Pokud vám bylo v poslední době líto, že je v kině málo biografických hudebních filmů, musíte jásat radostí. Po Bohemian Rhapsody, který vyprávěl příběh legendárních Queenů, tu po půl roce máme další hudební film, tentokrát o další britské legendě, Eltonu Johnovi. Navázal Rocketman na úspěchu „Queenů“?
Pro začátek, Rocketman je trošku jiný film. Žánrově má tento film mnohem blíže k muzikálům. Ikonické písně se tu zpívají nejen u mikrofonu na jevišti, ale i v obýváku z úst více postav jako Eltonovy matky, přítele či manažera. Stylisticky to také spíše připomíná La La land. Uvidíte „snové“ scény, kde se Elton vrací do dětství, hádá sám se sebou, nebo uniká pryč od toho všeho zmatku. Díky tomu jsou zde více ukotveny motivy a témata, které chce film sdělit.
Zdroj: Imdb.com
Stejné jako Queen? Ano i ne.
Často těmto biografickým hudebním filmům vyčítám jednu věc. Jsou de facto stejné. Vždy je zde hrdina, začínající svou kariéru. Krůček po krůčku se rozjíždí a díky velkému hitu, nebo životnímu úspěchu/neúpěchu se z něj stane megahvězda. Začne zneužívat své moci, peněz a slávy. Užívá drogy, alkohol, chová se jako idiot. Postupně ho opouští jeho známí, až zůstane sám a uvědomí si hodnotu svého života. Film končí nějakým velkým hudebním číslem a vše hezky skončí. Tímto jsem shrnul zápletku Walk the Line o Johnnym Cashovi, Bohemian Rhapsody o Queenech, Raye o Rayi Charlesovi. A bohužel také Rocketmana.
Příběh tedy není rozhodně to, co vás na filmu překvapí. Je tu zkrátka jasná formule, která očividně funguje, a ještě se neokoukala. Jen je škoda, že se nezkouší něco nového a odvážnějšího. U Bohemian Rhapsody se to přímo nabízelo. Tolik motivů, témat a možností, jak ten příběh vyprávět.
Hledá se Elton John
Naštěstí Rocketman narozdíl od Bohemian Rhapsody skutečně vypráví příběh s nosnou a hmatatelnou myšlenkou a motivy. Všechny tyhle žánrové klišé slouží přesně tématům samoty, ztrátě sebekontroly a lásce k vlastní osobě. Elton je zde opravdu mnohem více „na zabití“ než třeba Freddie. Jeho drogové, sexuální a cholerické stavy nejsou jen nutný prvek, ale smysluplné rozhodnutí pro vyprávění tak bouřlivého života, jaký Elton měl. Nic z toho by ale nefungovalo, nebýt naprosto skvělého herce v hlavní roli.
Z britského tajného agenta je britská superstar
Taron Egerton je vycházející hvězda. Má nejen velké charisma v Kingsmanech, ale umí i zpívat, a hlavně hrát. Kdo o něm má stále pochybnosti, ať si zakoupí lístek a jde se podívat, jak se na dvě hodiny změní v mladého, citlivého bouřliváka, který nosí šílené oblečky. Jeho Elton John sice váží o pár kilo méně a má přitažlivější zevnějšek, jinak je to dokonalá kopie, díky které jsem chvilkami zapomínal, že za těmi brejličkami je Egsy z Kingsmanů. Jestli Rami Malek loni vyhrál Oskara za Freddieho, divil bych se, kdyby Egerton nebyl na plešouna minimálně nominován.
Není to ale perfektní muzikálová biografie. Rocketman nemá zdaleka takový tah na branku jako již několikrát zmíněný Bohemian Rhapsody a kdyby byl film o 15 minut kratší, určitě by to neublížilo. Zvlášť poslední dějství bylo dost natahované. Dávno jsem věděl, kam se film posune a jak se rámcový příběh uzavře.
Muzikál moc nefunguje
Ve většině velkých a úspěšných muzikálech jsou hudební a muzikálové scény důležitou součástí příběhu a posouvají děj dál. Vzpomeňme například na nedávného Největšího Showmana. Postavy se během těchto scén mění, mívají dilema, nebo se celý příběh uzavírá (již zmíněný La La land). Kdyby se všechny tyto muzikálové scény vystříhaly, o nic moc byste nepřišli. Přišlo mi, že když tvůrci vytušili, že je scénář začíná nudit, nacpali tam nějakou chytlavou píseň z Eltonova repertoáru, aby se divák nenudil. Pro jeho fanoušky skvělé, pro nezasvěceného diváka zbytečnost.
Dominik Anelt
