. Bohužel jejich kvalita je velmi proměnná. Jak je na tom Smrt jako Umění?
V této recenzi se podíváme na první knihu anglického spisovatele Laurence Anholta, která byla přeložena do češtiny. Jedná se o titul Smrt jako umění a mělo by jít o první díl nově vznikající série s detektivní dvojicí, kterou tvoří pragmatická Shanti Joyceová a spirituálně založený Vincent Caine. Dodám, že půjde o detektivní román z umělěckého prostředí.
Nevytěžený potenciál
Rovnou se vrhneme na největší zklamání cele knihy, jímž je příběh. Po solidním začátku, kdy je slavná umělkyně vylovena z nádoby s formaldehydem, se čtenáři okamžitě rozsvítí varovná kontrolka signalizující, že tahle zápletka by mohla za něco stát. Bohužel nadšení rychle opadá. Když se prokousáte mnoha stránkovou pasáží, kdy se dvojice detektivů seznamuje, na řadu přichází samotné vyšetřování. A tady narážíme na první kámen úrazu. Ač zápletka zpočátku vypadá zajímavě a nabízí se složitý a vrstvený příběh, nic takového se bohužel nekoná. Příběh je velice chudý. Vystupuje v něm sice dost postav, ale většina v něm hraje v podstatě bezvýznamnou roli. Což je celkem škoda, protože zapojení většího počtu postav by příběhu dodalo více na rozsáhlosti.
Další věcí, která mi velice vadila, byla celkově strohá popisnost. Zde musím podotknout, že často vyčítám autorům, že ve svých knihách popisují některé situace až moc do detailu. Zkrátká nemám rád, když se dlouho chodí okolo horké kaše. I to může tedy dokazovat, jak strohé vyprávění v knize Smrt jako umění místy bylo. Často se taky stávalo, že jsem na konci některých kapitol uvažoval, jestli v tiskárně nezapomněli natisknout pár stránek textu. Je strašná škoda, že autor nedokázal z příběhu vytěžit více. Stačilo by se trochu více rozepisovat a trochu více zapojit některé z vedlejších postav.
Sympatická dvojice
Když jsme skončili u postav, bylo by na místě trochu více rozebrat hlavní dvojici detektivů. A hned ze začátku musím říct, že právě tito dva vyšetřovatelé, kteří vás knihou provázejí, jsou důvod proč knihu neodložit a dočíst do konce. Jak už jsem psal dříve, ústřední dvojici tvoří inspektorka Shanti Joyceová, která byla po nepovedeném případu přeložena z Londýna do Yeovilu. Navíc má za sebou nepříjemný rozvod. Shanti k případům přistupuje vždy s chladnou logikou a případ mrtvé umělkyně by měl být ten, který napraví její pochroumanou kariéru. Jejím kolegou je naopak podivínský detektiv Vincent Caine, zvaný Veggie. Jak už je z přezdívky patrné, Caine je vegetarián. Ba co více, i budhista, který své poněkud zvláštní a mystické myšlení dokáže zapojit i do vyšetřování. Docela nesourodá dvojice. Jenže světe div se, ono to funguje náramně. mezi oběma panuje nepopsatelná chemie. Navíc vzájemné dialogy jsou velice dobře napsané. Zkrátka dvojice detektivů je to, co knihu trošičku vytahuje z vod průměrnosti. Co je ale hlavní, má neskutečný potenciál do dalších pokračování.
Je Smrt jako umění špatná kniha?
Je na čase celou recenzi nějak shrnout a vyřknout závěrečný ortel. Je Smrt jako umění špatná kniha? Odpovědět na tuto otazku nebude vůbec lehké. Co se týče příběhu, vynikajicí myšlenka byla zadupána vinou neschopnosti autora dotáhnout příběh do zdárného konce. Ten působí strašně stroze, dějové lince chybí občasné odbočky, celá zápletka postrádá vice postav, které by v ní více figurovaly. Naopak co musím vypíchnout, je hlavní dvojice detektivů, která za mě funguje na jedničku. Takže abych odpověděl na výše položenou otázku. Smrt jako umění je průměrná detektivka, která nedokázala vytěžit více z potenciálu zajímavé zápletky, avšak s velice zajímavou dvojici detektivů, která má do budoucna vysoký potenciál. Pokud jste tedy milovníci detektivního žánru, přečtením této knihy nic neztratíte. Jestli se ale teprve chystáte nahlédnout do vod kriminálních příběhu, doporučil bych určitě daleko lepší knihy. Za mě třeba sérii s Harry Holem.
Knihu poskytlo nakladatelství Grada.
Martin Kudělka
